Básnická tvorba Josefa Bartáka se nachází právě na té hraně, na kterou člověk musí vyšplhat, aby se z ní potom rozeklaně rozhlížel po celý život. Jeho básně představujeme v rubrice Nová jména.
Nakladatelství Argo před Vánoci vydalo v jednom svazku slavnou románovou trilogii Samuela Becketta Molloy, Malone umírá a Nepojmenovatelný. Více v rozhovoru s překladatelem a filozofem Martinem Pokorným, který vydání doplnil svým doslovem.
Nulová sazba DPH na knihy, nedostupná díla ke čtení, nové literární podcasty a ocenění uznávané spisovatelky. Na první pohled optimistický začátek roku 2024 kalí spravedlivé rozhořčení českých překladatelů.
Rubriky Federácia se od lednového čísla ujímá slovenský publicista a šéfredaktor měsíčníku Kapitál Tomáš Hučko. Svoji pravidelnou stránku otevírá zostra — koňskými výkaly.
Jednu z nejvýraznějších próz loňského roku napsala rusistka a překladatelka Alena Machoninová. Její „Hella“ se řadí mezi autofikce, ale na všechno jde ještě trochu jinak. S autorkou mluvíme o současném Rusku, životě s texty a domově.
Svobodova nová sbírka nese typické rysy postmoderní poetiky: anestetičnost, fragmentaritu, tekutost. Také je ale plná lidské nejistoty, existenciálních problémů a lásky.
Alespoň jedná dobrá zpráva z Šafaříkovy ulice: nakladatelství Fra pokračuje ve vydávání Rolanda Barthese. Po Světlé komoře, Říši znaků a knize Roland Barthes o Rolandu Barthesovi se na sklonku loňského roku objevil Deník smutku.
V lednu a únoru proběhne další část projektu Host Masterclasses. Těšit se můžete na umělkyni Kateřinu Šedou a filozofku Alici Koubovou. Host Masterclasses je koncipovaný jako série přednášek, ve kterých výrazné osobnosti kulturního života hovoří o své profesi i životě.
Z knihkupectví musí být staženo nelegální pokračování „Pána prstenů“. Knihovny ve světě trápí štěnice a kyberútoky. Výzkumy tvrdí, že z papíru čteme daleko lépe než z obrazovky. Přinášíme další porci zpráv ze světa.
Nynější překlad rozhovorů, které s Eugènem Ionescem v roce 1977 vedl literární kritik Claude Bonnefoy, se může jevit jako opožděný krok. Stačí se ale začíst a je po pochybách.
Horského kniha je v mnoha polohách „whitmanovsky“ svůdná. Pojímá poezii jako hořečnatě vizionářskou cestu, na níž se verše jen tak tak neutrhnou z řetězu básníkovy imaginace. Neklid, nervozita, permanentní napětí. Horský napsal debut, který by v aktuální produkci neměl zapadnout.
Ráno mi strkáš zadek do tváře. Nebo mně jakž takž něžně okusuješ prsty. Neméně pronikavý je ale už jen tvůj pohled. Doslova číháš na spuštění budíku (Marie Rottrová: Řeka lásky) a teprve s jeho melodií si na mně hledáš své místo, což se obvykle neobejde bez šamanského přešlapování. Když mobil…