Fascinace Simony Bohaté
Je vášnivou voyeurkou od útlého dětství. Pražské Strašnice, kde vyrůstala, jsou pro ni palimpsestem, v němž luští původní slova a obrazy. V jejích vzpomínkách, portrétech a historkách povstávají zaniklá místa ve své dřívější kráse a významu. Poslechněte si další díl reportážního podcastu Fascinace.
„Je rok 1967, mně jsou dva roky a jdeme kolem tohohle rohového domu,“ vypráví spisovatelka Simona Bohatá v úvodu podcastu Fascinace a zavádí jeho autorku Ivanu Myškovou do svých vzpomínek a ulic starých Strašnic.
„Moji máti Aranku, která tehdy žila ještě s mým otcem, ale asi už byli v rozvodu, doprovázela kámoška Helena, a ta najednou povídá:
‚Hele, to je ona.‘
A proti nám jde úplně stejná jako ty dvě, stejnej vytupírovanej drdol, stejný klapavý boty. Něco si spolu řekly, zatímco Helena mě vedla dál, ale já jsem se stejně otočila. A viděla jsem, jak se Aranka za tou buchtou rozběhla, roztočila nad hlavou kabelku a majzla ji do toho vytupírovanýho drdolu. Myslím, že to byla nějaká následující mýho tatíka a takhle si vyřizovaly účty.“
S podobným ironickým humorem a bez lítosti Simona Bohatá loví ze své želví paměti podoby ryzích a svérázných postaviček pražské čtvrti, oněch „slonů v porcelánu“, kteří si nevědí rady se svými rolemi rodičů a učitelů. Vypráví o zaniklých domech, zákoutích, dolících nebo o jedné betonové nádrži, která se po deštích proměňovala v jezero, po kterém se dalo plavit, o tom, jak se stala zkušenou svářečkou. Kamkoli se s touto Mnémosyné periferie vydáte, tam povstávají zaniklá místa ve své dřívější kráse a významu. A možná objevíte i bájný pertinax.
