V nakladatelství Opus vyšel nový výbor z „Květů zla“ Charlese Baudelaira. Nejen o něm mluvíme s jeho překladatelem a romanistou Jiřím Pelánem.
Petr Stančík je už řadu let spisovatelem z povolání. A jako takový vydává vcelku pravidelně. Dětské knihy nebo třeba průvodce po hospodách. Ale také romány. Aktuálně se mu rodí pod rukama zbrusu nový, který se bude jmenovat „Zasvěcení temnotou“. Nejen o něm mluví v Hostcastu Pracanti.
Nakladatelství Argo před Vánoci vydalo v jednom svazku slavnou románovou trilogii Samuela Becketta Molloy, Malone umírá a Nepojmenovatelný. Více v rozhovoru s překladatelem a filozofem Martinem Pokorným, který vydání doplnil svým doslovem.
Jednu z nejvýraznějších próz loňského roku napsala rusistka a překladatelka Alena Machoninová. Její „Hella“ se řadí mezi autofikce, ale na všechno jde ještě trochu jinak. S autorkou mluvíme o současném Rusku, životě s texty a domově.
Knižní trh v posledních letech stíhala krize za krizí. Nejdřív covid a restrikce, následně rostoucí ceny nákladů, ať už šlo o papír, nebo tisk, pak inflace, celkový propad ekonomiky a menší ochota lidí nakupovat. Podle poslední „Zprávy o českém knižním trhu“ od Svazu českých knihkupců a nakladatelů…
„Dokumenty“ jsou básnickým záznamem ztroskotání lidského druhu. Jeho odcizeného, virtualizovaného, narcistního světa. A zároveň jsou apelem k probuzení a účasti. Stojíme na pokraji apokalypsy, říká Kamil Bouška, není čas na abstraktní žvásty a rétorické figury. I za cenu ztráty poezie.
V Pasece vyšla kniha „Neviditelné řemeslo“ o redakční práci. Její editor Jakub Sedláček do ní pozval nakladatele a redaktory, aby sdíleli své zkušenosti s prací na knihách. Přinášíme několik redakčních poznámek ve formě otázek a odpovědí.
Česká veřejná sféra nemá moc podobných míst. Zároveň to není úplně běžná příloha celostátního deníku: Salon Práva s jeho důrazem na eseje a kritiky lze totiž považovat za jedno z intelektuálních ústředí českých médií. Editor Salonu, Zbyněk Vlasák, teď po patnácti letech odchází.
Česky právě vyšel monumentální román „Smutek Belgie“ nizozemsky píšícího belgického spisovatele vlámské národnosti Huga Clause (1929—2008). Překladatelka Radka Smejkalová vysvětluje, v čem je to výjimečné dílo a co byl Claus pro nizozemsky psanou literaturu.
Vratislav Maňák se na stránkách Hosta míhá nezřídka. Mimo ně se o něm výrazně mluvilo naposledy loni, kdy vydal knihu „Smrt staré Maši“. Co píše teď, jak se mu to daří a jak vlastně o psaní přemýšlí?
Literární kritik Jan M. Heller od ledna přebírá Tvar. Odcházejícího šéfredaktora Adama Borziče už jsme vyzpovídali, co s literárním obtýdeníkem zamýšlí ten nastupující? A dojde v redakci také k nějakým dalším personálním změnám?
Jeden z nejvýraznějších islandských spisovatelů dneška, Jón Kalman Stefánsson, se do Česka opakovaně vrací. Loni hostoval na Měsíci autorského čtení, letos na Dnech Severu, které pořádá Skandinávský dům.