Chtěl bych Tvar kriticky vyprofilovat

Honzo, zeptám se tě na začátek podobně jako Adama, akorát s výhledem do budoucna: Jak chceš Tvar vytvarovat?

Tvar vnímám jako zavedenou kulturní instituci a snažím se k němu přistupovat s velkou vážností. Jeho silné stránky spočívají v tom, že soustavně seznamuje publikum s původní českou literaturou, ať už autorskými texty, nebo rozhovory, a v recenzní části. Na to bych při „tvarování“ Tvaru rád navázal. Kromě toho bych ovšem chtěl některé části posílit. Mluvím především o literatuře světové, kde vidím prostor pro uvádění a kontextualizování originálního materiálu. Vím, že se už nikdy nevrátí role literárních časopisů jakožto hlavního informačního zdroje o literatuře za hranicemi třeba pro nakladatele, překladatele a tuto část ekosystému, k tomu už dnes slouží jiné kanály, ale přece jen bych z nich tenhle úkol ještě nesnímal, záleží na tom, aby při tom využily možnosti, které mají.

Chystají se už od začátku roku nějaké konkrétní změny, ať už v designu, nebo ve struktuře časopisu?

Největší chystanou změnou, kterou nicméně začal a vlastně i dotáhl už Adamův tým, je nový web, který by měl být spuštěn také k novému roku. Případné změny ve struktuře by měly vyplývat z toho, co jsem popisoval v předchozí odpovědi: rád bych k různým tématům viděl víc materiálů, které by bylo možné třídit a hnízdovat, texty zaměřené šíře a jdoucí více do hloubky. Je mi jasné, že to zní velice obecně, ale jde mi o to, že Tvar nebude moct nikdy být první v rychlosti reakce, v tom jsou nutně mnohem lepší média operující na internetu, ale zase může leccos nabídnout tam, kde se na rychlost nehraje a naopak si psaní i čtení žádá trochu času. V tomto smyslu je čtrnáctidenní periodicita optimálně rozepjatá mezi iLiteraturou, která vychází denně, a dejme tomu čtvrtletníky typu Souvislostí. Tady má Tvar spolu s A2 nezastupitelné místo a na ně by se měl soustředit, včetně toho, aby neplýtval energií na pokusy konkurovat těm, kteří kopou v jiné lize. Pokud jde o jednotlivé rubriky, přijde několik nových překvapení, ale ta si vyžádají trochu času, proto je zatím s dovolením prozrazovat nebudu.

Adam je rodem básník, který občas psal i recenze, tebe vnímám spíš jako literárního kritika, který vydal sbírku básní. Promítne se tohle do Tvaru? Co se například do budoucna chystáš udělat s jeho recenzní částí?

Adam Borzič je velmi výrazná osobnost a originální autor a velmi si ho vážím. Je jasné, že Tvaru vtiskl svou podobu, na čemž hlavně oceňuji, že se toho nebál. Máš pravdu, že se těžištěm svého působení v literární sféře vzájemně lišíme, takže k nějaké proměně celkového hlasu nepochybně dojde, ostatně si ani nemyslím, že by se ode mě očekávalo, abych se pokoušel ten Adamův hlas napodobit — už proto, že napodobitelný není.

Recenzní rubrika, vedená Simonou Rackovou, je jednou ze součástí kapitálu Tvaru a recenzní podchycování aktuální produkce patří rozhodně mezi jeho přednosti. Co bych nicméně udělat chtěl, je Tvar trochu kriticky vyprofilovat. Nemyslím tím začít budovat nějaký názorový časopis, natož s přesahem do společenských témat, na druhou stranu si ale myslím, že bychom se neměli obávat jasně říct, že si myslíme toto a toto a máme k tomu tyto a tyto důvody. V této souvislosti bych si přál, aby se do tištěného universa podařilo vrátit žánr polemiky, který se víceméně přestěhoval do prostoru sociálních médií. Ale to říkám s určitou výhradou, uvědomuji si, že šéfredaktor s takovou ambicí si podepisuje budoucí diagnózu vyhoření.

Tvar také před lety uděloval kritickou cenu Tvárnice, ostatně i ty jsi ji dostal. Vlastně ani nevím, proč zanikla. Nechystáš se ji opět obnovit? 

Tvárnice byl dobře vymyšlený projekt a podle mě by na literární scéně měl mít svoje místo. Bohužel zahynul vinou souběhu nešťastných okolností. První z nich byly skandály, které se kolem ceny odehrály. Redakce Tvaru se ocitla pod útoky vedenými dost nefér způsobem, které jí bohužel zřejmě neponechaly dost prostoru na nějakou klidnou a robustní reakci; diskuse se chaoticky zvrhla buď do osobní roviny, nebo do sporů o interpretaci jednotlivostí, ale zcela se z ní vytratila věcná rovina. Říkáš, že jsem v tom také osobně zaangažován, a ano: je mi líto, že Tvárnici pro kritika roku, kterou jsem rok opečovával, se někdo vysmívá kvůli tomu, jak bylo nastavené hlasování, a ne, když už, kvůli textům, které jsem pro ni napsal, a koneckonců nejen já, ale i moje předchůdkyně a nástupkyně. — A zajisté druhým velkým důvodem byla covidová pauza, která nás všechny přidusila zákazy práce a pohybu a traumatizovala povinným životem on-line, takže na literární ceny neměl nikdo moc náladu. Ale abych odpověděl: cenu Tvárnice bych obnovil velmi rád.

Přicházíš do Tvaru zvenčí, i když samozřejmě z oboru. Považuješ to za výhodu, že nejsi úzce svázán s předchozím obdobím?

Spíše ano. Řada věcí je pro mě nových, ale současně doufám, že můžu Tvaru přispět zkušenostmi, které jsem nasbíral ve svých dřívějších působištích. Se členy redakce se v naprosté většině známe, ať lépe, či povrchněji, už z dřívějška, literární rybníček je malý, takže ani na osobní rovině nepředpokládám, že by příchod někoho zvenčí mohl být pro Tvar nevýhodný — u vědomí toho, že mezilidská komunikace, respektive její absence, je podle mých zkušeností v základě většiny problémů. Zkrátka, kontinuita a diskontinuita se budou nějak vzájemně vyvažovat, je to naším úkolem.

Jestli se nemýlím, v současnosti vedeš Nakladatelství AMU a děláš redaktora na iLiteratuře. Půjde to všechno skloubit?

Nakladatelství si samozřejmě svůj čas a energii žádá, ale myslím, že zrovna tahle investice se dlouhodobě vyplácí. Pokud jde o iLiteraturu, jejím editorem jsem přestal být prakticky okamžitě poté, co se výsledek výběrového řízení do Tvaru dostal na veřejnost, takže iLiteratura je po třinácti letech intenzivního vztahu už jen mou bývalou láskou. Otázka je návodná a zcela správně: všechno by to skloubit nešlo, ale s kloubením práce pro nakladatelství a časopis mám zkušenost dost velkou.

Nesnažím se být workoholik, pokládám to za nebezpečnou formu sebedestrukce. Nicméně mám trvale rozpracováno několik věcí najednou. To se ovšem nejspíš dá vnímat z opačné, pozitivní strany: baví mě, když se v různorodých projektech dají nacházet průniky, průsečíky či synergické efekty, nemyslím ani tak tematicky — jako třeba že bych Tvar chtěl otvírat jiným uměleckým oborům a formám, tady si naopak myslím, že by se měl držet toho, co umí nejlépe, tedy literatury —, jako spíš myšlenkově, zkušenostně, inspiračně.

Když tu byla řeč o iLiteratuře — co on-line projekt Tvaru Ravt, bude mít nějaké pokračování?

Nebude. Ravt měl ve své době v on-line prostoru své místo, ale za dobu jeho trvání se ten virtuální prostor podstatně proměnil a dnes by, myslím, převládaly spíš negativní důsledky jako zdvojování obsahu nebo dezorientovanost čtenářů, obzvláště za fungování nového webu Tvaru. To neznamená, že by Tvar neměl nadále nabízet originální digitální obsah, ale nikoli formou paralelního magazínu. Nějaké konkrétní představy existují, avšak bude potřeba ještě trochu času, než se začnou zhmotňovat. Můžu nicméně prozradit, že z hlediska média je v plánu nadále rozšiřovat Tvar i mimo tištěnou formu nejen po způsobu textů na webu: připravujeme inovovanou podobu podcastu a přemýšlíme o novém formátu oblíbených Večerů Tvaru.

Dojde od nového roku k nějakým dalším personálním změnám v redakci, o kterých už můžeš mluvit?

Personální změny budou zatím minimální. Jeden z redaktorů odchází, protože potřebuje v životě víc prostoru, aby se mohl věnovat vlastní vědecké činnosti, za něj už mám vyhlédnutou náhradu, s dovolením si ale nechám jména pro sebe. Jinak jsem moc rád, že společenství, které vybudoval Adam, bude pokračovat i v nových podmínkách, protože jde o vysoce kvalifikované lidi, kteří pro literaturu žijí, třebaže, jak jsem měl zatím možnost pozorovat, každý trochu jiným způsobem a každý svoje úsilí napíná jiným směrem — což je ale správně, nikoli špatně. S počátkem roku musíme trochu vymyslet přerozdělení prací v zázemí, které nejsou navenek vidět, ale bez nich by časopis nefungoval, tedy jak zabezpečit starost o finance, propagaci, distribuci a v neposlední řadě o kávovar v redakční kanceláři. To nemyslím jako vtip, právě takové detaily musejí fungovat, aby hladce fungoval celek. Jakkoli tedy o běhu časopisu po odborné stránce nemám pochybnosti, zde trochu hledím do budoucnosti s obavami, protože Tvar má stejně jako další kulturní instituce v této zemi rozpočet napjatý k prasknutí a nevím, co přesně přinesou další měsíce, případně roky, což není jen otázka po prioritách ministerstev, ale po celospolečenském konsenzu ohledně toho, jaká má být pozice kulturních a tvůrčích oborů. Každopádně nás čeká dost práce a asi i učení nových věcí.

Adam Borzič dělal šéfredaktora deset let, během kterých se samozřejmě česká literární scéna v mnoha ohledech změnila. Ať už u toho v pozici šéfredaktora budeš, nebo ne, co myslíš, že budou velká témata v roce 2033? Jaké dnes vidíš rozhodující trendy? 

Konkrétně v domácí próze jsou podle mě trendy v letošním roce zřetelné: končí období, kterému jsem si kdysi sám pro sebe začal pracovně říkat „disociativní fuga“, a vedle hojně exploatovaných témat z historie 20. století a protikladu centra a periferie se, chtělo by se dodat „konečně“, začínají prosazovat témata, jež trápí nastupující generaci: vymezení proti devadesátkovému establishmentu a jeho étosu, genderová a queer témata a identitární background autorů s interkulturním zázemím. Ta druhá dvě jmenovaná se týkají i poezie.

Kdybychom se měli podívat z perspektivy geograficky i obzorově širší, myslím, že témata, která nás budou zaměstnávat, se týkají spíš mimoliterárních faktorů než těch vnitřních, žánrů, poetik a podobně. Spíš než o tom, jestli nás — autory, kritiky, další lidi od literatury — nahradí umělá inteligence, bude myslím vyhrocenější debata o tom, co literatura je, co a jak je možné a nemožné psát a číst, jakému účelu to může nebo nemůže sloužit. Pes je zakopaný v té modalitě: je až příliš snadné zaměnit „může–nemůže“ za „má–nemá“, případně dokonce „musí–nesmí“. Jestli a jak k tomu dojde, si netroufám odhadnout, ale pokud Tvar a obdobné instituce budou stát na straně autonomie umění a tvůrčí svobody, pak naplní to, kvůli čemu jsou na světě.