|

Hledání jazyka posledních bohyň

Předloňské vánoční období mi nadělilo dárek v podobě nabídky překladu. Jde o román Kateřiny Tučkové „Žítkovské bohyně“ (ve francouzštině „Les dernières déesses“ neboli „Poslední bohyně“). Když se chce člověk živit literárním překladem a zároveň vychovávat dvě děti jako samoživitelka, je uzavření…

Přečíst celé
|

No a takhle my si tu žijem

Má humor hranice? Můžeme se smát nemocným? A co takové náhlé úmrtí? Věra Horváthová Duždová miluje černý humor, což přibližuje ve svém fejetonu na řadě příkladů. Její fantazie sahá dokonce tak daleko, že si vymyslela vlastní ves jménem Ztracenov.

Přečíst celé
|
|

Nejlepší hodiny obětuju tomu, co se musí

Anna Luňáková chtěla být právničkou. Dnes pracuje jako literární redaktorka revue Prostor, pořádá literární čtení, překládá, je autorkou dvou knih a jedné básnické sbírky a nově i předsedkyní Asociace spisovatelů. Přinášíme druhý rozhovor ze série Třicátníci o lidech, kteří se pohybují v literárním…

Přečíst celé
|
|

Stydět se není třeba

„Nikdy mě nenapadlo, že je něco divně. Stydím se, že jsem se nad tím doteď nezamyslela,“ komentovala studentka filozofické fakulty sérii článků Kánon 2.0 Barbory Votavové. Za celá studia nebyla konfrontována systémem a ani sama sebou se skutečností, že jí ve výuce literatury chybí jiný pohled.…

Přečíst celé
|
|

Volná variace na autorovo téma

„Máte-li rádi párky, nemáte prý nikdy chodit do masokombinátu. Máte-li rádi překladovou literaturu, raději se nedívejte knížkám pod kapotu,“ píše překladatel Viktor Janiš ve svém komentáři, v němž zkoumá překlad knihy „Suma sumárum“ vytvořený překladačem DeepL.

Přečíst celé
|
|

O strachu jako vstupence do nicoty

Dora Kaprálová svůj první literární počin pro děti a mládež „Pan Nikdo a bílá tma“ sice opatřila žánrovou charakteristikou „dětský horor“, nečekejme však nervy drásající zápletku s množstvím překvapivých zvratů. Samotný příběh spíše než aby strach naháněl, o zrodu a paralyzující moci strachu…

Přečíst celé
|
|

Nechci si ze čtení dělat rutinu

V pražském bytě spisovatelky a překladatelky Viktorie Hanišové zabírá knihovna celou stěnu obývacího pokoje. Mezi knížkami jsou vyskládané fotky, upomínky i hračky. V nejvyšších policích jsou potom v několika výtiscích knihy, jejímiž překlady autorka obohatila rozrůstající se edici Europa z…

Přečíst celé
|

Smrt by mu přinesla „jiný“ život

Přišla smrt, poslední dny už vyhlížená, aby ho převedla do jiného života. „Smrt smrtí nekončí I smrt / přináší jenom jiný život.“ Zdeněk Rieger (1947—2023) byl rodinný terapeut, manželský poradce, odborník na krizovou intervenci, na vedení psychoterapeutických skupin, psal odborné knihy, fejetony,…

Přečíst celé
|
|

Nejsem romský autor, jsem prostě autor

Kniha „Skutečná cesta ven“ popisuju složitosti dospívání v devadesátých letech v romské komunitě. Mnohdy mrazivé svědectví Patrika Bangy, spisovatele, novináře a hudebníka, bez obalu ukazuje důsledky systémového rasismu a odhaluje nečisté svědomí celé české společnosti.

Přečíst celé
|

Závod, nebo soutěž?

Napadlo vás někdy, jaký je rozdíl mezi slovy „závod“ a „soutěž“? Používáte je jako synonyma? Je rozdíl mezi závodníkem a soutěžícím? Proč říkáme „cyklistický závod“ a „závod v běhu na lyžích“, ale architektonická soutěž a soutěž krásy? Na podobné otázky se pokusíme odpovědět.

Přečíst celé
|
|

Co uši poslouchají, ale oči nevidí

Velký audioknižní průzkum ukazuje, že zájem o audioknihy u nás každým rokem stoupá a velkou zásluhu na tom má digitální download. Podle germanistky Jany Zoubkové však tuzemští vydavatelé audioknih nedoceňují práci překladatelů a překladatelek.

Přečíst celé
|
|

Zapomenuté knihy: Marie

Přemýšlím-li o knize, nemyslím jen na příběh, který spisovatel předkládá, na způsob vyprávění či autorův rukopis, ale myslím také na rozměr knihy, font písma, vazbu, vůni jednotlivých listů, grafiku a ilustrace. Po všech výše zmíněných stránkách je „Marie“, první kniha Alexandra Klimenta, skutečně…

Přečíst celé