Ukázky: Martin Dytko
Výběr z básnického debutu „Epocha žárovky“ Martina Dytka, který právě vyšel v edici Mlat nakladatelství Větrné mlýny.
Martin Dytko (*1989) pochází z Ostravy, v níž žije a vyučuje na základní umělecké škole. Po nedokončených studiích biologie a fyziky na Ostravské univerzitě studoval jazzovou kytaru u Jana Kyjovského. Je členem kapel Šamanovo zboží, Sothein a Octopus field. Skládá a provozuje scénickou hudbu.
Martin Dytko, foto: David Konečný
Epocha žárovky je básnický film. Čtyři scény. Cyklus. Spojování smyslů, protože svět jedno je. Nelze poznat, ale lze poznávat a zakoušet. Vše je součástí světa, vše tvoří jeho takzvanou podstatu. Vysoké i nízké. Obraz se zvukem. Rozum s intuicí. Člověk s hmotou. Hmota s duší. Je to o tom, jak se setkávají. Jak si jsou navzájem podobni. Jak se svět stáčí do kruhů, do fraktálu. Jak se člověk stáčí do sebe. A tak někdo jiný zachrání svět.
zrcadlo je špinavé a matné
kravatu nechám povolenou
povely známe
budeme štěkat
budeme kňučet
budeme prosit
v okně protější budovy vídám siluetu
bojím se dívat dlouho tím směrem
jako se bojím dívat do zrcadla
nic nás nedělí
nic nám nebrání vybrat si
jakoukoliv tvář
dvacet minut po půlnoci
třicet dva minut po půlnoci
stromy podél cesty
připomínají mi lidi
všechno tak trochu připomíná lidi
vidím v kůře výrazy tváří
natažené dlaně
hrozící prsty
usmívám se na ně
s nimi snažím se mluvit
když nikdo si nevšímá
s různými tvory i věcmi
s dávno mrtvými lidmi
vymyšlenými postavami
vymyšlenými bohy
zas hledím na ně do oken
spí
vně nás není nic
nevystoupíš neobejdeš neprojdeš
mouka prosycena minulostí
mysl poskakuje jako jehla po zaprášené desce
zimnice obchází tělo
mlží okna maluje a kreslí
nemůžeme se dostat za bílé dveře
celý obzor je vlhký
mraky stýkají se se zemí
dech lesa poletuje nad vrcholky stromů
cyklus
říkám si že přebývat bych měl v koruně košaté jabloně
jako dítě jsem na naší zahradě ten strom zbožňoval
jako dospělý na něj vzpomínám
nemáme zahradu
nejsme my
vzpomínky sápou se na šíji
z vykotlaného pařezu
jinde strom listím znova se ojíní
hejno ptáků zvedlo se z cesty
komíhá se poryvy větru
budeme projíždět břichem velryby
chtěl bych bydlet ještě výše
ve vysoké vodárenské věži
oddělený
s okny na všechny strany
opatrovat svět
dohlížet na něj
počkat až usne
číst mu pohádky
zpívat tiše
Autor je literární kritik, editor a básník.