Odjinud: Mezinárodní Bookerova cena
Zatímco na vyhlášení nominací britské Bookerovy ceny (Booker Prize) si ještě počkáme několik měsíců, její sesterská Mezinárodní Bookerova cena už má vyhlášení za sebou — a také letos představila několik pozoruhodných románů.
Ocenění Mezinárodní Bookerovy ceny se uděluje od roku 2005 nejlepšímu románu nebo sbírce povídek v anglickém překladu a jednotlivá díla vždy do začátku března nominují jejich vydavatelé. Nadace Bookerovy ceny (Booker Prize Foundation) každým rokem jmenuje nové členy poroty a ti pak z přihlášených knih sestaví tzv. „Bookerův tucet“, širší výběr dvanácti až třinácti děl. V dubnu porotci počet nominací omezí na šest a všechny autory i jejich překladatele v užším výběru ocení finanční odměnou 2 500 liber (tedy sumou ve výši průměrné měsíční mzdy v Británii). Vítězný titul se vyhlašuje koncem května a také jeho autor/ka a překladatel/ka získá finanční odměnu — skutečnost, že si kýžených 50 000 liber rozdělí rovným dílem, pak jen odráží cíl literární ceny, kterým je podpora vydávání kvalitní literatury a kvalitního literárního překladu.
Při pohledu na názvy vítězných děl z posledních sedmi let, kdy se cena uděluje každoročně, a nikoli jednou za dva roky jako dříve, zjistíme, že hned několik z nich vyšlo také v češtině: Vegetariánka Han Kang (2016, česky 2020), Běguni Olgy Tokarczuk (2018, česky už 2008) nebo román S večerem přichází tíseň Marieke Lucas Rijneveld (2020, česky 2021). Čeští čtenáři mohou znát i jména z užších nominací jednotlivých ročníků: Elenu Ferrante, Roye Jacobsena, Dorothe Nors, Virginii Despentes, Annie Ernaux nebo Fernandu Melchor.
Stejně jako porota posuzující nominace na Magnesii Literu za nejlepší překlad je i porota Mezinárodní Bookerovy ceny pětičlenná, na rozdíl od té české ji však netvoří výhradně překladatelé: letos v ní pod vedením Leïly Slimani (mj. autorky grafických románů Sex a lži a Ruční práce) úřadovali překladatel z ukrajinštiny, romanopisec, literární kritička píšící pro časopis New Yorker a literární redaktor Financial Times.
Širší výběr nominací na Mezinárodní Bookerovu cenu, foto: thebookerprizes.com
Celé dva měsíce před vyhlášením ceny vycházejí recenze nominovaných knih a podcasty s autory i překladateli, točí se videoklipy a porotci i zástupci Nadace Bookerovy ceny vystupují v médiích a na sociálních sítích. Svůj díl na propagaci mají i webové stránky literární ceny, kde jsou kromě rozhovorů k nalezení také ukázky z nominovaných děl, tipy pro další četbu a pro zájemce i odkazy na knižní e-shopy. Dubnové představení užších nominací pak probíhá v době Londýnského knižního veletrhu a letos byly spolu s nimi zveřejněny také výsledky nového průzkumu trhu s překladovou literaturou. Ten se v Británii obecně považuje za jeden z nejrizikovějších, po brexitu ovšem paradoxně zaznamenává malý boom — podle průzkumu agentury Nielsen podíl překladů na britském knižním trhu vzrostl z tradovaných tří procent téměř na dvojnásobek. V porovnání s českým knižním trhem, kde překlady poměrně stabilně představují 37 %, se to nezdá mnoho, přesto jde o zřetelný nárůst, zejména u mladých lidí do 35 let, kteří v Británii tvoří téměř polovinu čtenářů překladové literatury.
A jak vlastně letošní „mezinárodní Booker“ dopadl? V užších nominacích se objevilo několik titulů z produkce nezávislých nakladatelů, kteří se na překladovou literaturu specializují — Fitzcarraldo Editions, World Editions nebo Europa Editions. Zaujal například neokázalý a velmi aktuální román Still Born (Mrtvě narozený — ale také Nevydařený) mexické spisovatelky Guadalupe Nettel o „jednom z nejzávažnějších rozhodnutí v životě ženy“, tedy o tom, zda mít, nebo nemít dítě; groteskní román Whale (Velryba) jihokorejského autora Cheona Myeong-kwana o třech výjimečných ženách s podivuhodnými sny i schopnostmi, který v původním znění vyšel už před dvaceti lety, nebo The Gospel According to the New World (Evangelium podle Nového světa) karibské spisovatelky — a nejstarší, šestaosmdesátileté nominantky — Maryse Condé o zázračném chlapci Pascalovi, o němž se říká, že je Boží dítě.
I některé letošní nominované autory mohou čeští čtenáři znát: v překladu Andrey Alon vyšla v roce 2010 sbírka povídek Guadalupe Nettel pod názvem Okvětní plátky a další nepříjemnosti a v převodu Tomáše Havla v loňském roce román Já Tituba, černá čarodějnice Maryse Condé; nejpřekládanějším autorem je pak laureát letošní Mezinárodní Bookerovy ceny, bulharský autor Georgi Gospodinov, od kterého v češtině vyšlo pět titulů, včetně Fyziky smutku v překladu Davida Bernsteina z roku 2018. Britové Gospodinova ocenili za ironický román Time Shelter (Útočiště před časem), který do angličtiny převedla Angela Rodel. Děj vyprávění se odehrává na „klinice minulosti“ vedené záhadným terapeutem, jenž nabízí léčbu pro nemocné Alzheimerovou chorobou: v každém patře kliniky se mohou vrátit do nějakého desetiletí a znovu zažít známé a šťastnější časy se všemi dobovými rekvizitami, včetně hudby. Jak se však jednotlivé místnosti stávají čím dál realističtějšími a přesvědčivějšími, kliniku začnou vyhledávat i zdraví lidé v naději, že tam uniknou neblahé současnosti.
K napsání knihy Gospodinova podle jeho slov přiměl pocit, že se po amerických volbách v roce 2016, nástupu populismu a brexitu nějak zastavil nebo pokazil čas: „Sám jsem se narodil v systému, který za komunismu sliboval ‚zářné zítřky‘. Dnes populisté slibují ‚zářnou minulost‘… Poslední kapitola románu líčí, jak [taková] minulost ožívá: vojáci a tanky shromážděné k rekonstrukci začátku druhé světové války nečekaně vtrhnou na území sousední země.“ V tomto popisu sice můžeme vidět jistou paralelu s napadením Ukrajiny Ruskem, v bulharštině však román Time Shelter vyšel pod názvem Времеубежище již v roce 2020. Gospodinov tak svým dílem dokazuje, že dobrá literatura nemusí jen popisovat, natož opisovat už popsané a prožité, ale chce a dokáže také ukazovat souvislosti, jít pod kůži, znejišťovat a nepříjemně předvídat.
Autorka je překladatelka.