Přinášíme ukázku z připravované nové knihy básnického dua, publikujícího pod jménem Jaroslava Oválská.
„Když se například jedna z jeho úplně prvních výstav po bienále během několika dní vyprodala, David byl pobouřený. Nelíbilo se mu, že si jej sběratelé pořizují jako investici,“ píše Marek Torčík o Davidu Wojnarowiczovi ve svém pravidelném fejetonu pro časopis Host.
Lidská duše jako téma v literatuře — třeba v románu nového laureáta Ceny Jaroslava Seiferta. Začíná cyklus literárních večerů Podzim s Ukrajinou. Básníci a básnířky reflektují současné i minulé povodně.
Které z letošních próz stojí za pozornost a proč? A podle jakých kritérií je vlastně posuzovat? Na pražském festivalu FALL debatovali literární kritičky a kritici Marta Ljubková, Petr A. Bílek, Olga Pavlova, Kryštof Eder a Jan M. Heller. Moderovala Blanka Činátlová.
Před sto lety na den přesně se narodil americký spisovatel Truman Capote (1924—1984). Přinášíme portrét z pera jeho ctitele Martina Reinera.
Básně Kláry Krásenské, které k vám jdou v této chvíli naproti, jsou výběrem z básnické skladby "Veni, veni", která vyjde knižně příští rok v nakladatelství Argo.
V neděli zemřel filozof, estetik a literární teoretik Fredric Jameson. Řadí se mezi nejpodstatnější jména přemýšlení o kultuře posledních padesáti let, výraznou stopu zanechala především jeho díla o politickém nevědomí v umění nebo teorie postmodernismu. Bylo mu devadesát let.
Hlavní hrdinkou románu Anke Stelling „Mít svý jistý“ je autorčino alter ego, Resi. Je jí okolo čtyřiceti, má čtyři děti, žije v Berlíně a živí se jako spisovatelka. A právě dostala výpověď z bytu a spolu s ní také z dlouholetého přátelství. A za obojí si může sama. Možná ale ne tak úplně.
Kniha nazvaná „Ti druzí“, kterou koncipoval a napsal kunsthistorik Karel Srp o vzájemných vazbách Jeana-Paula Sartra a Československa v letech 1934—1970, je přinejmenším tak rozporuplná, jak rozporuplný byl Sartre sám.
Před prázdninami vyšel po dlouhé době nový román slavného amerického spisovatele Johna Irvinga. Komu by se ale nechtělo pouštět do této více než tisícistránkové prózy, tomu nabízíme manuál, s čím jiným začít a proniknout tak do díla tohoto úžasného vypravěče.
Jsou díla, která fungují jako začátek konverzace. Norské drama režisérky Liljy Ingolfsdottir „Až na věky“, které v září vstoupilo do českých kin, je přesně takový případ.
Do sbírky Ondřeje Macury „Tiše, aby nás neslyšel“ vstupujeme s nejistotou. Kdo nás nemá slyšet? Je to zábavná hra na schovávanou, nebo nám hrozí nebezpečí? Jak uvidíme, platí obojí a nejistota z různých důvodů přetrvá do konce čtení, a vlastně i po něm.