Vypravěčská tvorba Ondřeje Hübla (nar. 1976) v souboru jeho povídkové prvotiny Hod mrtvou labutí v mnohém vyrůstá z dílčích problémů dnešní doby a z jejího ironizujícího hodnocení.
Západo-východní zrcadla od Adama Borziče jsou souborem veršovaných fiktivních promluv velkých postav renesance na jedné straně a představitelů mystické formy islámu, súfismu, na straně druhé. Od začátku je znát, že autor se v obojím vyzná, respektive že má s obojím svou vlastní zkušenost, která je…
Výjimečný režisér, jakým František Vláčil (1924—1999) bezesporu byl, si zaslouží i výjimečnou monografii. Čekali jsme na ni dlouho, ale výsledek stojí za to.
Michel Pastoureau patří k nejzajímavějším současným historikům. Se základy řemesla se seznamoval v pařížské École des Chartes, za jeho studií ještě přísné strážkyni konzervativní podoby historické vědy, ovšem již zde si prosadil poněkud nezvyklé téma závěrečné práce, a sice zvířecí symboliku ve…
Pokud vezmeme jako bernou minci Kunderovu „definici“ kýče z Nesnesitelné lehkosti bytí — tedy popření hovna a jeho existence —, pak poslední kniha Ireny Douskové Rakvičky, označovaná jako perestrojková road movie, zcela jistě kýčovitá není, protože hovnem se v ní rozhodně nešetří a stává se jednou…
Výchozí záměr Daniely Šafránkové v románu Fína celkem chápu. Nápad literárně zachytit život specifické americké komunity, kterou devadesátá léta přilákala do postkomunistického Československa či Česka, je nepochybně zajímavý.
Populárně-naučný svěží text britské novinářky Angely Saini Od přírody podřadné je přirozeně určen nejen feministkám a feministům, ale stejnou měrou i jejich zarytým odpůrcům a odpůrkyním.
Indonéský spisovatel Eka Kurniawan napsal již v roce 2002 rozsáhlý román Krása je stigma, který může připomínat Márquezova nebo Rushdieho nejdiskutovanější díla. A i když je pravda, že Kurniawan aktualizuje některé známé márquezovské či rushdieovské obrazy, přesto bych doporučil číst jeho román bez…
Dánského spisovatele Petera Høega (nar. 1957) asi není třeba příliš představovat, doma i v zahraničí se proslavil svou třetí knihou Cit slečny Smilly pro sníh (1992; česky Argo, 1997) a od té doby patří i navzdory kolísavým literárním výkonům k nejpřekládanějším dánským autorům. Česky mu vyšlo už…
Česká sci-fi dostala v raných devadesátkách těžký úder ze strany fantasy — ve východním bloku neotřelý žánr okouzlil nejen čtenáře, ale i několik generací autorů. Jistě, bylo zde několik jmen, jako například Richard Šusta nebo Robert Fabian a v poslední době Jan Kotouč, ale chyběla osobnost, jakou…
Jeffrey Eugenides není nijak plodný autor, za svůj život vydal zatím pouhé tři romány. Každý z nich si však získal velkou kritickou i čtenářskou pozornost. Důvod je nasnadě: Eugenides je vynikající stylista. Účinku nedosahuje květnatými souvětími ani přemírou slov, spíše úspornou, o to však…
Pouta jsou dle úvodu ke stejnojmenné novele francouzské spisovatelky Delphine de Vigan „neviditelné vazby, které nás pojí k druhým — mrtvým či živým“. Jsou to však i otevřené komunikační kanály, přes které dochází nejen ke sdílení celého spektra životních okolností, ale především k neblahému…