Čára mýho života

„Z překrývajících těl se stane jedno jediné. Z hromady mozků se stane jeden jediný, zmatený a hysterický. Místo hromady jednotlivců tu máme jednolitou rozzuřenou hmotu, vyděšený a nepříčetný organismus, kaluž vnímavého vybuchujícího masa, mnohoúdé stvoření s tuctem očí.“ To je výjev z povídky „Sardinky“ pojmenované podle hry, kterou hrají děti na narozeninové oslavě malé Tilly. Ta sfoukává svíčky na dortu a přeje si něco ošklivého a ptá se své matky, kterou kvůli mladší přítelkyni opustil manžel, zdali se plní i taková přání. Je to situace příznačná pro celou knihu: její zmatení a hysteričtí hrdinové se snaží o to nejlepší a horečně bojují s tím nejhorším v sobě. Úspěšně i neúspěšně.

V souboru povídek Kristen Roupenianové Ty víš, že to chceš je obsažena také povídka „Milovník koček“ o jednom peprném milostném nedorozumění. Tu autorka původně publikovala v časopise The New Yorker v roce 2017, během několika málo dní se stala nejčtenější povídkou v dějinách online verze časopisu a Roupenianová dostala tučnou zálohu (1,2 milionu dolarů) na napsání knihy. Výsledkem takové snové zakázky je sbírka povídek, která krátce po vydání v USA vyšla v brilantním a důvtipném překladu Terezy Markové Vláškové.

Povídky nejsou nikterak provázané, a přesto lze vypozorovat motiv již zmíněné zmatenosti a hysterie, který je postavám a situacím, v nichž se ocitají, společný. Jde o překračování nebezpečných hranic, které vede k tomu, že se člověk zacyklí sám v sobě. Máme tu třeba toho našeho kamaráda, kterého ale donutíme, aby s námi hrál erotické hry, jaké si představujeme, a tím ho totálně zničíme. Malou holku, co až do dospělosti věří, že kdysi v parku potkala vraha, jakési iluzi střetnutí se zlem. Ta v ní přetrvávala, protože si ji bůhvíproč nadále hýčkala. Princeznu, která si musí vybrat ženicha, ale je tolik zamilovaná do čehosi, co je pouze jejím odrazem v zrcadle, až zcela ztratí svoje staré já a vydává se je klopotně hledat. Správňáka, kluka, co touží po lásce, ale vzhledem ke svojí osobní historii se sám pro sebe i pro „zájemkyně“ navenek stane jen něčím tak průměrným, až tím ženy berou zavděk. Ale nakonec se diví, že ani to vlastně není k mání. A také milostné pouto mezi dvěma kamarádkami, z nichž se jedna vdává a druhá jí chystá rozlučku se svobodou, kde jí hodlá splnit bláznivé přání. Kromě toho je tu také žena, která si pomocí knihy „naplní touhu svého srdce“, ta se jí zjeví ve sklepě, ale čarovnou moc nemá pod kontrolou.

Výraznou hrdinkou je také krabička od sirek a v ní podivná tkáň, sbírka tělesných podivností, které mladá žena pozoruje na svém těle. To se jí stává nepohodlným bydlištěm, což se brzy odráží i ve vztahu s jejím partnerem. Dalším hrdinou je mladý muž žijící bezútěšný život, který je na rande přes seznamku vyzván k velmi agresivním erotickým, ovšem jednostranným hrátkám. Tady dochází k zacyklení nejhmatatelnějšímu, protože k překročení hranic hrdinu vyzve evidentně zoufalá žena a tím ještě prohloubí jeho současnou životní krizi, nekonečný řetězec špatných rozhodnutí. Právě hrdina této povídky nakonec konstatuje: „Čára mýho života se nezvedla, dokud jsem se nesrovnal sám se sebou.“

Kristen Roupenianová dokáže na malém prostoru vylíčit malá velká dramata, která se s jejich aktéry táhnou celou věčnost. Leckteré motivy se napříč celou povídkou umně vznášejí jako oblak něčeho, co je pojmenováno až na konci, a to konkrétní akcí, jež vyvěrá ze života samého — nečekaně a nevyhnutelně. Povídky jsou psány čtivě a úsporně, na přesně vymezené ploše, kterou si žádají. Roupenianová své hrdiny nešetří, vystavuje je těm nejhorším možným touhám, hrůzám a výzvám. Vplouvá bravurně do duše ženské i mužské, vztahů heterosexuálních i homosexuálních, které jsou pro ni bojištěm, a šikovně dokáže v jednom textu skloubit vhled do myšlenkových chodů všech aktérů. I žánrově spisovatelka umí bruslit na různých plochách — jedna povídka připomíná pohádku, jiná zase pacientskou zpověď.

Po virálním úspěchu povídky „Milovník koček“ autorka musela čelit velkým očekáváním spojeným s celou knihou povídek. Povídky ale nepůsobí jako vycucané z prstu, aby byla splněna lukrativní zakázka. Každá je vytesána z jiného kamene. Je evidentní, že vystudovaná novinářka Roupenianová ví, co dělá, a že absolvovala nejen workshopy ohledně psaní sci-fi a fantasy, ale především je skvělou pozorovatelkou. V době #MeToo, kdy se mužská sexualita pro veřejnost stává strašákem, tato povídková kniha působí katarzně, protože Roupenianová se nebojí otevřeně líčit sexualitu — mužskou, ženskou, lidskou, popisovat zvrácené touhy a kam jejich občasné uskutečnění vede. Poslední povídka „Chramst“ pak ukazuje touhu ženy zakusovat se do těl, mužskou touhu si v práci jen tak sáhnout a ještě něco víc. Ale texty nesklouzávají do rovin angažovanosti, jsou popisovány zákruty lidské duše, aniž by hrdiny někdo soudil.

Spisovatelka v rozhovoru pro The Guardian vylíčila, že během čtení a jiného vystupování se setkávala s tím, že ji lidé vnímají jako vztahového guru, což jí připadá vtipné vzhledem k tomu, jak zoufalé všechny postavy jejích povídek jsou. Velkorysost, s jakou ke svým zoufalým postavám autorka přistupuje, je evidentně fascinující. V této sbírce povídek je tolik temna, hrůzy, světla a nádhery. Vy víte, že tohle fakt chcete.

Kristen Roupenianová: Ty víš, že to chceš, přeložila Tereza Marková Vlášková, Host, Brno 2019