Články od:

Věra Horváthová Duždová

|

Člověk má štěstí kousek od sebe

Každým dnem se opět a zase rozhodujeme, jak se budeme chovat. Naše rozhodnutí mají chca nechca dopad na druhé lidi. Jaká je naše svoboda rozhodnutí? Když se přidá dilematická situace, co nás ovlivní? Osud? A opravdu máme dar změnit jeho směr? Nebo si jen mylně věříme, a přitom se oklikou dostaneme…

Přečíst celé
|

Pěstovaná existence

„Stále mi hlavou probíhá myšlenka, že by nás, dospělé, mohly děti tak trochu přivést k lepšímu světu,“ píše Věra Horváthová Duždová. Naše existence byla vypěstována. Dětství ovlivňuje náš charakter a tok života. Jak jste na tom vy?

Přečíst celé
|

„To se budeš divit!“

Dočkali jsme se. Čas probuzení rozevírá náruč květeny. Naše duše přichází a opírá se o ni. Nyní může v klidu vydechnout. Tvorové světa, již potřebují k životu omámení žárem, jsou vzhůru. Životodárný symbol energie a smysl existence nakukuje přes své rameno a říká: „Tak mě tu zase máte, saláti. A…

Přečíst celé
|

Vše jde stranou

Dubnový fejeton Věry Horváthové Duždové o tom, jak běží čas, proč nepsat o strastech, o důležitosti Mezinárodního dne Romů, ale i o tom, že se život neptá a občas nás přivede do nečekaných situací.

Přečíst celé
|

Na mou věru

Má hlava se stala náletovým prostorem bez možnosti přistání. Tento den jsem si vyhradila pro psaní článku o vesmíru. Původně odosobněný mimozemšťan se stal mým přítelem a byl se mnou všude. Náměstí Republiky působilo jako včelí úl, když vtom přede mě vyskočili dva muži.

Přečíst celé
|

No a takhle my si tu žijem

Má humor hranice? Můžeme se smát nemocným? A co takové náhlé úmrtí? Věra Horváthová Duždová miluje černý humor, což přibližuje ve svém fejetonu na řadě příkladů. Její fantazie sahá dokonce tak daleko, že si vymyslela vlastní ves jménem Ztracenov.

Přečíst celé
|

Čas na vás všechny

S plodností běžných dní ubíhá náš čas a nesmlouvavě přetváří sílu, duševno a zdraví v postupně chřadnoucí existenci. Všechno má svůj čas a ten je pro každého z nás jiný. A proto si dovolím trochu se vrátit v čase.

Přečíst celé
|

Zima neboli musíme to přežít

V oparu ponurém a neútulném jsou prosincové dny oděny. Jejich stín se šíří vzduchem a při každém vykročení z domova se do nás zabodávají jeho nevlídné částečky. Z milých a příjemných lidí se stávají monstra, jejichž cílem je pouze jít si za svým, vnímat jen své potřeby a pocity a přednostně…

Přečíst celé
|

Jak (ne)zemřít osamocen

Nekonečné dřevěné police, bezchybně poskládané knihy, všudypřítomný pach vědění, existence mimozemských civilizací, hysterie z historie a zejména všeobjímající múza fabulujících tvůrců. Je čas a prostor naslouchat svému tělu a dát mu to, co chce. Před měsícem mé tělo bažilo po poznání, ale nyní se…

Přečíst celé
|

Obohacena smyslem pro spravedlnost

„Všechny mé nemilé zkušenosti a vzpomínky jsou mou součástí, nejsem zapšklá, ba naopak jsem tím vším obohacena,“ píše ve svém fejetonu spisovatelka a vizuální umělkyně Věra Horváthová Duždová.

Přečíst celé