Literatura otevírá své brány publiku: spisovatelé nabízejí čtenářům možnost pojmenovat postavy románů nebo redigovat rukopisy. A čtenáři nevěří strojům.
V listopadu vyjde kniha s titulem Mé dětství v socialismu, mapující vzpomínky českých osobností na dospívání za minulého režimu. Do projektu přispěla i spisovatelka Lidmila Kábrtová, jejíž povídku zveřejňuje i H7O.
V ukázce z knihy Umění jako terapie spisovatel Alain de Botton a filosof John Armstrong zkoumají důležitost a přínos umění pro každodenní život, pro přežití. Ptají se například, jaký smysl má v uměleckém díle láska a proč je pro nás důležitá.
Ohrožuje nošení hidžábu českou společnost a kulturu? Kde leží hranice přípustného a kde začíná civilizační nebezpečí? A proč bychom se měli zabývat cizí kulturou ve vlastní zemi? Ptá se a zároveň si ve svém komentáři odpovídá Jonáš Hájek.
Radek Malý, vedoucí Katedry tvůrčího psaní na Literární akademii, v rozhovoru reaguje na nelichotivá slova předsedy Nobelovy ceny za literaturu na adresu grantů pro spisovatele a profesionalizace psaní. Podle Horace Engdahla totiž zabíjejí literaturu.
Pavel Řezníček patří k těm básníkům a prozaikům, které poznáte po několika větách. Jako by vyslyšel Célinův požadavek, že každý spisovatel by měl hledat svůj vlastní rytmus.
Barda české literární vědy Lubomíra Doležela snad netřeba představovat. Český strukturalista a jeden z prvních průkopníků teorie fikčních světů vydává v současnosti hned dvě publikace.
Nekončící příběh sporu Amazonu s vydavatelstvím Hachette má další dějovou zákrutu, internetový obchod se dohodl s jiným velkým nakladatelem. A zbytek Ameriky se chystá na Halloween.
H7O přináší nejlepší ukázky z tvorby studentů tvůrčího psaní na Literární akademii. Tentokrát povídku začínající autorky Barbory Liškové o domácím násilí, vině a lítosti.
Kdo by chtěl vidět dějiny poezie jako neustálý, bouřlivě dynamický proces nápadných změn, jako vývoj, který má za úkol neustále kamsi směřovat, inovovat se, růst, zvyšovat svůj „obrat“ a společenskou úspěšnost, ten bude asi první dekádou nového tisíciletí značně zklamán.
Petr Fořt o kostnatění českého undergroundu, jeho iluzi vlastní výlučnosti a přesvědčení, že "spolu s Ivanem Martinem Jirousem rozhodně nebyl pohřben celý underground."
Michal Viewegh přežil v roce 2012 prasknutí aorty. Jeden z nejúspěšnějších českých spisovatelů se od té doby obtížně zotavuje a vyrovnává se především s poruchami krátkodobé paměti a depresemi, které vyvolala náhlá životní změna. Tuto zkušenost literárně zpracoval v deníku Můj život po životě, kde…