Svět jako divadlo a bezdomoví
„Před usnutím nám táta hrával pohádky. Vzpomínám, jak jeho chlupatá ruka lehce nadnášela blikačku na kolo s jistotou, že je to hvězda. A když měl za to, že spíme, a hvězda se stávala zas blikačkou, s bratrem jsme přes zeď ještě naslouchali jeho hlasitému kloktání a představovali jsme si, že…