S radostí a velkou taškou pro další čtení
Mít knihovnu a zahradu je mé přání, touha i skutečnost. Ano, to Cicero řekl: „Pokud máte zahradu a knihovnu, máte vše, co potřebujete.“ A toto veliké přání se mi plní od dětství až dosud. Glosa Světlany Šafářové, knihovnice duší i srdcem, a děckařky, jak se v knihovnictví říká.
Na toulky mě od prvních let lákala barevná zahrada i skleněná knihovna mých prarodičů a rodičů. Obě veliké, tajemné a zvoucí k objevům. Dnes vidím i zahradu v knihovně a knihovnu v zahradě. A spolu s dětmi je pořád tolik co objevovat v záplavě knih nových i stařičkých a ozkoušených. Pod nenápadnou knižní obálkou, za možná zdlouhavým úvodem jako v zarostlé zahradě s trnitými keři najít stará tajemství.
Takto se prodírat, divit se, hledat mě učily obrazy a knihy Daisy Mrázkové. Ona udávala směr i tempo, ale bez zastínění druhých, a přitom v těsné blízkosti. K milované paní Daisy mě přivedla moje kolegyně v Knihovně Jiřího Mahena v Brně (KJM) Jarmila Doležalová. Ona sama také iniciovala pro brněnské knihovníky seminář dramatizace textů paní Mrázkové v podání Jindry Delongové, vedoucí souboru Pirko (brněnská obdoba Dismanova rozhlasového dětského souboru).
Ke knihovnictví mě přilákala (svým nadšením) v mých 12 letech jedna knihovnice v dětském oddělení KJM, kam jsem přicházela s radostí a velkou taškou pro své další čtení. Za vynikající literární výklady během studia knihovnictví jsem moc vděčná své profesorce českého jazyka a literatury Heleně Vildové. K nasměrování do dětského oddělení knihovny jistě přispěla i delší praxe ve slovenské Experimentální knižnici v Čadci a paní Jana Jahodová na mém prvním pracovním místě — v oddělení dětí a dospívající mládeže KJM. A nakonec obrovský můj dík patří doc. Jaroslavu Medovi z FF UK, který provázel má studia literatury v Praze.
V knihovně mohu v literárních programech s dětmi číst, předčítat, recitovat, zpívat, hrát divadlo, tancovat, kreslit, malovat, stříhat, lepit, fotografovat, koncertovat i tiše hudbě naslouchat. Tolikero otevřených dveří! Kniha mluví, vypravuje, zpívá, maluje, tančí, a tím přemýšlí, srovnává myšlenky, učí, povzbuzuje, někdy obviňuje, nalézá novou cestu, nové řešení, prožívá s člověkem malým i velkým jeho čas. A ten čas dokáže i zastavit.
To je také ten důvod, proč s knihou i dětmi vycházím do botanické a zoologické zahrady, do galerie, muzea, kina, divadla, nakladatelství, rukodělných dílen, na místa, kde žili spisovatelé, básníci, malíři… vždyť ona je s nimi spojena. Jsou místa, kam se vracíme opakovaně, a to do Čapkovy Staré Huti, do Ladových Hrusic, do Vrchotových Janovic Sidonie Nádherné, do Petrkova B. Reynka, S. Renaud a jejich synů.
Překvapilo mě, že to jde svým způsobem i nyní, v době pandemie, a to online vstupem přímo do výuky jednotlivých tříd. Je to nová, milá a někdy napínavě legrační část mé knihovnické práce. Objevování v mých oblíbených nakladatelstvích Baobab, Meander, Běžíliška, Labyrint, Triton, Cesta domů a Pipasik může pokračovat. Děkuji také za přátelská opakovaná setkání a autorská čtení s paní Daisy Mrázkovou, Darjou Čančíkovou, Robinem Králem, Arnoštem Goldflamem, Andreou Popprovou, Danielou Krolupperovou a dalšími.
Autorka se specializuje na práci s dětmi a dětskou literaturou. Dnes ji čtenářky a čtenáři mohou potkat v pobočce Městské knihovny v Praze v Dittrichově ulici, kde se snaží přesvědčit další generaci dětí, že knížky stojí za to číst.