Kam se posouvá střed
„Problém je, že narůstající vliv náboženství a technokratů na stát se v dnešní hektické společnosti dá jen těžko sledovat. Strategie politiků a mocných spočívá v odvádění pozornosti,“ píše ve svém posledním letošním fejetonu pro časopis Host spisovatel Marek Torčík.
Poslední dobou se v myšlenkách vracím ke konkrétním vzpomínkám. Čím častěji do nich zabředávám, tím jasněji působí. Třeba jedna podzimní z roku 2016. Je těsně po amerických prezidentských volbách, procházím ulicí městečka New Egypt a pozoruji cedule s nápisem TRUMP PENCE’16 před téměř každým domem. Venku je chladno, vzduch voní po borovicích a spadaném listí. Před nejbližším domem skupinka mužů zkouší čtyřkolky. Přestože to zákon New Jersey zakazuje, na zádech jim visí automatické pušky. Můj otec si ničeho nevšímá a prstem mě směruje k polorozpadlému domku, který se jeho známí snaží zrekonstruovat. Nějakou chvíli jen tak stojíme, když jeden z mužů náhle sesedne ze čtyřkolky, vezme pušku a nejspíš z legrace namíří právě tam, kam ukazuje můj otec. Po chvíli ticha vystřelí. Jde o slepý náboj, ale i tak sebou trhnu.
New Egypt je město, jež má něco málo přes dva tisíce obyvatel. Má ale hned devět kostelů. I letos tam v prezidentských volbách s drtivou většinou zvítězil Trump. Poprvé si na novoegyptskou scénu vzpomenu tak trochu náhodou. Už pár měsíců trávím čas načítáním článků o ultrapravicových hnutích. Do této spirály jsem se dostal nejen kvůli americkým volbám a nepřekvapivému návratu Donalda Trumpa do Bílého domu, ale už delší dobu mě v ní udržují rešerše na knihu. V materiálech narážím na nejrůznější skupiny bojující za práva držet zbraně, nejčastěji na Gun Owners of America, a po chvilce hledání zjistím, že působí i v Jersey. Zakladatel GOA, kalifornský politik Hubert Leon Richardson, byl propagátorem konfrontační politiky, jež přispívá k aktuálnímu posunu světové politiky doprava. Lidé jako Richardson strávili roky infiltrováním veřejných institucí a teď, zdá se, konečně přišel jejich čas.
Podle GOA nesouvisí právo držet zbraně ani tak se sebeobranou nebo lovem divoké zvěře. Američané mají právo se ozbrojovat proto, aby mohli jednoho dne svrhnout vládu. I podle dnešního předsedy GOA Larryho Pratta jde o to, „ubránit se demokratům, kteří nám chtějí vzít naše práva“. Jak takový den může vypadat, viděl celý svět 6. ledna 2021, kdy ozbrojený dav napadl americký Kapitol.
Odkaz H. L. Richardsona mě zajímá ještě z jednoho důvodu. Zatímco jeho odmítavý postoj ke queer lidem, feminismu a odborům je dobře známý, málokdo už ví, z jakého zázemí jeho názory vycházejí. Richardsonův blízký přítel a mentor byl totiž nechvalně známý kalvinistický teolog Rousas John Rushdoony, zakladatel křesťanského rekonstrukcionismu, hnutí usilujícího o znovuzavedení biblických zákonů, například trestu smrti za nevěru nebo obnovení otroctví.
Připadá mi, že se s každou další informací přibližuji k té nejšílenější konspirační teorii. Jenže ono o žádnou konspiraci nejde. GOA je ve Spojených státech amerických druhá největší organizace za práva držet zbraně a navíc je silně provázána se staronovým prezidentem. Lidé napojení na Trumpa mají od těch věřících v rekonstrukcionismus často neodlišitelné názory a někteří nastávající ministři se přímo podíleli na kontroverzním politickém plánu Project 2025. Podle novinářky Laury Jedeed, jež se tématu dlouhodobě věnuje, je napojení ultrapravicových ideologií na dnešní Republikánskou stranu jasně viditelné a ze všeho nejvíc se podepisuje na pomalé infiltraci do státních škol a zavádění drobných, zato zásadních změn.
Trumpa lze jen stěží považovat za prototyp křesťanského a konzervativního prezidenta. Jeho autoritářství je čistě pragmatické. Nakonec i jeho napojení na Elona Muska souvisí spíše s něčím, čemu se říká temné osvícenství — s návratem vlády elit a koncem demokracie v dnešní podobě —, než se skutečnou konzervativní politikou. V reálném světě se však oba proudy prolínají a nacházejí společnou řeč. Nemám strach ani tak z představy, že by se jim podařilo naplnit všechny své cíle, ale děsí mě posun celého diskurzu. Nechci žít ve světě, kde mocní určují, jak nebo s kým můžu žít a co vůbec můžu dělat se svým tělem.
V Česku mě znervózňuje kombinace několika věcí. Třeba nastávající šéfredaktor serveru Aktuálně.cz Matyáš Zrno. Ten spolu s Romanem Jochem působí v konzervativním think-tanku Občanský institut, usilujícím o zákaz interrupcí a považujícím homosexualitu za nemravnost. Zrno sice tvrdí, že koncem roku z institutu vystoupí, zároveň však dodává, že příliš levicové názorové spektrum českých médií je potřeba vyvážit názory konzervativními. Střed je podle něj potřeba posunout doprava. Touhu korigovat veřejný diskurz má také český miliardář a uhlobaron Pavel Tykač. Ten podle podcastu „5:59“ nově sponzoruje jak Institut Václava Klause, tak zároveň koalici „Stačilo!“. Problém je, že narůstající vliv náboženství a technokratů na stát se v dnešní hektické společnosti dá jen těžko sledovat. Strategie politiků a mocných spočívá v odvádění pozornosti. Sám nevím, jak se z této pasti vymanit, ale přijde mi důležité o tom nikdy nepřestat mluvit.