Kulturfestival už dělá každý

Festival malých nakladatelů Tabook je nyní po několika letech, kdy se nekonal, opět obnovený. Co stálo za jeho přerušením?

Únava, pocit, že se nám to vymyká z rukou a že nejsme ti nejlepší organizátoři na světě, neochota města přijmout festival za vlastní a možná i lítost nad pomíjivostí festivalového formátu…

Jak jste trávili takto ukořistěný volný čas?

Dělali jsme drobné věci, které jsme pořád odkládali, já jsem víc psala a Juraj měl víc času na svoje volné věci. Také jsme obnovili festival Baoléto a nazkoušeli s našimi táborskými přáteli Ostrov pokladů od Stevensona. Byla to paráda a uteklo to moc rychle. V mezičase jsme ještě spolupracovali na mezinárodním projektu Oko do světa, jehož výhonky dorostly až k letošnímu Tabooku. 

Co vás přimělo festival obnovit?

Nejspíš naše dospělé děti, kterým bylo líto, že s námi něco začaly a rostly s tím a teď, když jsou konečně k dispozici a mohou pracovat naplno, už nic není. Také pocit, že některé subtilnější věci pořád nemají žádnou platformu nebo spíš zastání, což se zvlášť týká světa ilustrace a současné obrazové knihy nebo překladatelů, a pro mě osobně je to možná ten radostný pocit, že se tu spolu potkají lidi, kterých si vážím a nejsou zas tolik vidět, ač jsou to oni, kdo jsou skutečným obrovským podhoubím současné české kultury. 

Festival má dlouhou tradici a ještě předtím, než se zapsal jako Tabook, mu předcházely vaše jiné podobné aktivity. Co se za ta léta pořádání kulturních akcí změnilo?

Festivalů je hodně a dělají se už neuvěřitelně profesionálně, i knižních festivalů přibylo. Mluví se o festivalizaci kultury a řekla bych, že se opravdu něco změnilo: lidé jezdí festival konzumovat a občas jsou pro ně synonymem kultury právě krátké pomíjivé události. Kulturfestival už dělá každý: malé knihovny, vesnice roku, vinaři, prodejci naturálních vín, instituce, neziskovky… Z autorů a ilustrátorů se pomalu stávají nomádi nebo trubadúři. 

V jednom z textů píšete, že Tabook vzniká s chutí vytvořit alternativu stávajícím knižním podnikům v České republice. Co si pod tím můžeme představit? Co jsou ty knižní podniky a jakou Tabook nabízí alternativu.

Nevím, kde už jsem co napsala, to už asi bylo dávno… je pravda, že se hodně snažím, aby to krátkodobé setkání mělo nějaký časový přesah, aby z něj nezůstalo jen frenetické pobíhání po Táboře. Vždycky mi šlo o setkávání a svým způsobem i síťování. Zajímá mě protínat zahraniční a české hosty, studenty z různých míst a hotové autory, ilustrátory a literáty, českou a slovenskou scénu… Zajímá mě konfrontovat různé lidi s různými názory a pak je společně pozvat na koncert rapera z Holíče Čavalenkyho, který zpívá o sociální bídě, na syrovou vypravěčskou výpověď Fedora Gála nebo na naprosto radostné a komické třeštění Džumelce. Protože jsou věci, které jsou nade vším. Letos už od pondělí probíhá v Truhlárně česko-slovenské sítotiskové sympozium a už od léta se tam pracuje na zázemí pro dobrovolníky a sítotiskové dílny, ve čtvrtek přijede do Tábora 70 knihovníků a zúčastní se mezinárodního profesního dne Oko do světa, na různých místech v Táboře se sejdou překladatelé a budou spolu mluvit o hrdinech svých nedávných překladů, pár výtvarníků se také setká v duelech přímo při práci a v Palackého ulici, odkud se bude přicházet na trh do Pražské, se nám podařilo vyparkovat auta (i když zavřít úplně jsme ji nedokázali) a budeme tam mít různé srandovní atrakce, včetně maringotky s nakladatelským programem do noci… Takže se snažíme, aby ty věci, které se tu budou dít, měly nějaký delší dopad na město, na nás i na hosty Tabooku. 

Kromě stánků nakladatelů a časopisů bude také klasicky spousta doprovodného programu, výstav, koncertů, čtení i přednášek. Na co se osobně těšíte nejvíc vy?

Škoda že se nemůžu rozčtvrtit: těším se na poklidný čtvrteční den s knihovníky, protože to je vyvrcholení práce, které jsme věnovali spoustu času a energie, těším se na celý dramaturgický program, který má v podtitulu „Here come the heroes“ a zkoumá hrdinství ze všech stran. Těším se na Jana Antonína Pitínského a Pavla Kolmačku a na jejich čtení z knih, které jsem si velice oblíbila. Těším se na všechny skvělé překladatele, Jiřího Pelána, Vlastu Dufkovou, Elišku Šolcovou, Anežku Charvátovou, Petra Borkovce, Matyáše Havrdu, Helenu Honcoopovou a další, kteří přijedou číst při komorních setkáních v táborských dvorech a zahradách, těším se na malé bytové divadlo manželů Čejkových a na Petra Vášu, těším se na tichou scénu v Osvěžovně, kde v pátek večer vystoupí Ensemble Terrible, seskupení provozující současnou vážnou hudbu, těším se na všechny výstavy, mladé ukrajinské holky EtchingRoom1, které už žijí v Berlíně místo doma, na Hanu Puchovou, na Mariachiaru Di Giorgio, Delphinu Beccaria, a vůbec na to, jak se tu budeme všichni, i ti další, které jsem zrovna nejmenovala, chvíli potkávat a míjet a že si snad občas s někým něco řeknu a že snad přijde dost lidí a koupí si dost knih.