Svou duchovnost prožívám se slabostí, nejsem světec

Na literární scénu jste vstoupil dlouho před vydáním svého loňského knižního debutu, v roce 2020 jste se dokonce stal vítězem ceny publika Drážďanské ceny lyriky. Co to pro vás tehdy znamenalo a jak se vlastně rodila vaše první sbírka? 

Na Drážďanskou cenu lyriky vzpomínám rád, hlavně na dění kolem druhého kola s natáčením pandemií podmíněného videa, s nímž mi pomáhala Janele z Liků, a následné cesty do Drážďan samotných. Samozřejmě jsem to považoval za velké uznání a měl z toho radost.

První sbírka se vlastně rodila přes deset let, pokud jde o stáří jednotlivých básní, přibližně polovinu toho času pak existovala v hrubých rysech jako rukopis, se kterým jsem měl smůlu na vydavatele. Na druhou stranu, jakmile se mi povedlo domluvit s Dominikem Bártem z Větrných mlýnů, šlo už vše rychle a hladce. 

Vaše knižní prvotina Dům U Orobinců nakonec vyšla v edici Mlat, zaměřené právě na debutující básníky a básnířky, a dočkala se nominace na Cenu Jiřího Ortena, kterou o rok dříve získal další titul z dotyčné edice, Andrstán Filipa Klegy. Zřejmě slušnej oddíl…

Mlat je určitě sympatická edice a jsem jen rád, že se jeho orientace začíná rozšiřovat i mimo brněnské literární okruhy. Je určitě třeba zmínit, že mi jako autorovi Větrné mlýny poskytly skutečně nadstandardní péči a Dominik Bárt věnoval editaci rukopisu opravdu mnoho času a energie. Vím, že to není samozřejmost, a rozhodně mi to dodalo na pocitu, že si svého díla můžu vážit. 

Uznání sklízí také váš přednes vlastních básní, patříte tedy mezi literáty, kteří vítají možnost živého vystupování před publikem? Edice Mlat také začala produkovat audioknihy vyšlých debutů namluvené přímo autorstvem, dočkáme se i nahrávky Domu U Orobinců? 

Ano, to je trefa, živá čtení mám rád. Jsem člověk sebou si dost nejistý a toto je z té nejistoty snad jediná výjimka, takže si přednes svých básní užívám a čerpám z něj sílu. Jen mě trošku mrzí, že kvůli jakési mentální přípravě zpravidla nedokážu svým spolučtoucím kolegům věnovat takovou pozornost, jakou by si zasloužili, takže pokud jejich dílo neznám předem, moc si z něj většinou neodnesu. 

A k vaší druhé otázce, Dům U Orobinců je už jako audiokniha k dispozici na profilu Větrných mlýnů na platformě SoundCloud.

Literární kritička a básnířka Olga Stehlíková v souvislosti s vaším debutem napsala: „V autorovi jako by se mísil Seifert se Zahradníčkem, Reynkem, Palivcem, ale třeba i Halasem, určitě Vítem Slívou (který je jazykovým korektorem sbírky) a možná i s tím Ortenem.“ Patří dotyční autoři k vašim literárním blížencům? Případně kdo další by v podobném výčtu neměl chybět a proč? 

Zahradníček a Reynek rozhodně ano, ostatní tak popravdě příliš nevnímám. Z dalších by tam byl Egon Bondy, pro své spojení monumentálního prorockého hlasu a každodenní banality, z podobných důvodů pak i Robinson Jeffers. Emily Dickinson pro nacházení duchovního světa v tom přírodním, pro roztříštěnou a znovu skládanou formu. Jakub Deml pro temnotu, kterou může člověka vláčet žitá víra. 

Podle poroty Ceny Jiřího Ortena navazujete na tradici spirituální lyriky, ovšem jak dodává již citovaná Olga Stehlíková, vaše básně „ukazují, že spirituální poezie není nic zaprděného“. Jak tento rozměr své tvorby — nebo života vůbec — vnímáte vy sám? 

Samozřejmě je to to nejdůležitější v obou případech, co suverénně převyšuje všechna literární kritéria a pevně prostupuje všechna životní. Zhodnocení Olgy Stehlíkové mě těší, protože naznačuje, že je v mém zobrazení duchovnosti patrná nejednoznačnost, vratkost, vlastně i slabost, se kterou ji prožívám; nerad bych se prezentoval jako světec, žádným totiž nejsem.