První český queer román

Loni na podzim mě University of Amherst Press požádalo, zda bych nezrecenzovala anglický překlad českého románu, o němž jsem dosud nikdy neslyšela. Nabídka mě zaujala hlavně proto, že jsem znala Briana Jamese Baera, který byl spoluautorem odborného úvodu a jehož texty ráda vyhledávám. V té chvíli jsem si vybavila, že se mi Baer před rokem nadšeně zmínil o románu, který se na první pohled zdál nepravděpodobný: otevřeně queer román vydaný česky v roce 1907. Román Manfreda Macmillena, první díl trilogie Jiřího Karáska ze Lvovic ze série Romány tří mágů. Překladatelem byl Carleton Bulkin, od něhož jsem právě četla první a poměrně nedávný anglický překlad Markéty Lazarové z roku 2016.

Román Manfreda Macmillena je dobrodružná četba, místy psaná suchou humornou prózou, jež mě dokázala rozesmát, a místy protknutá hluboce poetickými úlety z větru dekadence. Mnohé z těchto odkazů by byly příliš ezoterické i pro současné české čtenáře. Nesouhlasím s Nabokovem, který tvrdí, že překlady by měly mít „poznámky pod čarou velké jako mrakodrapy“, ale Bulkinovy uvážlivé a fascinující komentáře o zednářských symbolech, teozofických termínech a nejasných postavách z devatenáctého století mě přitáhly na Google, abych zjistila víc. Carleton Bulkin mi řekl, že „ty nejlepší překlady potřebují něco navíc, aby překlenuly propast kulturní zkušenosti“. Jeho a Baerův úvod do Karáska je vstupem do queer světa v habsburské říši, který pomáhá srovnat anglosaskou představu o trajektorii a typologii queer literatury v devatenáctém a dvacátém století. Vydání obsahuje i několik zajímavých příloh: dopisy mezi Karáskem, Tomášem Garriguem Masarykem a dalšími, korespondence o procesu s Oscarem Wildem, kterou Bulkin objevil v práci Zdeňka Berana o Wildeovi, a fejeton Egona Erwina Kische z roku 1914, v němž popisuje návštěvu pražského gay baru (vyšel v knize Jana Seidla Od žaláře k oltáři z roku 2012).

Když jsem studovala na Trinity College v Dublinu, byla v Irsku homosexualita stále nelegální (stejně jako rozvod nebo potrat). Na Trinity byly sochy Jonathana Swifta a Edmunda Burkeho a divadlo věnované Samuelu Beckettovi, ale o Oscaru Wildeovi tam tehdy nebyla ani zmínka. V Irsku se poměry naštěstí změnily, ale v Americe se zdají být na ústupu. I když mám důvěru ve své studenty, kteří přijali široké spektrum sexuality a přežijí své odpůrce, je to i Karáskův román, vydaný letos v anglickém překladu, který jim pomáhá upevňovat vlastní historii a předky.