Největší radost mám, když mi někdo řekne, že si dobře početl

Jménem Hostu ti moc blahopřeji ke Státní ceně. Jaký byl tvůj první dojem, když ses to dozvěděla?

Veliké překvapení. Dokonce jsem měla dojem jakéhosi nedorozumění. Není to náhodou omyl? Hoax?

A jaký z toho máš dojem teď?

Jsem ráda, že většina reakcí je vstřícná. Ale rozhodně souhlasím s názorem, že ceny jsou do značné míry náhoda — mohl by ji zrovna tak dostat někdo jiný, adeptů by bylo víc než dost.

Státní cena za překladatelské dílo je vedle Ceny Josefa Jungmanna a Magnesie Litery za překlad nejprestižnějším českým oceněním na poli překladu. Ty už máš Magnesii Literu za překlad Knihy o moři Mortena Strøksnese, zároveň jsi byla dvakrát oceněna tvůrčí prémií v rámci Ceny Josefa Jungmanna, a jestli se nemýlím, dvakrát jsi získala Zlatou stuhu. Které ceny si vážíš nejvíc, která ti udělala největší radost?

Samozřejmě mám radost z každé ceny, ale největší radost mám vždycky z toho, když mi někdo řekne, že si dobře početl.

Cena se samostatně uděluje od roku 1995 a od té doby ji získalo jen devět žen, i když podle průzkumu, který provedli Překladatelé Severu v roce 2021, je mezi literárními překladateli 75 procent žen. Máš pro to nějaké vysvětlení?

Nemám. Zároveň ale nejsem nadšená, když se takto genderově rozlišuje. Možné také je, že o překladatelích-mužích je prostě jen víc slyšet, dávají víc najevo své názory.

Překladatelky a překladatelé jsou v českém prostředí prakticky neviditelní. Jejich jména se na obálkách knih objevují zřídka, a když, tak malým písmem. O neuvádění jejich jmen v e-shopech, u ukázek, v audioknihách apod. ani nemluvím. Je to důsledek opakované poučky, že u překladové knihy by nemělo být poznat, že jde o překlad? Měli by být překladatelé víc vidět? A kde?

Myslím, že o důsledek opakované poučky nejde. V zásadě s ní ale souhlasím. Jenže lidi bohužel často nenapadne, že překlad nevznikl sám od sebe. Myslím však, že situace se lepší. Zároveň je ale pravda, že překladatelství je svou povahou spíš neviditelné řemeslo.

Ty jsi svou kariéru začala jako vysokoškolská pedagožka, jak se z PhDr. Vrbové stala překladatelka Vrbová?

Pokud kariérou míníš celý můj profesní život, pak je mnohem delší. Pracovala jsem na několika místech, mj. na Matematicko-fyzikální fakultě v týmu, který se zabýval vývojem strojového překladu. Norštinu jsem si udržovala jen ve volných chvílích, s kolegyněmi ze studií jsme začaly pracovat na prvním norsko-českém a česko-norském slovníku. Po Listopadu se otevřela možnost začít učit norštinu na FF UK a studentů byla náhle spousta. Považovala jsem za velké štěstí, že se můžu věnovat norštině plně. S tím souvisí i to, že bylo možné se začít rozhlížet po překladech norských knih, ke kterým měly do té doby přístup jen nakladatelské redakce. A většina kvalitních knih byla před rokem 1989 z politických důvodů stejně nepřijatelná.

Nemůžu se nezeptat, co byl pro tebe největší překladatelský oříšek, která kniha ti dala nejvíc zabrat a proč? A ze které jsi měla největší radost?

Hodně náročný byl překlad deníků norského malíře Edvarda Muncha (Být sám — obrazy — deníky — ohlasy. Praha: Arbor vitae, 2006, pozn. red.), jeho rukopisné zápisy a literární pokusy jsem většinou musela luštit a opisovat přímo v archivu jeho muzea — a pak se snažit je převést adekvátně: čili jednoduše a zároveň do hloubky. Dalším oříškem byla kniha Roye Jacobsena Ostrov. Taková každodenní dramata obklopená hlubokou mlčenlivostí! Nicméně ale můžu říct, že při překladu skoro každé knihy mám dojem, že takhle náročný text jsem ještě na stole neměla.

Překládáš ze švédštiny, angličtiny, ale především z norštiny, tvoje osoba je neodmyslitelně spjatá s šířením norské kultury v českém prostoru. Čím je norská literatura specifická?

Skandinávská literatura je „dole“ v Evropě chápána jako zvláštní, ponurá, pesimistická. Já ji vnímám spíš jako těžkomyslnou. „Těžkomyslný“ není v češtině obvyklé slovo, ale běžnější adjektivum „trudnomyslný“ není úplně přesné. A těžkomyslnost je podle mě pro norskou literaturu nejpříznačnější. Vnímám to i geograficky: jako by Norové seděli obráceni zády k pevnině a hleděli melancholicky k oceánu. Mnohokrát jsem i takové výjevy zažila. Starý Nor sedí na kameni u moře a hledí do dáli.

Je tenhle specificky norský aspekt pro tebe rozhodující, když doporučuješ různé tituly k vydání?

Ano. Ale zároveň se snažím odhadnout, zda něco přinesou českému čtenáři, zda knize porozumí. Například s ohromným zaujetím jsem přečetla nejnovější knihu Pera Pettersona, jehož několik knih jsem přeložila. Je výborná, ale trochu moc se vztahuje k norskému spisovatelskému a redakčnímu prostředí, která jsou Čechům cizí.

Pracuješ teď na nějakém překladu? A prozradíš na jakém?

Překládám rozsáhlý historický román z 19. století, příběh ze zapadlého norského údolí. Román je zároveň ryze norský a zároveň velmi evropský, jak je tomu u jeho autora Larse Myttinga zvykem. A znovu mi připadá, že něco tak těžkého jsem ještě nepřekládala: množství historických, řemeslných, zemědělských reálií… Na tomto místě musím zmínit i záslužnou činnost nakladatelství Argo, které se odvážně pouští i do předem ne zcela jistých podniků. Podobně jsem u nich kdysi uspěla s vydáním jednoho z nejlepších norských románů Aksela Sandemoseho Uprchlík kříží svou stopu, o jehož překlad jsem usilovala od studií. Autorem zavedený pojem zákon Jante, který ve Skandinávii zdomácněl, platí i u nás. Zákon praví, že nikdo nesmí vynikat nad jiné — jinak uvidí!

Myslíš, že s všeobecným odklonem od čtení knih a s nástupem rychlých médií dojde za přispění umělé inteligence k soumraku překladové literatury u nás, případně ve všech menších kulturách, a bude se překládat jen do velkých jazyků? Případně že neviditelná ruka trhu všechny „nebestsellery“ odsoudí k neúspěchu?

Upřímně doufám, že to tak nedopadne. Malým jazykům bych rozhodně nepřála, aby rezignovaly na překládání, každému nesvětovému jazyku ohromně prospívá, když otevře dveře pro překlad.

Co můžou překladatelé udělat pro to, aby se to nestalo?

Překládat výborné knihy a překládat je co nejlíp. Myslet na naši krásnou a mnohdy nedostižnou češtinu.

Děkuju za rozhovor a přeju pevné zdraví a radost z dobré literatury.