Český Frankfurt

Doteď jsme byli v tom obrovském frankfurtském areálu zastoupeni jen malým stánkem a na prodej autorských práv se u nás specializují dohromady tři agenti… Co čestné hostování Česka ve Frankfurtu prakticky znamená pro českou literaturu?

Frankfurtský veletrh je něco jako olympiáda. A země, která se ocitne v roli čestného hosta, má zaručeno, že se na ni po dobu příprav, v okamžiku vyvrcholení prezentace na veletrhu, ale i poté soustředí pozornost knižního průmyslu i čtenářů. Frankfurt není jen onen veletržní týden, ale několikaletá plejáda prezentací a aktivit, které netematizují jen literaturu či jen knižní průmysl, ale prostřednictvím kterých se zviditelňuje celá česká kultura. Frankfurt je především příležitost, ale ta může být využita pouze tehdy, když ji česká kultura bez předpojatosti přijme. 

Jak se vlastně o takové čestné hostování žádá a bojuje?

Je to klání jako každé jiné. Získání této pozice na startovní čáře znamená roky příprav, jednání a přesvědčování. Frankfurtská komise posuzuje připravenost dané země a její kultury, bedlivě zkoumá knižní trh a jeho aktéry, literární život a zahraniční dosah, samozřejmě partnerskou důvěryhodnost. O tuto pozici usiluje ročně řada zemí a skutečně není nic jednoduchého ji získat. Česku výrazně pomohla úspěšná prezentace v Lipsku v roce 2019, která je označována vedením lipského veletrhu za jeden z nejúspěšnějších konceptů v jeho novodobých dějinách. Ovšem je třeba hned dodat, že Lipsko proti Frankfurtu je něco jako česká liga proti Bundeslize.

Důležitá byla stabilizace české přítomnosti na mezinárodních knižních veletrzích, festivalech, knižních svátcích — tady odvedlo kus podstatné práce České literární centrum a především partnerství s Českými centry a se zahraničními literárními domy. Kolegové z Frankfurtu při posuzování žádosti opakovaně navštěvovali Českou republiku a v jednotlivých regionech se seznamovali s podobou literního života a jeho aktéry. Nemalou roli při posuzování žádosti hrála i podoba státní podpory literatury, především v oblasti podpory překladů.

Víme vlastně, jaký efekt naše čestné hostování v Lipsku mělo? Zvýšil se nějak výrazně počet přeložených titulů? Nebo to mělo spíš symbolický význam?

Myslíte symbolický jako prázdný význam? Lipsko, podobně jako Frankfurt jsou obchodní modely. V těch slova jako symbolický význam neexistují. Co je ostatně symbolickým významem v takovém případě, když se česká literatura prezentuje v Lipsku? Německý čtenář se pramálo stará o symbolické významy, chce číst. A stačí se podívat do statistik, které jsme vydali v publikaci Česká literatura v německých překladech (1989—2020). Křivka původních českých knih, které byly poprvé přeloženy právě pro lipský veletrh a vydány německojazyčnými nakladatelstvími, vystoupala prudce nahoru. Pro veletrh samotný vyšlo na osmdesát nových překladů, s nimiž bylo možné kontinuálně nejenom během hostování, ale i po něm pracovat na literárních čteních a za nimiž přijížděli čeští autoři na čtenářské debaty na festivaly.

Jestli si dobře pamatujete, rok 2019 byl nadlouho posledním rokem lipského veletrhu a knižních veletrhů vůbec. Následovala pandemie a světový knižní průmysl dostal tvrdý úder na solar plexus. Například pro pařížský veletrh to byl současně úder k. o. Lipský veletrh se mohl po velkých státních subvencích a za cenu obrovských ztrát znovu uskutečnit letos. To bohužel zasáhlo i nadějný nástup českých autorů na nejenom německé literární pódium. Přesto se na něm podařilo české autory udržet. Ostatně i to byla jedna z perspektiv, s nimiž frankfurtská komise posuzovala připravenost České republiky.

Šlo mi spíš o to, jestli zájem německých čtenářů a nakladatelů vydržel nebo stoupl i po lipském festivalu, ne kolik knih bylo připraveno před ním. Zmínil jste ale, že Lipsko i Frankfurt jsou obchodní modely, s tím souvisí i otázka — kolik český stát do čestného hostování ve Frankfurtu bude investovat?

Celkové náklady včetně grantů, jako například grantu na podporu překladu, které ministerstvo kultury od roku 2024 do poloviny roku 2027 (tedy ještě půl roku po české prezentaci) na přípravu a realizaci vydá, představují částku 198 milionů korun, tedy podobně jako je tomu například v případě Roku české hudby či EXPO. S tím rozdílem, že zde mluvíme o čtyřleté aktivitě a větší podpoře národních prezentací na mezinárodních veletrzích v následujících dvou letech.

Co to znamená pro české nakladatele? Pomůže jim stát finančně k tomu, aby připravili překlady a ukázky v cizích jazycích? Bude to někdo koordinovat?

Grantové projekty ministerstva kultury na podporu překladů už existují, a přesně na tom principu, o kterém mluvíte. V rámci rozpočtu na Frankfurt budou posíleny. Když jsme připravovali Lipsko, byl objem prostředků v grantu na překlady české literatury do zahraničí kolem dvou milionů korun. Podařilo se nám spolu s ministerstvem vyargumentovat navýšení prostředků až na osmnáct milionů. V souvislosti s Frankfurtem počítáme, že opět dojde k navýšení. Čeští nakladatelé mohou žádat i o financování překladových ukázek, primárně je podpora určena pro zahraniční nakladatele, protože ti mají vstup do knižní distribuce. Nejde jen o to vydat knihu v cizím jazyce, ale především o to, aby se dostala ke čtenářům. I u nás jsou ale nakladatelé, kteří si našli cestu k zahraničním distributorům — velmi úspěšné je v tom například Karolinum.

Jaké pobídky se tedy budou týkat zahraničních nakladatelů?

V rámci oné grantové podpory, o níž byla řeč, může nakladatel žádat až 70 % nákladů, které jsou spojeny s vydáním knihy — počítaje v to autorská práva, překlad, tiskovou přípravu publikace i její propagaci. Za knihami cestují autoři a zde je zase grantová podpora, kterou vypisuje České literární centrum na zahraniční mobility. Jde o systém stipendií pro autory i překladatele a zájezdů pro nakladatele. Už v rámci Lipska se nám osvědčilo, když jsme nakladatele zvali do České republiky na festivaly či ke schůzkám s českými autory a autorkami a nakladatelstvími. To vše se chystáme buď posílit, nebo znovu oživit. Těch způsobů, jak získat jejich zájem, je docela dost a jistě budeme hledat i další.

Vzniká už konkrétnější dramaturgický plán?

Dramaturgický plán vychází z Bid Booku, tedy soutěžní knihy, na základě které Česká republika získala frankfurtské hostování. Za konkrétní podobu programu české prezentace a hostování pak odpovídá dramaturgická rada, která se už nad Bid Bookem scházela a diskutovala jeho podobu. Ta má dvaadvacet členů, kteří jsou aktéry literárního a šířeji kulturní života. Nyní budou následovat konkrétní rozhovory s týmem kolegů z frankfurtského veletrhu a příprava české prezentace v následujících letech. Vznikne model, do něhož bude dramaturgická rada vkládat obsah. Co se nabídky knih týče, České literární centrum nabízí každoročně publikaci New Czech Books, za jejímž obsahem stojí literární experti. Každý nakladatel, který se snaží proniknout na mezinárodní trh, pak má podobné informační materiály, které jsou zacíleny na jeho produkci.

 Co to znamená pro české autory a autorky?

Totéž co pro česká nakladatelství, totéž co pro českou literaturu. Příležitost, ale i náročnou práci, a to nejenom v souvislosti s tvorbou, ale i s autorskými prezentacemi v zahraničí. Skutečnost, že je Česká republika hlavní zemí frankfurtského veletrhu v roce 2026, znamená jen, že teprve nyní bude třeba se aktivně zapojit do práce. Získá-li nějaká země tuto pozici, zvýší se pozornost čtenářů a vlastně všech aktérů světového knižního a kulturního průmyslu. Zvědavost je ale jen prchavá emoce. Je třeba ji využít a převést do trvalejší podoby. Připoutat k sobě stabilnější pozornost. A to nejde bez toho, že si to lidé z české knižní branže budou chtít odpracovat a že budou vzájemně spolupracovat.

Určitě máte alespoň základní představu, co by česká literatura díky čestnému hostování získala. Jaké konkrétní cíle byste rád, aby se naplnily?

Ty formulovala dramaturgická rada v rámci Bid Booku. Je jich celá řada. Ve spolupráci s kolegy z frankfurtského veletrhu teď dojde k jejich zpřesňování. Frankfurtský veletrh je především investicí a tak k tomu přistupují i lidé z Frankfurtu. A jako každá investice i tato by se měla vrátit v podobě zisku. Česká literatura například není nijak zvláště silná v kramflecích, podíváte-li se na četnost překladů současné produkce do velkých jazyků. Vyjma němčiny, což je stále ještě dozvukem Lipska, chybí stabilní české zastoupení ve všech důležitých jazycích. To by se mělo změnit, zejména v angličtině a španělštině, včetně kontinuální podpory překladů do němčiny, ale to dokáže do značné míry jen česká literatura sama. Sebelepší prezentace nenahradí obsah. A popravdě řečeno, mně by stačilo, kdyby se v živém kánonu světové literatury podařilo obsadit místo, které uvolnil Milan Kundera. Tedy místo ambasadora české literatury.