Tři otázky pro… Miloše Doležala
„Ten, kdo se pídí, si poezii najde. Nebo poezie si najde jeho. Není třeba ji urputně propagovat, to se mi příčí. Jsou období, kdy se psané poezii rozumí a čte více, a časy, kdy je na okraji,“ říká básník, spisovatel a publicista Miloš Doležal. Dnes vystoupí v Divadle Husa na provázku v rámci Měsíce autorského čtení.
Spousta vašich knih se odehrává v období protektorátu a za komunistické totality. Jak se stala tato historická období vaším tématem?
Zajímá mě situace člověka přitištěného ke zdi, v mezní situaci a tato období jsou plná takových příběhů. Navíc často zapomenutých. Od dětství mě zajímala novodobá historie, od války nebylo tak daleko a televize vysílala válečné filmy rozličné kvality, to také utkví… A v neposlední řadě jsem od devadesátých let dokumentárně natáčel pamětníky, odbojáře, válečné hrdiny, účastníky bitev a leteckých soubojů, protikomunistické aktivisty, pronásledované, potomky popravených, obcházel svědky atp. Byla by to celá litanie. Nebylo možné se tomu vyhnout.
Dlouho se hovoří o tom, jak je poezie v rámci cen Magnesia Litera odstrčená. Dosud se například nestalo, že by zvítězila v kategorii objev/debut roku. Vaše knížka byla po Rukopisu Bohumily Grögerové druhou, která získala cenu Kniha roku. Myslíte, že je to šance, jak dostat poezii mezi více čtenářů? A které současné autory poezie čtete vy sám rád?
Ten, kdo se pídí, si poezii najde. Nebo poezie si najde jeho. Není třeba „tlačit na pilu“ a urputně propagovat poezii, to se mi příčí. Jsou období, kdy se psané poezii rozumí a čte více, a časy, kdy je na okraji. A které autory? Těch je moře. Tak jen namátkou, co mám teď po ruce — sbírky Josefa Kroutvora, Jiřího Daníčka, Josefa Topola, Georga Trakla, Josefa Hiršala, Jiřího Červenky, Antonína Sovy. A zrovna překládám básně polsko-izraelské básnířky Irit Amiel.
Miloš Doležal, foto: Michaela Vostalová
V rozhovoru pro časopis Tvar, který s vámi vedla Simona Martínková-Racková, mě zaujalo vaše vyprávění o Janu Zahradníčkovi. Když jsem to četl, říkal jsem si, že je to skoro jako námět pro vaši další knihu. Neuvažoval jste někdy o zpracování jeho příběhu?
Ano, pracuji už několik let na takovém textu. Na letošním Měsíci autorského čtení v Brně z něj budu číst, společně s Petrem Gojdou.
Narozen 1970 v Ledči nad Sázavou. Absolvoval obor nakladatelství na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, pracoval jako redaktor časopisu Perspektivy a redaktor Českého rozhlasu. Píše poezii, drobnou prózu, věnuje se publicistice, esejistice a ediční práci. Jeho tématem je paměť rodné Vysočiny, ale hlavně křivdy, bezpráví a teror druhé světové války plus stalinismu kraje padesátých let. Vydal na třicet knih, naposledy tituly Čurda z Hlíny (2019), Do posledních sil (2020), 1945: léto běsů (2022), Jana bude brzy sbírat lipový květ (2022), Trnem rejnoka (2023). Laureát řady cen, mj. Kniha roku Lidových novin (2012), Vlastní cestou PEN Klubu (2023) a Magnesia Litera Kniha roku (2023).
Autor je redaktor Hosta.