Konstelace: Číst od nuly

Jazykové gymnázium, kde působíš, může být specifické prostředí. Jak to máte s literaturou? Na stránkách školy je odkaz na překladatelskou soutěž, promítá se to nějak i do výuky?

Ano, naši studenti se věnují překládání textů z cizího jazyka do češtiny ve výuce cizích jazyků. Na základě toho se pak i účastní soutěže Den s překladem, kterou pořádá Ostravská univerzita. Kromě angličtiny se na naší škole učí francouzština, japonština a španělština. V mé výuce se skutečnost, že se pohybuji na jazykovém gymnáziu, projevuje třeba tak, že příležitostně využívám cizojazyčné zdroje. Na této půdě mě baví hlavně to, že naši studenti mají otevřené oči, pokud jde o vnímání jazyků. Ráda toho využívám. Například když jsme se věnovali hláskosloví, zamýšleli jsme se nad tím, jak jsou různé jazyky libozvučné a proč.

seriál Konstelace

Jakou má tvůj předmět hodinovou dotaci a jak celkově vnímáš pozici českého jazyka a literatury?

V letošním školním roce učím první a čtvrtý ročník. V prvním ročníku učím tři hodiny, ve čtvrtém pak pět hodin týdně. Předmět český jazyk a literatura s jinými nemohu dost dobře srovnat, protože je neučím. Nicméně, český jazyk a literatura je maturitní předmět, což mu zajišťuje jistou důležitost. Do výuky jazyka patří kromě mluvnice a pravopisu také komunikace a sloh. Spolu s literaturou pak tvoří komplexní předmět, z kterého mohou studenti různě čerpat jak pro další předměty, tak i do praktického života.

Důležitou součástí výuky literatury na střední škole je seznam maturitní četby. Jak s ním pracuješ?

Na tvorbě seznamu jsem se přímo nepodílela, ale studenti měli možnost přicházet za mnou s vlastními návrhy děl, která by do něj chtěli zahrnout. Seznam maturitní četby je pro mě jakýmsi ukazatelem a přistupuji k němu s respektem. Je to předvýběr odpovídající obsahu výuky za čtyři roky, ze kterého si studenti sami vybírají dvacet děl na základě daných kritérií. Zkouška je založená na analýze úryvku uměleckého a neuměleckého textu, znalosti díla, biografickém a literárně-historickém kontextu. Dílům, která jsou v seznamu, se ve výuce věnuji přednostně a klíčová je pro mě práce s úryvkem vybraného díla. 

Literatura se na středních školách učí od starověku až po současnost, díky tomu studenti získávají přehled o jejím vývoji a vnímají ji i na kulturně-historickém pozadí. V médiích nebo na sociálních sítích často slyším povzdechy, proč by ti dnešní mladí lidé měli číst to či ono. Většina děl mnohdy až do 19. století je podle mnoha lidí pro dnešní čtenáře vzdálená. Mám pro tento postoj pochopení, ale úplně s ním nesouzním. Z mého pohledu takové tituly vyžadují jiné čtení, ke kterému je dobré studenty nasměrovat. Především je dobré je vést k tomu, že dílo nemohou číst stejně jako díla současná. K tomu pomáhá kromě onoho odstupu i humor a pak i zaměření na to, co jim je blízké — motivy, téma, typy hrdinů atp.

Blackout poetry z hodiny českého jazyka a literatury, autorka: Natálie Kovačičová

Když se teď zaměříme na poezii, není to s jejím početním zastoupením v seznamu, který má na stránkách tvoje škola, zase tak špatné. Nevyhneme se ale stereotypům, jako je například přehlížení žen, nemluvě o trans a queer osobách. Zároveň může zarazit, že se od žactva čeká například četba Božské komedie, což je poměrně náročný text. Jak poezii vnímají studující, jak se s nimi v tomhle ohledu spolupracuje a co třeba funguje?

Ačkoliv nějakou zkušenost s poezií mí studenti mají, je pro ně většinou zvláštní, ba divná. A to je pro mě úžasná situace. Protože ji s nimi můžu číst jakoby od nuly, od počátku, a to mě velmi těší. Snažím se na to dívat jejich očima a dávat jim prostor pro vlastní přemýšlení nad textem. Poezii si čteme často i nahlas. Docela přínosná je aktivita, při které se student pokouší číst báseň v určitém citovém rozpoložení na základě zadaného výběru, přičemž jeho spolužáci hádají, o jaké rozpoložení by se mohlo jednat. Po přečtení nejprve diskutujeme o dojmech a pocitech, které text vyvolává, pokračujeme přes charakteristiku lyrického subjektu, nalezení motivů a tématu, charakteristiku formy… V textech hledáme tropy a figury, ale občas je zkoušíme tvořit i sami. Také zkoumáme výstavbu básně, jak na sebe verše navazují nebo jak funguje členění do strof.

Pro formální pochopení poezie se mi osvědčila technika blackout poetry, která je zároveň tvůrčí. Když to jde, pouštíme si hudební či audiovizuální interpretace básní a následně je porovnáváme se samotným zážitkem ze čtení. Do výuky mnohdy nosím i knihy. Naposled jsem například přinesla řadu básnických sbírek od současných mladých autorů a studenty nechala si vybírat na základě vzhledu a názvu jednotlivých titulů. Následně jsme si řekli, proč si danou sbírku vybrali, dostali prostor se se sbírkou seznámit a posléze zhodnotili, zda byla jejich původní očekávání naplněna, či nikoliv a proč.

Vedeš taky individuální hodiny českého jazyka a literatury. Je v nich pro tebe poezie důležitá? Liší se přístup k ní oproti hodinám ve třídě?

Poslední rok mám studenty, se kterými se věnujeme převážně jazyku a komunikaci. Ale i v těchto hodinách nacházím prostor pro poezii. Občas nosím do hodin básnické sbírky, diskutujeme o hlavních myšlenkách textu, o jazyce a tak dále. Je to taková oddechová činnost. Když připravuji studenty na zkoušku z literatury, jdeme do hloubky, obdobně jako ve školní výuce.

Na poli literatury se věnuješ pedagogické i umělecké práci. Vidíš v tom výraznější spojnice? Jak nad tím přemýšlíš?

Já bych řekla, že tahle kombinace mě dělá úplnou, takže ty spojnice tam určitě jsou. Kreativní mysl je v pedagogice dost podstatná. Pomáhá mi mimo jiné vymýšlet hodiny tak, aby byly přínosné a zajímavé. Určitě je přítomná i v mé komunikaci se studenty. Když to jde, nechávám je samostatně tvořit a občas se k nim i přidávám. Používám příklady aktivizující obrazivost. Příležitostně vytvářím i vizuální pomůcky. Ze svého tvůrčího břehu ten pedagogický vnímám jako velmi inspirativní. Sice jsem ještě nezačala psát texty, z kterých by to bylo zřetelně znát, ale kdo ví…

Autor studuje komparatistiku.