S žádnou z jeho knih nejsem hotový

Milan Kundera měl minulou sobotu devadesát čtyři let. Jaká je tvoje čtenářská biografie, co se jeho díla týče?

Na to už si skutečně nepamatuji. Byl to Žert? Nesnesitelná lehkost? Život je jinde? Valčík na rozloučenou? Četl jsem jeho romány už tolikrát, protože jsem se k němu opakovaně vracel i jako literární teoretik, že už si ani nevybavuji, čím to začalo. A vlastně mi to ani nevadí.

Kterou z jeho knih máš nejradši?

Jak kdy. S žádnou z jeho knih nejsem hotový. Myslel jsem si to nějakou dobu právě o Valčíku na rozloučenou, zdánlivě nejjednodušší text. A nedávno jsem ho otevřel znovu kvůli semináři a zjistil, kolik věcí jsem tam přehlédl a jak jinak se dá napínat jeho významová struktura.

Knihovna Milana Kundery, foto: Pavel Charousek

Atlantis teď vydal Kunderovu čtyřicet let starou esej Unesený Západ. Tímto uneseným západem myslel střední Evropu poté, co se ocitla za železnou oponou. Střední Evropa už dnes unesená není, je to však Západ?

Ten trik spočíval v paradoxním či ironickém pootočení významu mýtu. To, že tzv. západní Evropa se v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století přestala starat o evropské země, které zmizely za železnou oponou, a přijala geopolitické rozdělení na Západ a Východ, ve skutečnosti oslabilo právě západní kulturu a potvrdilo její cestu do bezvýznamnosti — jak píše Milan Kundera. A to je, podle něj, skutečná podstata onoho únosu. Západ byl unesen z kultury, protože se o ni přestal zajímat. Příliš lehce přijal skutečnost, že jedna z důležitých částí evropské kultury — tedy kultura střední Evropy — se stala součástí východní domény. Kultura tím z pohledu Západoevropanů ztratila na významu. Tvoje otázka je založena na posunuté interpretaci Kunderovy formulace. Jemu nešlo o to, jestli jsme Západem nebo Východem z hlediska geopolitiky, ale že doménu střední Evropy, její kulturu, její hodnoty, její identitu, určují principy, které jsou založeny v dějinách kultury západní Evropy a především v jejím vývoji, který byl zahájen osvícenstvím. Tedy hodnoty, které spoléhají na kritickou racionalitu, ctí individuum a respektují lidská práva. Výrazem této myšlenky je pro Kunderu evropská kultura, která se zajímá o existenci člověka a která jeden ze svých vrcholů nachází v období nejdramatičtější krize důvěry — tedy v období moderny. Všechny autority, které Kundera zmiňuje ve své eseji, jsou modernistickými umělci. Jsou to ti, kdo přijímají etický závazek moderního umění a zajímají se o individuum, otevírají otázky existence a používají umění jako noetický nástroj, který nabízejí vnímateli — a to třeba i subverzivním či ironickým způsobem směrem k velkým ideologickým narativům. Zpátky k tvé otázce: Myslím, že střední Evropa je dnes unesena mnohem více než kdykoliv před tím. A spolu s ní i Západ. A nezdá se, že by to někoho nějak zvlášť rozrušovalo či dojímalo. A všimni si, že v té současné ukrajinské krizi už se vůbec nemluví o kulturních hodnotách, tedy právě o tom, co vzbudilo a podněcovalo tak ostrou polemiku nad Kunderovým esejem v polovině osmdesátých let a co rehabilitovalo vnímání jednoty evropské kultury.

Moravská zemská knihovna v den autorových narozenin otevřela Knihovnu Milana Kundery. Co nabízí běžnému čtenáři?

V tuto chvíli jen část souboru. Tedy autorské výtisky Kunderových knih. Asi tři tisíce svazků, tedy asi dvě třetiny všech vydání Kunderových románů či esejů. Pak samozřejmě literaturu o Milanu Kunderovi. V budoucnu, až bude digitalizována, se návštěvníkům a badatelům otevře i listinná část autorova archivu — korespondence, literární ocenění, kritiky, fotografie atd.

Stihl už jsi do něčeho z toho nahlédnout? 

Jen velmi zběžně.

V jakém režimu budou tyto archiválie zpřístupňovány? Půjde o badatelskou záležitost, nebo se k něčemu z toho dostanu „jen na průkazku“? 

Knižní fond je už v tuto chvíli zpřístupněn. Listinný fond bude zpřístupněn, jakmile bude zpracován a zdigitalizován. Režim budeme řešit v každém jednotlivém případě — jde sice o dar manželů Kunderových, ale v řadě ohledů se nedotýká jen jich. Proto bude třeba posoudit, v jaké míře a v jakém režimu budeme moci jeho jednotlivé části zpřístupnit. Máme výhodu, že jsme nejenom knihovna, ale současně i vědecká instituce, v badatelském režimu tedy, předpokládám, budeme moci zpřístupnit vše.

Během slavnostního otevření Knihovny Milana Kundery se mimo jiné mluvilo i o tom, jak to, že v Česku pořád nemáme velkou kunderovskou monografii. Existují literárněvědné studie — jsi autorem jedné z nich —, existuje Novákův neúspěšný pokus pochopit autora zcela jiného ustrojení, ale není standardní monografie. Čím si to vysvětluješ?

Jednak ten žánr, pokud jde o oblast literatury, u nás nemá výraznou tradici a ani autory. Na besedě o Kunderovi při otevření knihovny jsme měli Aleksandra Kaczorowského. Nevím, jestli jsi četl jeho knihy o Hrabalovi nebo o Otu Pavlovi, ale když si je přečteš, budeš přesně vědět, co mám na mysli, když říkám, že tento žánr je u nás neobsazen. Tím druhým důvodem je možná i skutečnost, že u nás více či méně absentuje poloha, v níž by se mluvilo o kultuře kulturně. Kulturní debaty se v Čechách až příliš často vedou na pavlači a moderuje je mediální svět. A i to je důvodem, proč tu není čtenářsky přístupná a terminologickým aparátem literární vědy nezatížená monografie, která by ale netendovala k perspektivě domovníků a domovnic.

Knihovna Milana Kundery, foto: Pavel Charousek

Věra Kunderová mluvila o tom, že její muž se otevřením knihovny vrací do Brna, na něž nikdy nezanevřel. Praha tedy má Knihovnu Václava Havla, Brno Knihovnu Milana Kundery. Jejich spor z konce šedesátých let o povahu české identity je známý, ale jen u nás, zatímco oni dva jsou proslulí po celém světě. Jak vnímáš Havla a Kunderu ty? Jsou to antipodi?    

Povahu jejich sporu jsem se pokusil zachytit v knize Středoevropan Milan Kundera a ostýchám se jej zde zjednodušit. Ale klíčové je, že Kundera je romanopisec a Havel primárně politik. Už tohle jsou radikálně odlišné polohy myšlení o světě.

Knihovna Milana Kundery by měla sloužit i jako nový kulturní prostor s programem. Jaké jsou v tomto směru plány? 

Máme v úmyslu udělat z knihovny i živý prostor pro debaty v souřadnicích myšlenkových map, které otevírají Kunderovy romány či eseje. Debaty, které se týkají románového dědictví, literatury, Evropy, evropské kultury a tak dále a tak podobně. S přípravou programu, s jeho zaměřením, by měla pomáhat programová rada, která se opírá o jména jako Yasmina Reza, Florence Noiville, Adam Thirlwell, Juergen Boos a další. Je nás celkem devět, kdo na sebe vzal tuto odpovědnost. A z debat programové rady by měl vzejít návrh na osobnosti, které budou pozvány do Knihovny Milana Kundery.

Autor je šéfredaktor Hosta.