Nikdy nejde jen o knihy

Z knihovnice knihkupkyní

Když jsem paní Mičánkové volal, abychom se domluvili na setkání, říkala mi do telefonu, že letos oslaví třicáté výročí svého nástupu do knihkupectví, z něhož se později stalo Modré knihkupectví. Obchod se nachází na stejném místě už od osmdesátých let. Předtím zde provozovalo své služby kadeřnictví, nicméně nedaleká vysoká škola chtěla mít ve svém okolí prodejnu skript pro studenty, a tak vzniklo knihkupectví. Modře laděný štít s nápisem Knihy je původní, tehdy však patřil národnímu podniku Kniha. V devadesátých letech knihkupectví zprivatizovala Mgr. Jitka Spiesová, která se věnovala především distribuci učebnic, jichž v té době objednávala takové množství, že se navážely po kamionech. Přilehlou vzdělávací institucí je Mendelova univerzita v Brně, původně zřízená v roce 1919 jako Vysoká škola zemědělská v Brně. Dodnes v Modrém knihkupectví najdete učebnice i knihy s lesní tematikou, i když studentů chodí čím dál méně.

seriál Knihkupectví

Svatava Mičánková vystudovala knihovnictví, knihy ji bavily odjakživa, na středoškolskou praxi do knihovny chodila s nadšením. Největší radost jí dělalo, když mohla mluvit s lidmi o tom, co čtou, to jí zůstalo dodnes. „Mám pocit, že nikdy nejde jen o knihy,“ vypráví za knihovnickým pultem. Jakmile po maturitě nastoupila do knihovny už jako zaměstnankyně, překvapilo ji, jak málo se od ní očekávalo práce, což obrečela. „Tehdy jsem potkala svou bývalou spolužačku, která mi řekla, abych šla do knihkupectví k paní Spiesové, pomoc se jí hodí. Ještě než jsem skončila v knihovně, ve výpovědní lhůtě mi přišel korespondenční lístek, ať ihned přijdu do knihkupectví,“ vzpomíná knihkupkyně na své začátky. Ukázalo se, že paní Spiesová potřebuje pomoc mnohem dříve, protože její pracovník byl nespolehlivý a nechodil do práce. „Neměla jsem žádnou zkušenost, bylo mi devatenáct let, všechno jsem se musela naučit,“ doplňuje Svatava Mičánková.

Když v zimě roku 1993 poprvé přišla do knihkupectví, byla v obchodě ještě pokladna na kličku, pult se nacházel na opačné straně vedle velkého psacího stolu, téměř všechno včetně umyvadla bylo modré, některé prvky zůstaly dodnes — například modré detaily na policích či zmíněný štít. Nazvat později knihkupectví Modrým se jí proto zdálo přirozené.

Knihy pro všechny

„Knihkupectví bych převzala kdykoliv, paní Spiesová ale chtěla vydržet, dokud to šlo,“ vypráví Svatava Mičánková. Obchod nakonec převzala až v roce 2012, kdy se původní majitelka musela s podnikáním rozloučit. „Pro zákazníky se nic nezměnilo, dlouho předtím jsem to dělala tak, jak jsem chtěla. Sice mi tím vznikly jiné starosti, ale jsem schopná je vyřešit,“ říká. Už jedenáct let provozuje Modré knihkupectví sama, mít zaměstnance se jí nevyplatí, dovolenou si skoro nevybírá, o víkendu uklízí. „Přemýšlím, jak dlouho by člověk měl dělat v knihkupectví, aby ho to bavilo a aby se uživil,“ uvažuje, a tak se bezprostředně ptám, jak dlouho ji tedy v obchodě budeme potkávat. „Mám nová světla, pan elektrikář mi řekl, že vydrží dvacet let, takže těch dvacet let tady můžu být,“ směje se.

Modré knihkupectví se nachází v městské čtvrti Černá Pole, podle knihkupkyně se v okolí žádný obchod neudrží, tedy kromě knihkupectví, potravin a květin. „Lidé tady sice jsou, ale třeba některé zaměstnance školy sem nenapadne přijít. Naopak někteří jsou velmi dobří a stálí zákazníci,“ dodává.

Některé staré tituly vyřazuje a dává do knihovničky před obchodem, aby si je lidé mohli půjčovat. A to i proto, že o některých místních ví, že si nemohou dovolit kupovat pokaždé novou knihu: „Chci, aby lidé četli, rozšiřuje jim to obzory, není to o čtení samotném, ale o názorech, přitom toho nemusíte číst hodně.“ Naťukneme proto i téma slev. „Pokud je lidé chtějí, kupují si knihy přes slevové e-shopy, takže u mě těch deset procent, které můžu nabídnout, nehraje roli, proto od covidu dávám slevu alespoň studentům. Zákazníci sem chodí spíše za mnou.“

Svatava Mičánková čte stále hodně, a když přátelům říká, že víkend tráví čtením, odpovídají jí: „Takže pracuješ…“ V knihkupectví naopak čas na čtení nemá, přestože si to mnozí myslí. Kvůli své práci se snaží číst i knihy, do kterých by se obvykle nepustila: „Zákazníci vyžadují doporučení, ale je to těžké, protože mně se může líbit něco jiného než jim.“ Nabízí i výběr z červené knihovny, aby se čtenáři pobavili, protože v posledních letech se podle ní z české prózy stala depresivní četba.

Knihkupkyně drží krok s dobou, nabízí knihy přes vlastní e-shop, který má od chvíle, co knihkupectví převzala, najdete ji také na Facebooku a Instagramu. „Myslím si, že to přes sítě nedělám dobře, že bych se měla zlepšit, dělat pro to víc,“ hodnotí a dodává, že by ocenila pomoc někoho, kdo to se sítěmi umí. Modré knihkupectví můžete navštívit také kvůli autorským čtením i drobnějším výstavám, které paní Mičánková pořádá už několik let. Třeba vám při tom také předvede, jak dálkovým ovládáním dokáže měnit intenzitu a barvy nových světel.