Teletext dostává poezii tam, kde ještě nebyla

Teletext pro mě už není běžně využívanou platformou, nikdy by mě proto nenapadlo, že by se na ní sdílela poezie. Byla to vaše iniciativa?

Vzniklo to tak, že mi napsal SMS bývalý kolega z České televize, nyní zástupce šéfredaktora regionálního zpravodajství ČT Roman Ondrůj. Začátek toho dialogu můžu přepsat doslova.

Roman: Neměl bys nic proti tomu, kdybychom ve vzájemné spolupráci vydávali na Teletextu ČT básně z Nedělní chvilky poezie?

Karel: Na teletextu? To je nějaká prdel, ne?

Roman: To teda ani náhodou. Má to stovky tisíc uživatelů týdně, pravda, spíše sportovně založených, ale s Karlem Tinlem (šéfredaktor online zpravodajství ČT) to pomalu rozšiřujeme a kultura nám chybí.

Pak už jsme se dohodli s Karlem Tinlem na formě spolupráce, tedy hlavně na tom, že jednou za měsíc jim pošlu deset básní vycházejících primárně z toho, co vyšlo na webu Nedělní chvilka poezie.

Takže na tom vlastně nic obtížného nebylo?

Obtížné to díky vzájemným kontaktům z minulosti nebylo. Šlo hlavně o to, že se zkontaktovali lidé, kteří se znají a znají i obě prostředí. Vím, co můžu po ČT chtít a taky čemu se raději vyhnout. A také musíte vycházet z toho, kolik energie a času tomu chcete a můžete věnovat. Není za to ani koruna. Je to výsledek lidí, kteří se chtěli domluvit a nechtěli řešit žádné administrativní blbosti.

Karel Škrabal, foto: Dirk Skiba

Vidíte v Teletextu ČT potenciál i v době, kdy spousta lidí ani nemá televizi?

Potenciál to má. Kromě televize je Teletext ČT i na webu České televize, kde se ale taky nekliká. Posouváte se jako v televizi pomocí šipek a čísel. Je to legrace na to po letech nebo třeba úplně poprvé přijít. Sledovanost Karel Tinl uvádí velkou. V listopadu se podle něj v televizi na teletext podívalo více než půl milionu lidí. Televize je obecně stále nejvíc využívána, drží zhruba 80% podíl, web a HbbTV si dělí zbylých 20 %. A potenciál je hlavně v tom, že se poezie dostane tam, kde třeba ještě nebyla. Řeknu příklad od nás z vesnice, kde máme chalupu. Tam sledují místní štamgasti v hospodě na teletextu sportovní tabulky a výsledky. Hraje se hokej, ale když je přestávka mezi třetinami, už tam svítí teletext. Naposledy, když jsem tam přišel, mi říkali, kdy ty básničky vyměním, že už to mají přečtený. Tihle lidé si nechodí kupovat sbírky do knihkupectví ani nečtou literární weby. Když se podaří prorvat nějakou sociální bublinu, je to dneska vždy radost, a hlavně je to velmi potřeba. Proto je tento teletextový počin ČT s Nedělní chvilkou poezie výsostně veřejnoprávní, tudíž správný.

Podle čeho vybíráte básníky a básně, které se tam nakonec objeví?

Vycházím zatím z toho, co vyšlo na webu Nedělní chvilka poezie. Pak se mi začínají objevovat i autoři, kteří mi přímo pro teletext něco pošlou. Zase to jsou lidé, se kterými už jsem nějak spolupracoval. Ale nebráním se i jiným postupům. Vždy jednou za měsíc to bude deset básní. Je tam technický limit v délce i šířce na počet znaků, osmnáct řádků délka, něco přes třicet znaků na šířku. Mohl bych samozřejmě jednu báseň rozdělit na více „obrazovek“, ale tím zatím nechci věc komplikovat. A hlavně si myslím, že této formě sluší spíše stručnější, jasnější nebo údernější sdělení. Pak ještě platí takové „vikinské“ pravidlo, že na objevitelskou cestu do neznámého prostředí „nepoplujete“ s autory, kteří jsou z podstaty potížisté.

První publikování poezie na Teletextu ČT se podle vašich slov na Facebooku setkalo s velkým ohlasem. Podle čeho jste to hodnotil?

Je to vidět z ohlasu na sociálních sítích, ze zájmu některých médií. Když jsem dal po prvním publikování deset printscreenů těch básní na Instagram, zvedl se počet sledujících profilu Nedělní chvilky poezie o sto za dvacet čtyři hodin. To u účtu, který má těsně pod tisícovkou sledujících, je opravdu hodně. Do té doby jsem ty sledující sbíral spíše po jednotlivcích v průběhu dlouhého časového úseku.

Jaké další plány s tímto projektem máte?

Chtěl bych těch deset básní jednou za měsíc postupně nějak formovat do smysluplnějšího celku. Tematicky, autorsky, dát tomu pevnější editorskou vazbu. Do teď to bylo opravdu spíš podle toho, aby ty básně samy o sobě obstály. To samozřejmě musí trvat dál. No a pak s tím formátem ještě něco i s přáteli, se kterými už devět let Nedělní chvilku poezie provozujeme, vymyslíme. Nápady by byly, teď jen, co je reálné udělat a kolik to bude stát sil. V každém případě z našich debat i z různých hovorů v literárním prostředí je jasné, že už je to trošku kultovní záležitost. Jak napsal v době vrcholících prezidentských voleb básník Vojtěch Landa: „Staří markeťáci se učí s TikTokem, mladí básníci objevili Teletext České televize.“