Když tvůrčí stipendia vypíše Cimrman

„Vstřícné“ kroky

Velmi aktuálním tématem jsou výzvy Národního plánu obnovy (NPO), které mají postavit na nohy jednotlivá odvětví po pandemii, kulturu nevyjímaje. Z celkového balíku 191 miliard, který do České republiky poputuje, získala kultura 5,5 miliardy. Některé z výzev (například ke statusu umělce) už proběhly a jsou vyhodnoceny, jiné se právě minulý pátek uzavřely (výzva na mobility). Jedna aktuálně otevřená a dotýkající se literatury ale budí vášně.

seriál Knižní trh

Veškeré výzvy se nově konečně administrují online přes společný dotační portál, a pokud je člověk v grantech zběhlý, podaří se mu žádost vyplnit. Jenomže zde začíná ten problém — musí být v grantech vskutku orientovaný, musí znát rozpočtování, účetnictví a několik příslušných zákonů. Výzva, která vzbudila mnohé emoce vyjma nadšení, nahrazuje klasická stipendia vyhlašovaná každý rok na základě zákona č. 203. V současné výzvě jsou dohromady literární, výtvarná i studijní stipendia. A jak se zdá z diskusí na sociálních sítích i v kuloárech, mnozí a mnohé z možnosti žádat vypadnou, protože výzva naprosto neodpovídá literárně-tvůrčí realitě.

foto: MKČR

V první řadě nemohou o tvůrčí stipendium žádat doktorandky a doktorandi. Pochopitelné to je u studijního stipendia, u tvůrčího to však už nedává smysl. Na dotazy Ministerstvo kultury ČR reagovalo, že to vychází právě ze zmíněného zákona č. 203, přestože NPO vzniká na úplně jiném půdorysu a byl prostor tento letitý nesmysl konečně odeslat do propadliště dějin. Proč se tak nestalo, není známo. Rázem tak ale nemůže žádat mnoho začínajících autorek a autorů, protože dělají netvůrčí doktorát, přičemž ponechme stranou výši doktorských stipendií. Bezesporu by se takovým jakákoli podpora pro tvorbu víc než hodila.

Dalším velmi „vstřícným“ krokem je maximální výše podpory, která je 100 000 Kč. Zní to jako velká částka, ovšem průměrná důstojná mzda mimo Prahu je bez pár korun 34 000 Kč a v Praze 40 000 Kč. Tudíž to reálně autorům a překladatelkám pokryje jen cca dva až tři měsíce práce, jestli to je dostatečná doba k vytvoření kvalitního díla, asi není věc, nad kterou by se ministerstvo zamyslelo.

Co ale celou výzvu ironizuje, je poznámka, kdy o šedesát až sto tisíc se doporučuje žádat těm, kteří tvoří „rozsáhlé literární dílo, příklad: román“, o cca třicet až šedesát tisíc se doporučuje žádat těm, kteří tvoří sbírku povídek či novelu, a o třicet tisíc se doporučuje žádat těm, kteří tvoří „drobný literární útvar dílo malého rozsahu, např. sbírku básní“. Na základě čeho ministerské úřednice a úředníci usoudili, že básně se píšou levněji než román, jsem se bohužel ani po opakovaných dotazech nedozvěděla. Byla jsem opět příslušným úředníkem odkázána na původní stipendijní výzvu, která vychází ze zákona č. 203, kde ale nic takového není. Také jde prý o doporučení, které není závazné. Jak se ale bude komise dívat na žádosti, které budou vyšší, když je přímo ve výzvě toto „doporučení“? Připomeňme, že 30 000 Kč není ani průměrná důstojná mzda MIMO Prahu.

Kolik jste protopili?

Sekce účetnictví pak celou výzvu posouvá do sfér naprosté úřední frašky. V prvé řadě musí podpořený autor či překladatelka vést přehledné účetnictví. Ministerstvo si přeje, aby si „příjemci dotace“ zřídili speciální účet, na který dotace přijde. Vzhledem k tomu, že číslo bankovního účtu, kam dotace přijde, je součástí žádosti, je nezbytné takový účet zřídit, aniž by člověk věděl, jestli dotaci dostane, nebo ne. Prostě si otevřete účet, a když stipendium nedostanete, účet zase zavřete. Jak prosté.

Dalším majstrštykem jsou „způsobilé výdaje“. Pro ty, kteří se dotacím nevěnují, tak jsou to ty platby a výdaje, které můžete uplatnit jako součást grantu. Mezi takové patří podle ministerstva například nájmy a energie, ale také třeba chůva, která vám pohlídá děti, abyste mohli psát. Ovšem pozor — chůva musí fakturovat, jinak ji platit nemůžete.

Pokud se ptáte, jak uplatnit onen nájem či energie, ani to není jasné. V první řadě zdaleka ne všichni překladatelé a autorky mají kanceláře. Mnozí z nich tvoří doma. A nežijí často sami. Mají tedy uplatnit nájem a energie, ale mají od toho odečíst případné další členy a členky domácnosti? Ministerstvo doporučuje „poměrově“ přepočítávat. Jak budete prokazovat, kolik jste protopili a prosvítili u překládání vy a kolik vaše dítě při úkolech do školy, není zřejmé.

Další problém je, že nájemní smlouvy i smlouvy o poskytování energií mívají lidé zasmluvněny a součástí té smlouvy je i konkrétní číslo účtu, ze kterého zálohy a nájmy odcházejí. Vzhledem k tomu, že je — jak jsem popsala výše — nezbytné založit si pro tuto výzvu účet speciální, bude nejspíš nezbytné dočasně účty pro nájem a energie změnit, případně složitě dokládat, že jste získané peníze odeslali na běžný účet, odkud odešly na účty energetických společností, bank a majitelů bytů. Tudíž je nutné dokládat výpisy ze dvou účtů plus nájemní smlouvu a smlouvy na energie.

Ve výzvě je také obligátní, že je určena „na úhradu ztrátových nákladů projektu“, což je u stipendia nesmysl. Stipendium není ztrátový projekt a není jasné, jak budou případní podpoření prokazovat, že měli ztráty. Pokud by měli prokazovat ušlý zisk, a tedy ztrátu za dobu, kdy budou pracovat na překladu nebo literárním díle v rámci tohoto stipendia, bude velmi problematické, na základě čeho to bude žadatel či žadatelka vypočítávat. Ministerstvo opět žádný návod neposkytlo. Závěrečnou třešničkou je i podmínka, že nesmí být v této dotaci dosaženo zisku. V doslovném výkladu to znamená, že by se překladatel či autorka měli vzdát případného honoráře za dílo. Potažmo by nakladatel měl odevzdat zisk, který případně vznikne, až dílo vyjde? Pro překladatele a překladatelky je toto definitivní stopka, většina z nich si nemůže, jak sami uváděli, dovolit vzdát se honoráře a zároveň se — logicky — bojí riskovat porušení grantových podmínek, pokud by honorář přijali a doufali, že to „nikdo nebude kontrolovat“.

Zcela absurdní je pak skutečnost, že v podstatě všechny výše uvedené výtky komentovaly jak Asociace spisovatelů, tak Obec překladatelů, a to ještě než byla výzva zveřejněna. Upozorňovaly shodně, že výzva naprosto nereflektuje realitu knižních profesionálek a profesionálů, že není v jejich silách vést účetnictví a administrativu jako firma. Jejich připomínky byly ale šmahem smeteny ze stolu, jak mi potvrdily členky výborů obou asociací. Výzva vyšla v podstatě v původní podobě.

Pokud se ministerstvo, respektive ministr, na tiskové konferenci prezentují tím, jakých úspěchů dosáhli, nevím, jak si to vyložit. Tahle výzva skutečně nepomůže a reálně hrozí, že alokované čtyři miliony nebude mít kdo vyčerpat. Přitom jsou přinejmenším desítky překladatelek a autorů, kteří potřebují každou korunu, aby mohli knihy nadále tvořit.

Celá situace připomíná parafrázi na známou hlášku o hospodě Na mýtince: Otevřeli si granty, ale chodili jim pro ně lidi. Nezbývá než doufat, že ministerstvo a tamní úřednice a úředníci přestanou fungovat izolovaně na osamocené „mýtince“ a začnou reflektovat reálný svět a jeho fungování.

Autorka je básnířka a doktorandka na FF MUNI. Spoluvede Asociaci malých nakladatelů a knihkupců.