Konstelace: Hraničení

Hraniční pásmo lze vnímat jako zónu přechodu. Oblast, kde se věci mísí a tvoří prostor nerozlišitelnosti. Procházet tudy vždy znamená měnit vnímání dosavadních významů, kategorií a norem. Ve slově hraničení se skrývá hra, situace řídící se vlastními pravidly mimo hierarchie běžné společnosti, a ničení, které vyznačuje negativní, oprošťující pohyb přechodu přes hranici. Druhý pól tohoto pohybu lze pak sledovat až v konkrétních projevech, v nichž ti, kdo obtížný přechod vykonávají, bojují o jeho význam a smysl.

seriál Konstelace

Hraničnost je často vnímána v medicínském kontextu. Složitého a citlivého tématu duševního zdraví se přímo či nepřímo dotýká několik textů z posledních let. Pravý úhel (2020) Alžběty Luňáčkové či Prosvítám (2021) Kláry Vaníčkové tematizují institucionalizovanou psychologickou péči jako oporu i příznak bezradnosti a neporozumění. Tím se nicméně tyto knihy zdaleka nevyčerpávají. Naopak, autorky s naznačeným tématem pracují jako s jedním z fragmentů známého světa, který přetvářejí v bolestivý i osvobozující pohyb přes hranici, jejíž jednu tvář takto zároveň odkrývají.

oral interpretation is a dramatic art, generovaný obrázek

Jiným příhraničím prochází kniha Jen ztratím jméno (2020) Anny Luňákové. Její název vyznačuje pohyb neurčitostí a přivádí na stezku radostného mísení. Autorka v textu splétá neúnavný proud řeči napájející se z metafor běhu či tance. Tělesnost a pohyb jsou vůbec pro tuto knihu důležité. V podobě gest a situovanosti hlasu vedou k podmanivé dramatičnosti. Jejím projevem je mimo jiné přítomnost ozvěny (či jednoduše dalšího hlasu), zdánlivě cizorodého prvku v monologicky chápaných lyrických textech, který však zřetelněji vyznačuje jejich dialogický rozměr. 

mám přesvědčit jakéhosi chlapa
o tom že rozhoduje moje dobrota

pak jsme se pohádali o pozlacený čajník
i v tom byla láska bohužel
tohle velikášství citu zatěžuje
ve všem byla nakonec láska

A je tu také pomyslný souboj doteku a slova, který prostupuje celou knihou. Vzájemnost a milování, které žijí v přítomnosti i vzdálení a neustále překračují jejich hranici — „prosím ať něha přežije smrt po příjezdu“. Konkrétní, geografická hranice Portugalska, k němuž se text vztahuje, a vplétá se tak do tradice exilové poezie („občas je i v Portugalsku český déšť“), se prolíná s hranicí kategorií mužského a ženského a jejich stále nového přeskupování. Lidské se přibližuje zvířecímu, rozumové citovému a dříve vylučované v podobě šílenství se mění v přijímanou rozkoš. 

Mám sny světa a přesto závidím řekám
možná jsem jen otevřen milostnou ranou
a každé zhaslé světlo v noci je kapka vosku pod víčka

keep your candles burning, generovaný obrázek

Hraničnost jako erb i cejch nejspíš bude přisuzována knize Borderline (2022) pseudonymní autorky Kino Peklo a slovenského básníka Richarda L. Kramára, kterou vizuálně doprovodila scénografka Barbora Maleninská a vydalo nakladatelství Adolescent. Kresba hranic, které přeznačuje tato kniha, by mohla svou ostrostí připomínat krev stékající v pavučinách skla rozbitého dlažební kostkou či jemné vlásečnice kořínků houževnatých rostlin. Support your inner queer jako klíč, imperativ i artikulace zoufalství ve společnosti, jejíž konzervativní normy ospravedlňují zabíjení, násilí a ponižování. 

polib mě,
jako bych byl dívka,
šeptáš mi
zpoza baru,
falický kostým,
kulisy
šílené scénografky
a temně
infantilní hudba,
ledová úzkost
v přenošeném těle,
myslím na tebe,
můj chlapče,
oblečenou v kroji,
v krajině,
kde zrovna postaven
byl další,
nejspíš katolický,
fašistický Bůh.

Potýkat se s touto knihou znamená potýkat se s hraničností, která vjíždí jako nůž do životů lidí, kteří neodpovídají nahodilé normativní představě — znamená polibek, sdílení strategií přežití, znamená vypálenou střelu, hozený molotov, přijaté objetí, znamená soucit a výzvu k upřímnosti i obscénní gesto proti jejímu vymáhání, znamená erotickou nadsázku a intimitu veřejné exhibice, znamená zoufalství normalizovaného jazyka, znamená osvobození… 

příroda je ze své podstaty debilní
paradox svieti nad zborom
ako koloratúrny soprán
prosím ťa miluj ma
tak ako vietor
ako dážď

Borderline prošlapává v kontextu současné tuzemské poezie vícero přeshraničních cest. Experimentuje s postinternetovou makarónštinou a sdíleným autorstvím, psychoterapeutickým a performativním nábojem básně, s trapností, perverzností a ironičností psaní či s hranicemi přisvojení a zcizení; provazuje hudební popkulturu s modernistickou literaturou, kurtoazní lásku s pornem, něhu s nadávkami, gender performance s divadlem a bojem proti útlaku současné společnosti i svodům revoluce. 

how to build a safe space
for being in bed with the enemy?

everybody wants to be a panic attack cat, generovaný obrázek

Poznámka: vizuály vznikaly v prostředí Stable Diffusion, verše uvedené pod jednotlivými obrázky pocházejí z knihy Borderline.

Autor studuje komparatistiku.