V přítomnosti knih se cítím v bezpečí

Co vás napadne, když se řekne kniha?

Možná to bude znít jako klišé, ale kniha je pro mě něco, čím si vymezuji svůj osobní prostor. Když čtu nebo píšu, jsem ve svém vlastním světě, do kterého se stahuji před světem skutečným. Mnohdy ani nezáleží na tom, jestli čtu beletrii, knihu faktografickou nebo jakoukoli jinou. Kniha je nekonečným zdrojem příběhů, pastva pro fantazii, neomezeným zdrojem poznání. Kniha je pro mě zároveň artefakt. Proto mám ráda knihy zdařilé nejen po stránce obsahové, ale i grafické. Nevyhledávám paperbacky, které z knihy dělají spotřební zboží, i když samozřejmě chápu, v čem jsou pro některé čtenáře výhodnější.

seriál Domácí knihovna

Preferujete tištěné knihy, audioknihy, nebo elektronické knihy? 

Tištěná kniha u mě vede o celé míle. Mnohokrát jsem se přesvědčila, že si obsah knihy mnohem více vychutnám z tištěné knihy. Protože ale hodně cestuji, čtu i ze čtečky. Mít čtečku je prostě praktické. Audioknihy poslouchám, ale je třeba dodat, že se jedná o určitou interpretaci textu, proto často poslouchám texty, které jsem už někdy sama četla. Často se mi stává, že knihu, kterou jsem četla v elektronické podobě nebo slyšela jako audioknihu, chci mít doma, abych v ní mohla listovat, vracet se k ní, půjčovat ji rodině, mluvit o ní s přáteli. Proto si knihy hodně kupuji.

Co pro vás znamená vaše knihovna? Máte představu, kolik máte knih? 

Před rokem jsme se po devíti letech kvůli rekonstrukci opět stěhovali. Před devíti lety jsem se se spoustou knih bolestně rozloučila a nechala jsem si jen pár titulů, s nimiž jsem se rozloučit nedokázala. A při loňském stěhování jsem zjistila, že jsem knihami opět naplnila osm velkých beden. Čekají na náš návrat bezpečně uložené ve skladu a já při letmém pohledu do knihovny zjišťuji, že police v dočasném bytě jsou opět plné a pár krabic knih přibylo. Kolik knih mám, to nedokážu odhadnout, ale je jich moc a jsou po celém bytě a já se v jejich přítomnosti cítím v bezpečí.

Co nakupování knih? Brouzdáte knihkupectvími, nebo si vybíráte na internetu? Máte přehled, kolik vám ročně přibude knih? 

Návštěvy knihkupectví patří mezi mé nejoblíbenější činnosti. Obvykle z obchodu neodcházím s prázdnou. Knihy ale objednávám i na internetu, obzvlášť když nejsou k dostání v kamenném knihkupectví. Nakupuju pro sebe, svou rodinu a přátele, knihy samozřejmě i dostávám a netroufám si říct, kolik titulů ročně koupím. Určitě víc, než stihnu přečíst, protože hromádka nepřečtených knih vedle pracovního stolu se nezmenšuje, spíš naopak.

Která je první kniha, na kterou si vzpomenete jako na čtenářský zážitek? 

Tuto otázku dostávám opravdu často, ale nedokážu na ni odpovědět. Vyrůstala jsem mezi knihami, maminka mi předčítala a dobře si pamatuji, že jsem se nemohla dočkat, až si budu moct sama číst. Některé knihy jsem četla pořád dokola a nikdy mě neomrzely — třeba knihy Astrid Lindgrenové, klasické pohádky, Ladovy pohádky, Říhovy pohádky. Každý týden jsem chodila do knihovny a odnášela jsem si plnou tašku knih.

Jaké knihy vás oslovily v pozdním školním věku a v rané dospělosti? 

V době, kdy jsem vyrůstala, literatura pro dospívající téměř neexistovala – nebo alespoň ne v té podobě, která by mě zajímala, takže mě úplně minula tzv. literatura pro dívky. Ale četla jsem verneovky, Pouští a pralesem od Henryka Sienkiewicze, historické knihy, jako byl Egypťan Sinuhet od Waltariho nebo Farao Boleslava Pruse. A na střední škole jsem četla klasiku — českou i zahraniční. Takže stručně řečeno — od Boženy Němcové a Jana Nerudy přes Balzaka, Huga a Maupassanta až po Dickense a Steinbecka. Můj tatínek měl slušně vybavenou knihovničku a já jsem ji měla zakázanou. A jak všichni víme, zakázaného největší krajíc, takže to od mého otce byla docela rafinovaná finta.

Postihla vás někdy čtenářská krize?

Mám období, kdy čtu více a kdy míň. Ale spíš než čtenářskou krizí je to způsobeno nedostatkem času nebo únavou. Málokdy se mi stane, že nemám rozečtenu knihu. 

Máte nějaké čtenářské návyky? 

Mám své čtecí křeslo. Můžu doporučit, je to skvělá věc. 

Podtrhujete si či zaškrtáváte v knihách? 

Ne, do knih nikdy nepíšu, ale někdy do nich vkládám výstřižky vztahující se k tématu — třeba zajímavý článek o místě, kde se kniha odehrává, podrobnosti o popisované události, rozhovor s autorem…

Uvědomujete si výraznější vliv nějakých autorů a autorek či konkrétních knih na vlastní literární tvorbu? 

V době intenzivního psaní čtu většinou anglicky, abych se vyhnula jakémukoli stylistickému vlivu jiného autora. Ale protože na člověka působí úplně všechno, co se kolem něj děje, nemůžu tak úplně říct, že mě nikdy žádný jiný autor svou myšlenkou, přístupem nebo zpracováním neovlivnil. Vědomě se ale jiným vlivům bráním.

Uvědomuji si ale, že na mé psaní mělo velký vliv to, co jsem ve svých formativních letech četla nejvíce — tedy angloamerická literatura a její svižnější a na příběh zaměřený přístup.

Co máte nyní rozečteno a co se chystáte číst?

Postupně odebírám z hromádky nepřečtených knih a teď přišla na řadu kniha o malířce Toyen To je on! od Mileny Štráfeldové. Ve čtečce mám rozečtenou knihu povídek, kterou napsala Lucia Berlinová, Manuál pro uklízečky, a na polici Shakespearovu Anglii od profesora Martina Hilského.