Konůpek jako ilustrátor knih
„Můj zlatý příteli — Vy tedy máte dnes narozeniny, a dokonce tak významné, Kristova léta. To je prý hranice mezi mladickými sny a nadšením a rozvahou zralého muže,“ psala dne 10. října 1915 Máša Dadáková v dopise Janu Konůpkovi. Připomeňme si jeho dílo čtyřmi objevy v antikvariátech.
Jan Konůpek byl grafik, malíř a ilustrátor, symbolista, který žil v letech 1883 až 1950, je proslulý svými převážně mystickými a vizionářskými grafickými listy a kresbami. Jakmile nahlédnete do jeho tvorby, učaruje vám. Bohužel i přes svou nezaměnitelnou tvorbu není dnes známý jako někteří jeho vrstevníci. To potvrzuje i skutečnost, že nevyšla jediná Konůpkova monografie, pouze několik katalogů, z nichž nejobsáhlejší je Poutník k nekonečnu k výstavě v Galerii hlavního města Prahy z roku 1998.
Před dvěma lety však vyšla působivá kniha sledující téměř patnáctiměsíční výměnu důvěrných dopisů Marie (Máši) Dadákové s Janem Konůpkem. Jmenuje se Jak je to divně krásné, miláčku a je unikátním dokumentem, který potěší nejen čtenáře skutečných válečných příběhů, ale především všechny milovníky tehdejší doby a umění. „Ráno došel Váš dopis poslaný v sobotu z Prahy a večerní poštou psaní z neděle a slibované překvapení. Jsou to tak přerozkošné věcičky, že nemohu se na ně vynadívat. Představuji si jasně, jak jste pro mne pracoval ty milé obrázečky, sleduji téměř každý škrt péra a každý tah štětce,“ psala Dadáková, s níž se po roce a půl dopisování oženil.
Kromě výtvarné dráhy se Jan Konůpek věnoval rovněž ilustrování knih a tvorbě ex libris. U příležitosti loňského 70. výročí jeho úmrtí uspořádalo letos v létě oddělení vzácných tisků Městské knihovny v Praze výstavu z knih ve foyer pobočky Opatov. Návštěvníci mohli na výstavě zhlédnout nejvýznamnější Konůpkovy knihy vydané v první polovině 20. století a nechyběla ani ukázka dnes velmi vzácných tisků vydaných Josefem Portmanem. Abych vám zde předvedl jeho knižní práce, vybral jsem čtyři tituly, které jsem v poslední době objevil v antikvariátech.
Zuby zatínajíc
Prvním dílem je část zpěvu z Danteho Božské komedie s názvem Ugolino. Jde o třicátý druhý a třicátý třetí zpěv v části Peklo. Ugolino della Gherardesca, hrabě z městečka Donoratico, byl italský šlechtic, politik a námořní velitel. Za svého života byl obviněn ze zrady, kvůli tomu jej Dante zvěčnil i ve svém rozsáhlém básnickém díle. Ugolina umístil do ledu ve druhém prstenci nejnižšího kruhu Pekla, který je vyhrazen právě pro zrádce blízkých, země, hostů i dobrodinců. Ugolinův trest zahrnuje uvěznění v ledu až po krk ve stejné díře společně s jeho zrádcem, arcibiskupem Ruggierim, jenž ho ve skutečnosti nechal umřít hlady. V Božské komedii Ugolino neustále hlodá Ruggieriho lebku.
I šli jsme dál, tu v jedné díře tkvěla,
zřím, dvojice hlav spolu zmrzajících:
jak klobouk jedna nade druhou čněla.
Jak hladový když zakousne se v krajíc,
ta hořejší se ku dolejší sklání,
ve vaz a mozek zuby zatínajíc.
Kniha vyšla jako příloha k Hollaru, sborníku grafického umění, v roce 1940. Zpěvy přeložil J. R. Marek a dvěma lepty doprovodil Jan Konůpek.
Druhou knížkou je rovněž příloha grafického sborníku Hollar, avšak o něco starší. Výňatek z Homérovy Odysseie z Laichterovy sbírky krásného písemnictví přeložil v roce 1924 Otmar Vaňorný. Kresby a lepty měl opět na starosti Konůpek.
A jiné povídky
Do třetice chci ukázat, že Konůpek netvořil vždy jen vnitřní ilustrace, ale někdy naopak dané dílo obohatil o zdařilé obálky. Osobně mě oslovila kniha Zlato z Caxamalcy a jiné povídky od německého spisovatele Jakoba Wassermanna, velkého znalce psychologie, v jehož dílech je napětí, zločin i dobrodružství, nenávist i láska, ironie i soucit a upřímná touha po sociální spravedlnosti. První české vydání přeložila Hedvika Velemínská a vyšlo v roce 1927 u nakladatele Václava Petra jako pátý svazek románové knihovny Vír.
Další obálka, která stojí za zmínku, je součástí knihy Rodákův návrat anglického spisovatele Thomase Hardyho. Vyšla v roce 1924 v Družstevní práci v překladu Ladislava Vymětala. Jde o bolestně tragický milostný příběh, o citové drama dvou mladých lidí — místního rodáka, který se vrací domů z velké Paříže, a ambiciózní dívky, toužící uniknout ze zastaralého venkova.