Slova a zvuky: Králičí nora lidskosti

Pokusím se opět navrhnout literaturu jako účinnou sebeobranu proti vší osamělosti, nejistotě, vzteku, nudě a chmurám, které se o nás pokoušejí. Podcasty, rozhovory i audioknihy jsou dostupné online, okamžitě, často zdarma — audio je v současnosti prostě neocenitelné. Pokud vám vyhovuje anglické mluvené slovo, chci s vámi sdílet několik konkrétních sebeobranných tipů.

V sebeobraně se skrze literaturu vrhám do králičí nory, ve které obvykle hledám dvě věci — smysl všech problémů světa a naději. Začínám tedy většinou u autorů a autorek, kteří se věnují tématům spojeným s identitou, sexualitou, rasou nebo třeba klimatem. Snažím se najít úhel pohledu, který by ve vší nenávisti, násilí a beznaději, které pandemie ještě akcentuje, nepůsobil tak zoufale. A díky rozhledu, imaginaci nebo zkrátka laskavosti mnoha úžasných literárních osobností se mi takovou optiku daří nacházet.

Můžu začít u vytrvalé legendy, pokud jde o upozorňování na všechny možné způsoby, kterými se řítíme buď k totalitě, nebo rovnou ke konci světa. Komentáře Margaret Atwood týkající se feminismu, klimatu nebo demokracie lze k poslechu najít napříč desetiletími. Rozhovor, který s Atwood v rámci Books & Ideas Audio vedla métiská spisovatelka Cherie Dimaline, samozřejmě zmiňuje i to, co se během několika dekád autorčiny kariéry příliš nezměnilo, od reprodukčních práv po autoritářství. Obsahuje ale také pořádnou dávku naděje, která vedle faktu, že hlasy jako ten její zkrátka odmítají utichnout, spočívá i v tom, kolik lidí jí naslouchá, když mluví o nadšení z mladé aktivistické generace, když představuje radikální pohled na to, kdo by měl rozhodovat o ženských tělech, nebo když obrací pozornost na původní obyvatele, pokud jde o řešení klimatické krize v Severní Americe.

Za výsostně terapeutický považuji poslech díla, rozhovorů a čtení spojených s Akwaeke Emezi. Trans a nebinární lidé jako Emezi dělají neocenitelnou práci pro nás pro všechny, protože neúnavně bojují za právo být sami sebou — a z takového výdobytku, pro který nasazují svou bezpečnost a někdy i život, můžeme těžit všichni, ať už jsme kdokoli. A stejně se to má i s bezpečnými prostory, které Emezi vytváří ve svých románech a které nachází v uměleckých komunitách. Jak ve své tvorbě, tak v rozhovorech dává návod na jejich vytvoření v našich vlastních hlavách. Narušuje obvyklý vztah centra a periferie, redefinuje, co je normální a co jiné, pozvedá hlasy dalších autorů a autorek, kteří to dělají podobně. Je neskutečně osvěžující, jak sebejistě u toho působí, když mluví o prosazování sebe sama v literatuře i v knižním byznysu. Protože young adult kniha Pet by měla brzy vyjít v češtině, přidávám konkrétní tip na rozhovor s Akwaeke Emezi v podcastu The B&N YA Podcast. Mluví tu třeba o společnosti, kde byla zrušena policie, nebo o tom, jak může v literatuře vypadat reprezentace bez traumat.

Pravidelně se vracím také k rozhovorům a autorským čtením Oceana Vuonga. Básník, jehož první román letos snad konečně vyjde česky, píše tak krásně, že si to vůbec netroufám vlastními slovy přiblížit, a neméně krásně a především objevně mluví o tématech, jako je americká identita, válka, literární kánon nebo jazyk jako jednání. Když mluví o tom, jak nahlíží na literární vzdělávání (Vuong učí na University of Massachusetts Amherst), na cancel culture ve vztahu k literárním velikánům, na maskulinitu, na postavení asijsko-americké literatury nebo na vztah poezie a románu, štve mě ještě o něco víc, že se nemůžu okamžitě vydat poslechnout si ho někde naživo. Ještě že jeho psaní, hlas a dokonce i zpěv učarovaly tolika dalším lidem a je tak možné ho poslouchat dlouhé hodiny. Konkrétní tip: Ocean Vuong: Language is the first mode of agency — small but powerful.

Králičí nora dále vede od rozhovoru vedeného Cherie Dimaline k jejím audioknihám a od nich k podcastu semi-prose, provozovanému kanadským nakladatelstvím Penguin Random House, který je plný další kanadské literatury. Od Emezi a světa bez vězení přes audioknihy Angely Davis, která se tématu věnuje na akademické rovině, až po aktivistická témata v podcastu Haymarket Books. Od Oceana Vuonga ke všem literárním velikánům, na které odkazuje, když mluví o svém psaní i pedagogické práci, taky k politickým podcastům o opioidové krizi nebo k hudbě inspirované válkou ve Vietnamu.

Nulová arogance, víra v lidskost a zájem o druhé bez ohledu na to, jak moc se od nás liší — to pro mě spojuje všechny výše jmenované osobnosti a jejich dílo. A právě lidskost by mohla být zbraní proti zoufalství a vzteku, které poslední rok přinesl. Takový optimismus, jaký ohledně lidstva přináší bestseller Humankind Rutgera Bregmana (samozřejmě dostupný i jako audiokniha), si asi nikdy neosvojím, pátrat po tom, co nás všechny spojuje, se mi ovšem zdá jako výborný nápad. A proto přidávám ještě dva trochu odlišné, napůl hudební tipy plné lidskosti — podcasty muzikantek Amandy Palmer a Dessy.

Amanda Palmer je umělkyně, jejíž vystoupení na konferenci TED přerostlo nejdříve v knihu s názvem Art of Asking a pak také v podcast Art of Asking Everything. Dessa, členka hiphopového kolektivu Doomtree, má na kontě dvě sbírky poezie, několik esejů, knižní „memoáry z turné“ My Own Devices — a nově také podcast Deeply Human. Zatímco Palmer se zaměřuje na velmi otevřené a upřímné rozhovory s osobnostmi napříč uměleckým či aktivistickým spektrem, Dessa přináší vědecký pohled na lidskost — na lásku, sex nebo třeba netrpělivost. Jak Amanda Palmer, tak Dessa se přitom lidskou zkušeností, nedokonalostí, bolestí, traumaty a jejich léčením zabývají ve veškeré své tvorbě. Pokud už tedy budete mít dost mluveného slova, doporučuji přepnout třeba na Rome (Dessa) nebo Judy Blume (Amanda Palmer).

Autorka je veganka.