Domácí knihkupectví #9: Architektura kolem nás
Jako ostatní nemám ani já teď ve volném čase moc co dělat. A tak se synem vyrážíme „na barák“. Znamená to, že se jedeme podívat na nějakou zajímavou stavbu, já si ji prohlédnu a chlapec taky, co má dělat, když už tam je. Občas řekne něco jako „luxusní“ nebo „pochcípaný“. Připomíná to, že architektura je tu stále, stojí v našem zorném poli, ať chceme nebo ne. A poskytuje vlastně docela dobrý zdroj podnětů pro covidové bezčasí. Můžeme si ji prohlédnout, něco si o ní myslet a případně i přečíst. A pro ten případ mám pár tipů.
„Do studia přicházel brzy, v osm ráno, s rukama v kapsách volných černých nebo plátěných béžových kalhot, doplněných bílou košilí. (…) Odemkl dveře studia, zul si boty, svlékl černou koženou bundu a zapnul varnou konvici. Podlahu studia pokrýval růžový koberec, na kterém nesměla zůstat ani skvrnka, takže se všichni museli zouvat.“ Tak začínal každý den architekta Jana Kaplického.
Velikou monografii o něm napsal Ivan Margolius, architekt a publicista, který se s Kaplickým přátelil už od osmdesátých let, znal jeho i jeho dílo. K tomu mu nechybí schopnost vyprávět a smysl pro detail, který se netýká jen Kaplického oblečení. Stejně precizně jsou popsány všechny jeho nepostavené a postavené projekty. Je tu vysvětlen jeho přínos architektuře, která se v jeho pojetí měnila z funkcionalistických krabic v chobotnice, kosmické moduly, bloby. Je tu zachycen jeho vztah k ženám, mužům, kritikům, klientům. Je zde tak nějak všechno o Janu Kaplickém. Jen málokterý český architekt se dočkal tak pečlivé a čtivé biografie.
Knihu Jan Kaplický: Pro budoucnost a pro krásu lze zakoupit online zde, případně na stránkách vašeho oblíbeného nezávislého knihkupectví.
Někdy nás se synem naše toulky zavedou na zarostlá, opuštěná, divná a vlastně docela zajímavá místa. V Praze jsou jich hektary — například na svazích kolem Vltavy, v oblastech zrušených nádraží, kolem dálnic. Kulturní antropolog Radan Haluzík pro ně užívá termín „místa mezi místy“ a „vágní terény“, jejich zkoumání se dlouho věnoval a vznikla objemná kniha — texty napsali též krajinný architekt, biolog, archeolog, ba i psychoterapeutka.
Člověk se tu dozví mnoho o dějinách, o přírodě i o sobě. Třeba i to, proč nás taková místa baví. Jsou to poslední místa moderního města, kde nevíme, co nás čeká: „Co se vynoří za dalším rohem, či spíš keřem: Rozpadlá hala? Kopec z rozbitých květináčů? Chatky bezdomovců? Troska vycpané žirafy nebo zelené akvárium, v němž plave výtisk Trnkovy zahrady? Zde v heterotopii vně řádu města jako by se nečekané nečekaně vynořovalo a setkávalo s nečekaným.“ Kdo by to chtěl vidět, může vyrazit — v knize jsou i tipy na výlet.
Město naruby: Vágní terén, vnitřní periferie a místa mezi místy lze zakoupit online zde, případně na stránkách vašeho oblíbeného nezávislého knihkupectví. (Dotisk knihy se plánuje na březen 2021.)
Číst knihu (a)typ architektura osmdesátých let dá dost práce, je potřeba opustit komfortní zónu a odložit předsudky. Autoři vám je ostatně budou vymlouvat už v úvodu. Architektura osmdesátých let není hnědá barva, koženka, sídliště a komunistické sekretariáty. Přesněji je, ale nejenom to. Celkem čtyřiadvacet respektovaných historiků architektury hledalo lepší stránky stavební kultury té doby. Tak třeba počátek péče o veřejné prostory a počátek atypických dětských hřišť. Vznik sídlišť, která nevypadala jako sídliště, a řadových domků jako ze Skandinávie.
Byla to doba asanací, ovšem i prvních protestů proti nim. A také doba sebevědomých vstupů do historického kontextu, kterých si dnes považujeme — vznikl například památkově chráněný palác ČKD na Můstku. Argumenty jsou jedna věc, při pohledu třeba na okresní výbor KSČ v Písku nebo na dostihový areál ve Slušovicích se ale čtenář ošívá, jsou to prostě „osmdesátky“. Chce to odložit předsudky a hledat „obtížně uchopitelnou pestrost, bohatost, vrstevnatost, jinakost“, protože i tak se dá na osmdesátá léta dívat. Musíte se ale snažit.
Knihu (a)typ architektura osmdesátých let lze zakoupit online zde, případně na stránkách vašeho oblíbeného nezávislého knihkupectví.
Autorka je novinářka, píše o architektuře do týdeníku Respekt a dalších médií a připravuje pořad Bourání na Radiu Wave.