Knihkupectví opustit nehodlám

Do Benešova jsem jel vlakem z pražského hlavního nádraží, cesta tam trvá rychlíkem přívětivých čtyřicet minut. Město je to malé, ale o to víc je v něm cítit jakási rodinná atmosféra. Moje počáteční naladění jen zintenzivnila Daniela Bendová, elegantní a usměvavá knihkupkyně. Než jsme se v zázemí zaplněném knihami až po strop začali bavit o samotném knihkupectví, nabídla mi kávu, a dokonce i zákusky.

Jasná budoucnost

„S knížkami žiju odmala, moje maminka totiž pracovala v benešovské knihovně, sice jako účetní, ale do té knihovny jsem chodila a knížky si půjčovala.“ Po gymnáziu se Daniela Bendová rozhodla studovat knihovnictví a poté šla pracovat — nepřekvapivě — do místní knihovny. Postupně se vypracovala až na funkci vedoucí, již zastávala do roku 1990, kdy knihovnu opustila. „Tou dobou už jsem ve svém volném čase prodávala knížky na benešovské tržnici vedle ovoce a zeleniny. Od ledna 1991 jsem tedy na volné noze,“ vypráví a já přitom upíjím kávu, kterou mi paní Daniela udělala pomocí automatického kávovaru.

Začátky byly samozřejmě těžké, knihy prodávala v podstatě na ulici. Ale rozhodla se tak proto, že místní knihkupectví nedokázalo reagovat na tehdejší knižní boom a zásobovat tak nejen knihovnu. „Vzala jsem manžela, nasedli jsme do auta a začali jezdit po pražských nakladatelích. Knihy jsem následně prodávala i do knihoven v okolních městech,“ vzpomíná s úsměvem. Nedlouho poté sehnali prostor na náměstí, ve kterém se knihkupectví nachází od srpna 1992. Díky dlouholetému působení k ní dnes chodí i lidé, kteří obchod navštěvovali už jako malé děti.

Na první knihy si musela půjčit od své maminky. Manžel se ještě nějakou dobu věnoval advokacii, až přibližně po roce nastoupil natrvalo do knihkupectví. Krátce nato přijali první prodavačku, teď jich v knihkupectví Daniela pracuje sedm.

„Tehdy to byly skvělé časy, všem se dařilo a všichni si jen tak povídali, dnes to není špatné, ale lidé mi přijdou jiní, jsou uzavřenější,“ hodnotí paní Daniela a přitom pozoruje ještě jednu změnu oproti devadesátým létům — že ceny knih jsou dnes přemrštěné. Svým věrným zákazníkům nabízí alespoň drobnou slevu. „Ale myslím si, že lidé by chodili i bez slevových kartiček,“ dodává vzápětí.

V Benešově je kromě jejího knihkupectví taky Kanzelsberger a do letošního června se v obchodním centru nacházel rovněž Kosmas. Paní Daniela se u kolegy Kanzelsbergera byla podívat jen jednou, když asi před třemi lety otevírali. „Nemám však pocit, že by šlo o naši konkurenci, každý má nárok na podnikání. Osobně se ale snažím chodit k místním živnostníkům, k zelináři, řezníkovi či pekaři. Většinou se všichni známe,“ přibližuje.

Stále v obraze

Chvíli poté, co jsem vstoupil do knihkupectví o třech místnostech a začal si s paní Danielou povídat, mě napadlo, že je nejen knihkupkyně, ale taky zdatná byznysmenka. Moje předtucha se potvrdila, když mi řekla, že svůj e-shop založili už před deseti lety. Ve srovnání s jinými soudobými knihkupectvími, která dosud internetový obchod ani nemají, opravdu předběhli dobu.

„Díky e-shopu jsme jarní karanténu dobře zvládli. Denně pracovali tři naši zaměstnanci, kteří vyřizovali objednávky z celé republiky,“ řekne pyšně a napije se kávy, kterou se prý naučila pít až v pozdějším věku. Ale to není všechno. „Nově jsme partnerem obchodní galerie Mall.cz, kterou částečně zásobujeme svými knihami. Co se týče vymožeností, zmínila bych ještě, že se v našem knihkupectví dalo platit kartou ještě v době, kdy byly terminály napojené na pevnou linku a většina zákazníků ani platební karty nevlastnila.“

Obyvatelé Benešova čtou všechno a paní Daniela se rozhodně stejnou měrou věnuje i čtenářům odpočinkové literatury. Celková atmosféra ve městě je podle ní velmi příjemná, až rodinná. Co se týče jarní koronakrize, místní starosta jako první věc vyhlásil, že nikdo v městských prostorách nebude po dobu uzavření platit nájem. „Přišel s tím už druhý den, kdy to vláda vyhlásila, bylo to od něj úžasné gesto,“ hodnotí.

Než přišla krize, paní Daniela do svého obchodu chodila denně. Navíc každý den po práci si ještě doma sedla k počítači a projížděla si všelijaké e-mailové nabídky a taky nové objednávky v e-shopu. To dělá stále, ale vzhledem k tomu, že už je v rizikové skupině, snaží se návštěvy omezovat.

Zůstávám

Daniela Bendová si na čtení vždy udělá čas, čte ráda, naposledy knihu Prezident lidskosti o Emilu Háchovi, kterou si velmi pochvaluje. „Ráda čtu i dětské knížky, nedávno třeba Prašinu. Obě moje vnoučata čtou, proto můžu tipy čerpat od nich. Jak holky rostly, všímala jsem si, které tituly je baví a které ne, a tak jsem o nich pak mohla vyprávět zákazníkům. Anebo když byly vnučky v obchodě a zrovna se na nějakou knihu někdo zeptal, odkázala jsem je přímo na ně,“ vysvětluje.

„Práce v knihkupectví mě hrozně baví, jsem díky tomu nad vodou. Vlastně už bych několik let mohla být v důchodu. Neustále poznávám nové a nové tituly, vím o všem, co se šustne, baví mě, že lidem můžu doporučovat konkrétní knihy,“ říká a dodává, že lidem vždy upřímně říká, co si o přečtené knize myslí — určitě nebude o knihách mluvit pozitivně jen proto, aby je prodala. „Zákazníci mi věří.“

Když už zmínila důchod, nemohl jsem se nezeptat na budoucnost knihkupectví. „Pevně doufám, že obchod bude vždycky v nějaké formě fungovat a prosperovat. Naštěstí mám dceru, která má náš obchod strašně ráda a určitě tady plánuje zůstat. Hodně čte, nestačí jí, že má knihy tady, ale k tomu navštěvuje ještě knihovnu. A víte, já jsem zatím při síle a knihkupectví opustit nehodlám,“ uzavírá a mně už zbývá jen poděkovat za pohoštění.