Dvojí život jednoho spisovatele

Soviany prý vede souběžně dva životy, z nichž mu ten odehrávající se na papíře přijde reálnější než ten opravdový. Svými často provokativními texty prý vynáší na povrch své temné já. Žádné z jeho více než dvaceti děl u nás prozatím nevyšlo — doufejme, že se tato situace v dohledné době změní.

Rumunský básník, prozaik, dramatik, literární kritik, publicista a překladatel v jedné osobě se narodil roku 1954 v sedmihradském Brašově. Už v době středoškolských studií, kdy objevil Dostojevského, se nadchl pro literaturu a ta se posléze stala jeho celoživotním údělem. Po ukončení studií filologie na Univerzitě Babeşe-Bolyaie v Kluži působil jako oblíbený středoškolský profesor rumunského a francouzského jazyka a literatury v Bukurešti.

Doposud vydal patnáct svazků poezie (například sbírky Starého alchymisty léta učednická, 1983; Kniha Benediktova, 2002; Dopisy z Arkádie, 2005; Prach, popel a revoluce, 2012; Magellanova pata, 2014), ve kterých převládá inspirace zejména klasickými díly a literaturou francouzské provenience (prokletí básníci).

V posledním desetiletí se těžiště Sovianyho tvorby přeneslo do oblasti prozaické, je autorem pěti románů, z nichž největšímu úspěchu se těšil Život Kostase Venetise (2011), vystavěný na půdorysu pikareskního románu s kulisou života v jihovýchodní a střední Evropě na sklonku 18. století, a Siegfriedova smrt (2015), skladebně ovlivněna Písní o Nibelunzích. 

V současné době autor pracuje na životopisném románu o Paulu Verlainovi. Sovianyho dějově členité prózy, kupříkladu jeho sbírka rámcových povídek Dům v ulici Sirén, mají silně dekadentní nádech a je na nich patrný vliv anglického gotického románu a francouzského frenetismu 19. století.

Ze Sovianyho překladů je odborníky i čtenářskou obcí nejvíce ceněn převod Baudelairových Květů zla. Psaní je pro autora jakýsi „druhým životem, v němž se člověk pokouší prožít to, co neprožil“ a stejně tak „vymítáním vnitřních démonů“.

Cyklus velikáni revolucí, který předkládáme, byl publikován ve sbírce básní Prach, popel a revoluce, jež získala rumunskou literární cenu Kniha roku 2013 v kategorii poezie. Ukázka byla vybrána samotným autorem pro Měsíc autorského čtení 2019, jehož čestným „hostem“ bylo Rumunsko. Autor ukázku četl v Brně, Košicích, Lvově a Ostravě.

Soviany v cyklu vyjadřuje znechucení, rozčarování i lítost nad revolucemi, které se ve dvacátém století udály, od Říjnové revoluce v Rusku, o které se učil ve škole, až po atentáty 11. září ve Spojených státech. Tyto dva mezníky dělí mnoho utrpení, smrti, koncentračních táborů, gulagů, věcí, na které autor reaguje jako básník, jemuž je naprosto cizí banální novinářský styl, a nahlíží tyto události v celé jejich šíři, s pomocí dekadentní morbidnosti, rafinovaně a bez servítků.

vzývání

Opěvuj,
bohyně pomsty,
bohyně odplaty a 
historie, prach a
suť z pomníků,
sarkofágy, žulové hrobky,
katakomby, zapěj
o hrdinech a
jejich hrobech
hlavně opěvuj, bohyně
krutosti a
vzteku, rudou vichřici
velkých revolucí s
jejich zachmuřenými lidmi z žuly
s jejich šibenicemi
s jejich mučícími
nástroji, s prapory
nasáklými
krví a potem, s kroky
těžkými a tichými jako
kročeje armády
hannibalových
slonů.
Jsi ta nejkrásnější
žena s jedinou rukou a jednou
nohou, jsi
bohyně hněvu, proto tě prosím:
opěvuj žulové hrobky,
kde leží velikáni revolucí,
smíšení s hlínou a prachem,
smíšení s bahnem, opěvuj strach vzešlý
z jejich kostí jako tropický strom s
jedovatými plody, schoulený pod
jejich čely, jež
byla rudá a velká
jak kola
lokomotivy,
ale všichni se rozpadli,
všechno se rozpadlo na tisíc kousků
a smísilo s hlínou a prachem,
proměnilo se v
uhlí a diamanty.
Opěvuj, bohyně,
mrtvolné sendviče červů,
vousy
velikánů
revolucí, plné
pijavic a ponrav, jejich nehty
blyštivé jako bajonety,
na nichž se 
usadila hlína a prach, skřípot
jejich zčernalých zubů,
ze kterých si červí manželky
udělaly korále.
A ještě zpívej, bohyně,
o potravě pro děla,
z které si velikáni revolucí
vytesali památníky,
než splynuli s blátem,
žulové sochy,
na něž
občas vídáme skanout
krvavý pot.
Byli tak mocní,
a přesto se rozpadli.
Všichni do jednoho se rozpadli,
smísili s hlínou a prachem
a na jejich hrobech
neroste nic. Jejich jména
jsou vytesána
na rudé desce ze
žuly co opuštěné hájemství.

Těch 12 

1. kat sanson.

I přes své nechutné povolání
jsem byl člověk jako vy
a — Bůh je mi svědkem —
nikdy jsem neměl rád krveprolití.
Věšel jsem a
lámal údy, pak
jsem po dobu pěti let
obsluhoval gilotinu. Někdy jsem
trochu pěstoval hudbu a myslím, že s partiturami
jsem si celkem poradil. Jen jedinkrát
jsem utekl od šibenice — to kvůli
ženské šíji, štíhlé a klenuté jako krk
houslí. Nikdy jsem se neusmál a nikdo
mi nestiskl ruku, třebaže
jsem byl příkladným občanem Republiky.
Mám hrob tam na okraji,
nejskromnější ze všech.
Byl jsem katem, ale raději
bych byl zahradníkem nebo
učitelem hudby.

7. vladimir iljič lenin

Já
jsem byl
srdcem revoluce,
správnou linií
revoluce.

Později jsem
poznal kolečkové křeslo,
nemohoucnost a
nemoc.

Od jisté doby přebývám
ve skleněném
domě
a
jak za dlouhých nocí ve smolném
rozmlouvám s dějinami
a někdy závistivě myslím
na své soudruhy.

Oni se zakryli zemí. 
Všichni se zakryli
zemí a hmotou.

Alespoň
nejsou nikomu na očích.

Autorka vystudovala Jihovýchodoevropská studia na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy se specializací na rumunský jazyk. Její bakalářská práce se zabývala dramatickým dílem Mircei Eliada, v diplomové práci se pak mimo jiné zaměřila na rumunskou tvorbu Eugèna Ionesca. Jejím prvním otištěným překladem je povídka rumunského exilového spisovatele Bogdana Suceavy „Chtěl jsem vědět, odkud vítr vane“, v rámci studentské antologie Odkud vítr vane (2016). Dále má za sebou několik překladů povídek, divadelních her, filmového scénáře a titulků.