Knihkupectví jsou opravdu jen knihy

„Představa rozhovoru mě vždy děsí,“ říká mi nervózně po přivítání usměvavá žena v nevelkém prostoru obklopeném knihami a já se těším, co její obavy přinesou. „I proto jsem zřejmě tady, a ne ve škole jako učitelka, bylo by pro mě peklo stát před třídou plnou dětí,“ rovnou poodhaluje svou někdejší kariérní volbu.

Klatovské knihkupectví Léto v ulici Kapitána Jaroše vzniklo už v roce 1975. První tři roky, tehdy ještě jako Dům knihy, nefungovalo samoobslužně, ale pouze v podobě pultového prodeje. Po revoluci se knihkupkyně rozhodly prodejnu odkoupit, a zahájit tak soukromé podnikání. „Pokračovaly čtyři dámy z původního osazenstva a jedna nová paní, v roce 1998 dvě z nich odešly do důchodu a přišla jsem já,“ vzpomíná paní Petríková a doplňuje, že je v knihkupectví nejmladší inventář. „Ale i díky jejich zkušenostem jsem měla možnost se toho hodně naučit.“

Úplně na začátku stály knížky v policích čelem, protože titulů bylo v té době mnohem méně. „Dnes už máme problém sem všechny knihy vměstnat, je jich tady kolem sedmnácti tisíc. V dnešní době zkrátka píše a vydává ten, kdo má ruce nebo nohy.“ Několikrát přemýšlely o tom, že by do knihkupectví daly nějaké posezení pro zákazníky, ale nakonec vždy vyhrál prostor pro knihy samotné. „Sice bychom tady měly dvě tři křesílka, ale přišly bychom kvůli nim o místo pro několik set knih.“ Zakoupené zboží si lidé koneckonců můžou jít přečíst do nedalekých kaváren či rovnou domů.

Poslední nezávislé

Dlouhá léta na přilehlém náměstí sídlilo taky soukromé knihkupectví paní Valentové, to však po jejím odchodu do důchodu převzala síť Kanzelsberger. Stále tam chodí zákazníci, zřejmě především ze zvyku nebo proto, že mají zákaznickou kartičku. I když někteří místní tvrdí, že se jim v dnešní podobě zdá chladné.

„Lidé jsou k nám naučení chodit. Máme zákazníky, kteří sem chodili už jako děti, vyrostli a teď sem chodí jako dospělí. Ten pocit je hrozně prima,“ raduje se knihkupkyně. A stejně jako v jiných malých knihkupectvích, i v tomto vyzdvihuje osobní přístup, který v řetězcích rozhodně není pravidlem, sama si to několikrát zažila. „My tím opravdu žijeme. Známe místní, víme, co čtou. Kolikrát nakupujeme knížky pro konkrétní zákazníky. Díváme se na přehled novinek, víme, co by kdo četl, a tak ty knihy vezmeme, protože víme, že si pro ně ti lidé přijdou.“

Dne 29. září 1975 byl v Klatovech otevřen nový Dům knihy

Knihkupectví Léto chce místním vyjít vstříc. Nabízí proto například celou řadu učebnic pro studenty středních škol, přestože je na nich malá marže. „Víme, jaké učebnice potřebují, jsme rádi, že se mají na koho obrátit.“

Prodávají rovněž díla lokálních spisovatelů a spisovatelek a občas pořádají i jejich autogramiády. Ale v tomto ohledu funguje lépe místní knihovna. Čtenáři se v ní můžou pravidelně účastnit autorských čtení či besed.

Malí knihkupci jsou oblíbení mimo jiné proto, že umí vždy dobře poradit, protože mají hodně načteno. Jak jsou na tom klatovské knihkupkyně? „Čteme hlavně to, co si zákazníci představují, že budeme číst. Takže hlavně detektivky a českou beletrii. Ale díky tomu, že jsme na malém městě, tak víme, komu ta nebo ona knížka sedne. Přijde zákazník, řekne, že potřebuje knihu pro toho a toho člena rodiny, a my víme, co mu máme nabídnout.“ Když se dámy se zákazníky potkají ve městě, nejenže se pozdraví, ale někdy je rovnou odchytávají. „Kolikrát se stane, že potkáme někoho a víme, že zrovna přišla kniha, o kterou bude mít zájem.“

Výhody převažují

Když přijde na nevýhody nezávislého knihkupectví, rozhodně jich nezazní tolik, kolik bych ve skutečnosti čekal. Na prvním místě paní Petríková zmiňuje nemožnost poskytnutí slev. „Na druhou stranu zákazníkům objednáme to, co chtějí, a najdeme to, co hledají. Kdybychom přešly pod nějakou síť, bály bychom se, že právě o tuto možnost přijdeme.“ Nezapomene zmínit prodej klíčenek či hrníčků, který se jí příčí. „Všimla jsem si, že spousta knihkupectví nabízí i papírenské zboží, to už prostě nejsou knihkupectví.“

Vzhledem k tomu, že Michaela Petríková se knihkupectví věnuje už dvaadvacet let, je v pozici, ve které může pozorovat změny i z dlouhodobějšího hlediska. „Hezké bylo, když distributoři jezdili s knížkami a nabízeli zboží osobně. V autech měli regály, my jsme měly možnost jednotlivé knihy vidět, osahat si je, podívat se, jak byly ilustrované. Dnes objednáváme po internetu. Denně nám přijde dvacet třicet nabídkových e-mailů a musíme si tituly vybírat podle obrázků a anotací. To je velká nevýhoda.“

Rovněž na chvíli zavzpomínala na někdejší boom elektronických knih. Jasně si pamatuje, že někteří zákazníci zmizeli, protože byli nadšeni z nového formátu. Ale postupem času se vraceli jak k tištěným knihám, tak i do jejich knihkupectví. „Mnoho z nich si čtečku nechalo, v podstatě ji ale mají jako náhradu za knihovnu. Přijdou si koupit papírovou knihu, kterou chtějí mít doma. A to, co by si půjčili v knihovně a vzali třeba na dovolenou, si přečtou v elektronické podobě.“

„Trošku jsme měly problém s předvánoční distribucí. Říkali nám, že všechno zboží objednané do 5. prosince dorazí včas. Den před Vánoci jsme si byly jisté, že zboží už nepřijde. Bylo tam poměrně dost toho, co chtěli zákazníci pod stromeček. Tak jsem se sebrala, dojela do Prahy, zboží vyzvedla a ještě ten den si tady lidé mohli své knížky vyzvednout,“ říká s naprostou samozřejmostí a doplňuje, že je to zkrátka služba zákazníkům. „Takhle je nezklamete a víte, že se vrátí.“

Mnozí zákazníci a zákaznice doufají, že knihkupectví Léto vydrží ještě dlouho, a říkají, že vůbec nechtějí žádné slevy. Jiní zase říkají, že by si v klidu mohli nakoupit online a levněji, ale že radši přijdou podpořit lokální knihkupectví. „Určitě chceme zůstat, podle zákazníků odvádíme dobrou práci. A nám je tady s těmi našimi místními dobře. Díky tomu můžeme být i nadále pozitivní,“ uzavírá paní Petríková. A vzhledem k tomu, že jsem poslední zákazník, pravděpodobně brzy zamkne, v sobotu mají totiž otevřeno jen do oběda.