Moldavská poezie

Zatímco moldavská (či přesněji besarabská) současná próza u nás čas od času vyjde (za všechny můžeme uvést například antologii současných moldavských povídek Naše zrcadlo, která vyšla v roce 2014 v nakladatelství Milana Hodka ve výběru a překladu Jiřího Našince), poezie zatím stojí poněkud stranou českého zájmu, s výjimkou mladé básnířky Marie-Pauly Erizanu, jejíž politicky angažovaný debut Toto je má první revoluce. Ukradněte mi ji vyšel v roce 2013 jako příloha ústeckého literárního časopisu H_aluze.

Ve druhé polovině 20. století bylo obyvatelstvo Moldavské sovětské socialistické republiky vystaveno rusifikačním tlakům, rumunština se psala azbukou a neexistovaly styky s rumunskou (a ani jinou západní) literaturou, což vedlo k jisté provinčnosti a pěstování přežilých básnických forem. Tato situace se začala měnit koncem 80. let a především v letech devadesátých, kdy se začali prosazovat autoři usilující o „synchronizaci“ s vývojem v Rumunsku, v té době s postmodernistickou vlnou. Tito básníci a prozaici se sdružovali především kolem časopisu Contrafort (Pilíř), na jehož stránkách se vedly ostré spory o směřování moldavské literatury, o její otevřenost vůči zahraničním vzorům, včetně rumunských, na jedné straně nebo jejich odmítání na straně druhé.

Do skupiny kolem časopisu Contrafort patřili vedle Vasile Gârneța, Vitalie Ciobana a Emiliana Galaicu-Păuna rovněž básníci Nicolae Spătaru a Grigore Chiper, kteří debutovali teprve v 90. letech, po politických změnách, které znamenaly zánik Sovětského svazu. Oba byli shodou okolností v roce 2017 hosty básnického festivalu Den poezie, který každoročně probíhá v řadě obcí a měst České republiky jako připomínka výročí narození Karla Hynka Máchy.

Nicolae Spătaru se narodil v roce 1961 na Ukrajině, v oblasti severní Bukoviny obývané rumunskou menšinou. Vystudoval rumunštinu na univerzitě v Černovcích a později přesídlil do Kišiněva. Debutoval v roce 1992 básnickou sbírkou Návrat bohů, četná ocenění získal za sbírku Noc, kdy sokly rekrutují nové sochy, vydanou v roce 1998, a kromě poezie se také věnuje tvorbě pro děti a próze. Ukázka je ze sbírky Citirea zidului (Čtení zdi, 2013).

čtení zdi

jako zázrakem zůstala
zeď v hloubi dvora
po staletí netknutá
a teď píše můj životopis

má bohaté životní zkušenosti
její rozhledy jsou široké
u piva mi ve chvíli upřímnosti
přiznala
že některé její cihly
studovaly Sorbonnu
že na začátku své kariéry
zaujímala poměrně významná místa
že měla a stále má vysoko postavené příbuzné
ale od jisté doby
už nemá žádné velké ambice
a vzdala se i osobních strážců.

národ zdí (řekla ona!)
kromě toho, že je velmi pobožný
ctí také kult předků
každá zeď se cítí povinna a poctěna
mít na čestném místě vystaven
portrét velké čínské zdi

dojata k slzám
mi vyprávěla o Trajánově valu
(to je její bratranec)
o Jerichu, Hebronu a Vatikánu
a o ostatních zdech
které změnily tvář světa k lepšímu
(její obličej vyzařoval kamennou hrdost)

diskuse byla čím dál zajímavější
ale v jednu chvíli se zeď s omluvou
zvedla a řekla, že je čas
kdy obvykle
usedá k psacímu stroji

smutek recituje rilkeho

tvůj pyšný smutek
zatím neodvrátil příchod žádného podzimu
a nenachladil vězeňskou zeď

ten smutek je stále s tebou
je na fotografiích
ztrácí se spásně v davu
nebo vytváří pro panny
oblé náramky z vlčího vytí

tvůj smutek recituje rilkeho
někdy umírá místo herců
ve vytoužených kulisách hollywoodu
nebo se šíleně zamiluje do emmanuelly

ten smutek spí beze snů
se zámky od bastily pod hlavou

apokalypsa se znovu odkládá

od jedné kávy ke druhé kávě
probíhají cvičení z oživování
a z metafyziky

cigaretový kouř pluje z jednoho
koutu baru do druhého
jako ohromující zpráva

podává se město
v kostkách cukru
a my ho nábožně
házíme do šálků s kávou
a radujeme se z jejich podobnosti
se zasněnými pekelnými kotly

tato noc byla vytržena
z kalendářů
ulice tlumeně
masírují křižovatky

je pozdě
a dojídají se zbytky

někde se ozývá první tramvaj
jako modlitba
na jazyku umírajícího
a apokalypsa
se znovu odkládá

Grigore Chiper se narodil v roce 1959, v Kišiněvě vystudoval tamní filozofickou fakultu a v současné době přednáší na Tiraspolské univerzitě (od roku 1992 přestěhované kvůli vojenským konfliktům do Kišiněva) a pracuje jako redaktor časopisu Contrafort. Debutoval v roce 1990 sbírkou Sotva hmatatelné a kromě poezie se také věnuje próze a literární vědě. V roce 2017 vydal své sebrané básnické dílo. Následuje ukázka ze sbírky Formalități (Formality, 2015).

Ve městě

Byl jsem v jednom městě ze slepé mapy
Měl jsem schůzku v motelu
s chlápkem, o němž jsem skoro nic nevěděl
Vzal jsem si pokoj v přízemí
Pokoušel jsem si zdřímnout
ale někdo nejspíš v bagančatech 
se mi procházel nad hlavou
Konečně mě spánek dostihl
na chvilku, jen na pár okamžiků
zdál se mi kratičký sen
jak se na mě vrhá vlčák
Nevím, jestli mě chtěl pokousat
ale byl tak skutečný
Vždycky spojuju sny s realitou
jako tomu bývá ve snáři
Byl jsem v jednom městě z Google maps
Měl jsem schůzku v motelu
s chlápkem, o němž jsem skoro nic nevěděl
Vzal jsem si pokoj v patře
Pokoušel jsem si zdřímnout
ale někdo nejspíš jen v ponožkách
se procházel po přízemí
Konečně mě spánek dostihl
na chvilku

Oblečená v Marsale

Znám všechna tvoje gesta, všechny myšlenky, všechny tiky
vidím nejen to, co vyložíš na límec
ale i to, co se nachází
v ornici
pod zámky
Obráceně to platí taky
Přesto
si tě vymýšlím
kdykoliv rozevřeš nohy
objevuju tě
jako člověk objevuje cestu, po které denně chodí
Není pravda, že všechno
skončí jako zločin ve špinavé čtvrti
Ty jsi důkazem
že život věčný je možný

Procházky
I

Na Facebooku nic nehledám
Dívám se. To stačí.
Je večer jako obvykle, možná že je mezírka
která se objevila ve tvém každodenním rozvrhu
— Na co se díváš?
Nejdřív na fotky
Díváš se, ale nekomentuješ
jinak bys musel být zlomyslný
Co bys tak řekl o novinářce nebo půvabné herečce
která si postuje fotku dvacet let starou
(říkám dvacet, abych ji stejně trochu šetřil) 
Nějaký básník (patřím mezi ně)
se ramenem opírá o černou sochu
Pablo Picasso Pregnant Woman 1950
následujou další sochy
Dále
Robbe by neměl postovat štěňata
nedostal žádný like
— Potom?
Potom si prohlídneš zprávy
které zcela určitě nejsou určeny tobě
A takhle mašíruješ notnou chvíli
až dojdeš až tam, kde se zastavily zdi FB
včera nebo před hodinou
— Co se stane s texty na webu?
Těší tě, když za see more
nenásleduje téměř nic
Čteš dobré básně od lidí,
které tam vložili jiní

Zavřeš a znovu spustíš
teď, na Štědrý den,
abys prošel svůj winter walk bez sněhu

(Překlad básní N. Spătara — Jarmila Horáková, překlad básní G. Chipera — Lenka Palagová)

Autorka je rumunistka a překladatelka.