Proč není v pořádku mluvit za druhé z pozice moci, i když bylo otroctví zrušené a všichni máme (skoro) stejná práva? A kam vlastně dopadají slzy vyplakané při čtení dojemných příběhů plných utrpení?
Literatura, která vychází z mužské tradice, je prý kvalitnější. Současné mladé spisovatelky na mužskou literární tradici kašlou, proto je u nich možné pozorovat „evidentní pokles kvality“. Platí podobná úměra i u ženské literární tradice? A mohla bych ji vidět?
Kanonické seznamy jsou často kritizovány za to, jak omezený výsek lidské zkušenosti reprezentují a jak vyzdvihují mužská trápení jako všeobecný pohled na svět. Jak by kánon vypadal, kdyby na obecně lidské prožívání reality povyšoval naopak to, co zažívají ženy?
Psát o literatuře, která je určitou částí odborné veřejnosti znevažována a která je někdy i čtenářstvem vnímána jako odchylka, a ne jako součást obecně lidské literární výpovědi, je občas k vzteku. Předchozí text tohoto seriálu byl vzteku a smutku plný natolik, že v něm nezbylo místo na knižní tipy…
Na protestech požadujících bezpečnost a rovná práva pro queer lidi se volá po konkrétních politických krocích — v první řadě po zastavení šíření lží a hoaxů, které vedou k násilí. Naopak je důležité poznávat queer pestrost i skrze literaturu. Ve společnosti s transfobním prezidentem a premiérem…
Ženy v Íránu se bouří. Vlna odporu proti patriarchálnímu útlaku odstartovala, když dvaadvacetiletá Mahsa Amini podlehla zraněním, která jí způsobila mravnostní policie. Z hidžábu jí totiž vykukovaly vlasy. Ženy se tak veřejně stříhají, a dokonce hidžáby pálí. Takový protest, to je feminismus, který…
Jak moc a jak přesně jsou literatura, mocenské hierarchie a literární kánon propojené? Tato otázka je v různých podobách materiálem pro neutichající diskusi přinejmenším od první poloviny devadesátých let.
V zemi indiánských letních táborů vychází současná literatura autorů a autorek z řad původních severoamerických národů. Co udělá s romantickými představami, které nám podsunul Karel May? A v čem je literatura původních Američanů a Američanek unikátní, když se zabývá nejen etnickou identitou, ale i…
V Česku se poprvé od dob války v Jugoslávii masově vítají uprchlíci. Mohli bychom jásat, že se konečně posouváme na Západ, že to posiluje naši lidskost a empatii, že konečně přijmeme příběhy, které nám vyprávělo už tolik lidí od Mohsina Hamida či Viet Thanh Nguyena až po Olgu Grjasnovu nebo…
Co mohu napsat do rubriky o diverzitě v literatuře, když je válka a když tolik lidí tvrdí, že právě takové věci najednou nejsou důležité? Především to, že důležité jsou, že solidarita je jen jedna, že volat po svobodě a lidských právech nejde jen přes plot. A že ke skutečné solidaritě se nejsnáze…
Měsíc oslavující přínos africké diaspory kultuře, politice a společnosti Spojených států se — původně jako týden — slaví už od 20. let 20. století. V průběhu let se zaměřoval na různá témata, mezi kterými kultura a literatura nikdy nechyběla. Letos v únoru ovšem v médiích nebylo nejskloňovanějším…
Menšinová literatura u nás existuje, česká i v překladu, různé identity nejsou literárním kořením, ale cestou k empatii a pokoře, a literární kánon by si zasloužil provětrat. O to se ale v tomto celoročním seriálu pokoušet nebudu, provokativním názvem chci jen přitáhnout pozornost k osobnostem…