A bez války by naše země nebyla

„V rámci akce chceme nejen vyjádřit solidaritu, ale i společně diskutovat o tom, jak složitý rusko-ukrajinský konflikt pochopit a uchopit a zda a jak je možné pomoci ukrajinským umělcům a tamní kultuře,“ píše se na stránkách Národního divadla. Společně s Marií Iljašenko bude diskutovat novinář Ondřej Soukup, ukrajinistka Lenka Víchová a ukrajinští studenti DAMU. Diskuse bude streamovaná na YouTube kanál Činohry ND a na facebookovou stránku Nové scény.

Lviv, 2018, foto: Marie Iljašenko

„Cílem není prezentovat nejlepší nebo nejkrásnější básně. Výběr je subjektivní, dalo by se říct živelný, doplněný i o několik básní, které česky zatím nevyšly. Mnozí jistě budou znát báseň Halyny Kruk, ve které oslovuje Evropu, mimo jiné proto, že ji citoval někdejší předseda Evropské rady Donald Tusk při svém vystoupení. Řadu zmíněných básníků a básnířek jsem poznala osobně, mám je ráda a dělám si o ně starost,“ vysvětluje Iljašenko.

Halyna Kruk: My všichni, Evropo, jsme hluboce zneklidněni

My všichni, Evropo, jsme tak hluboce zneklidnění,
že někteří z nás jsou dokonce zabití.
Promazávej častěji videa na YouTube,
aby zdejší krutost nešokovala tvoje občany.
Někteří z našich tě nikdy nespatří na vlastní oči.
Ale ty máš taky něco se zrakem, Evropo, umanutě
nevidíš vyražené oči ani střelné rány.
Někteří už ti ani nedokážou, nehněvej se, Evropo,
podat ruku (leda tak protézu!),
ani se dotknout kultury tvých minulých věků.
Hlídej si své hranice, Evropo,
aby se ti nepřihodilo něco podobného,
poslouchej pozorně, pro jistotu, zda ještě křičíme
pod ranami pažeb, vojenských bot a obušků.
Z našich dětí vyrostou zlí dospělí, Evropo,
kteří nebudou brát vážně
tvé hysterické a uslzené historky
o zvířatech v útulcích.
Odpusť jim, Evropo, a nediv se,
my všichni co tu jsme, jsme trochu jak zvířata.
Co jsi dělala ty, Evropo,
zatímco nás ostřelovali patronami na vlky,
jako bychom měli vzteklinu?
Ověřovala sis počty pohřešovaných a mrtvých?
Myla sis ruce? Čekala potvrzení? Skrývala se jako věc-o-sobě?
Světu mír, moru mor, jen peníze nesmrdí.
A oběti nestojí za ochranu,
když to nejsou holubice.

(překlad Marie Iljašenko)

Oleksandr Irvanec

***

Svět pokrájený na kolečka
žere sám sebe až to v břiše škvrká,
takhle vypadá ta naše ukrajinská,
ta naše obranná válka.
Někdo tomu říká „hledání rovnováhy“
jiný výsměšně „kulka do čela“.
Ale bez nás by nebyla válka.
A bez války by naše země nebyla.

(překlad Marie Iljašenko)

Olena Husejnova

***

Z téhle malé sojky
je teď městský ptáček.
Žije si v Gothamu.
Budí se nad ránem, 
dívá se do oken.
Krouží nad střechami,
pije zrezlou vodu.
Věř mé malé sojce,
je teď městský ptáček,
Batmanovy chvíle, 
jsou už spočítány,
Sojka je v obraze,
sleduje po očku
každý jeho trénink.
Batman to projede,
Batman to prohraje,
sojka na něj bude
příliš těžká váha.

(překlad Marie Iljašenko)

Ija Kiva

***

Při výstupu a nástupu na stanici metro Kreščatyk
dávejte bedlivý pozor: na strop
co vypadá jak převržený plastový kelímek
s něčím sladkým a lepivý
se jako barevný balónek
přilepilo něčí dětství —
malý kulatý bonbón
není náhodou váš?

(překlad Marie Iljašenko)

Serhij Žadan   

Vyhledávač

Hledal jsem ji dlouho. Změnila si číslo,
opustila město, sociální sítě
nepoužívala. Její známí o ní
nic nevěděli, do kostela nechodila.
A pak mi napsala sama od sebe, o tom,
jak se má,
o stěhování, o nových okolnostech,
o zvykání si.

Napsala mi o svém bratrovi, myslím, že psala
především kvůli tomu, aby mi povyprávěla
o bratrovi, o jeho smrti.
Asi jsem nebyl jediný, komu o tom psala,
přinejmenším
nebyl jsem první. Příliš klidné bylo to její
psaní.

Dostali je, psala, všechny najednou, jedinou
ranou. Pak se vrátili naši, chtěli posbírat
zabité. To, co z nich
zbylo. Nejtěžší to bylo s nohama. Každý
by měl mít dvě nohy. Takže je skládali tak,
aby každý z nich měl dvě nohy, nejlépe
stejné velikosti.

Bratr dělal do muziky. Měl dobrou kytaru,
stále ji někomu půjčoval.
Co s ní mám dělat? ptala se mě.
Zkoušela jsem na ni hrát, pořezala jsem
si prsty.
Moc to bolelo. Stále se to nehojí.

(překlad Alexej Sevruk)

Dmytro Lazutkin

***

zvedací mosty tekoucí řeka
osud vede poslepu ne jak jsme chtěli
já jsem se neptal ale ty jsi mi řekla
jsi stejná kurva jako všichni dospělí

překapávalo slunce stydly na stromě višně
káva probublávala v hirošimě
říkali nám bacha ani vy nejste věční
většinou krysy chvílema svině

na mapách se bělají nepopsaná místa
ospalé světlo ti tváři mihotá
chci vědět čí ruce ti oči zakryjí
až budeš mít srdce v kalhotách

není ohně bez kouře vodu nezkoušej dýchat 
netvrdím že bychom to snad lehký měli
avšak je-li tu východ pak najdeme východ
jsme stejný kurvy jako všichni dospělí

(překlad Marie Iljašenko)

Dmytro Lazutkin

Laboratorní práce

dobrý den vážení hosté
stalo se že už nemáme ropu
takže všechno co je třeba
můžeme vyplatit krví
krve se u nás urodilo dost

krev je naše národní měna
protože čím jiným bychom mohli platit
krev je naše národní idea
protože se rychle sráží a vsakuje do holé půdy

z krve jsou naše autobusy
z krve jsou naše stroje
naše nejkrásnější ženy jsou z mléka a krve
krev lze cucat injekcemi
krev lze pumpovat čerpadly
odevzdaně jako upír
rozhodně jako býk

Ukázalo se že vyšívat národní kroje se musí též krví
protože jinak budou nitě dole popletené jako studenti chemie
při laboratorní práci

Krev je silná jako ranní káva
krev je laciná jako ještě nikdy
krev je sladká a krev je slaná
krev máme v praktickém balení
ukrajinského vojáka

i láska se u nás rýmuje s krví:
milovat — krve se nedořezat
milovat — krve se nedořezat
milovat — krve se nedořezat

o krev opíráme naši víru
o krev opíráme naši naději
naše viny i naši oddanost studeným zbraním

proto se vážení hosté 
už nestyďte a usedněte
berte si plastové kelímky
zesilte oblíbenou muziku
ukrajina je zlatá rybka
v černé vodě žil

(překlad Marie Iljašenko)

Jurij Andruchovyč

Koukněte na něj! Přece jen se přiznal,
že se bojí smrti, —
ukázal na mě prstem
jeden rozumbrada s podezřelým leskem v očích.
Ostatně, mohla to být i skla.

Poslední dobou se mě lidé rádi vyptávají
na to nejintimnější.
Například jaký je můj nejtěžší hřích.
Co se mi zdálo ze středy na pátek.
Jestli se mi líbí současná vláda.
Zda bych chtěl být svědomím národa.
A čeho se bojím.

Odpovídám zpravidla,
jak to zrovna přijde.
Když se rozhovor točí při sklence nebo při kocovině,
tak mnohem otevřeněji. Když 
zastřízliva, tak vynalézavěji
a abstraktněji — zpravidla.

A tehdy jsem řekl,
že se bojím smrti
blízkých lidí.
Především v důsledku neštěstí.
Ačkoli ve skutečnosti je náš život dlouhý
jak Dovbušva píseň
a smrt je třeba brát
jako rozuzlení,
na které dávno čekáš
zmožený zpěvem.

Ale při citování je nejdůležitější
dát na správné místo tečku,
což ví každý rozumbrada
od svých rodičů a vychovatelů.
A když si dá tečku, kam chce, utvrzuje se v tom, jak jen dokáže:
Přiznal se! Dívejte se všichni na jeho
strach.

Ano, opravdu se nebojím říct, čeho se bojím.
Ano, opravdu se bojím nočních telefonátů
a mailů s nápisem sad news v předmětu.
Dívejte se na můj strach:
takhle se bojím.

Ve všech ostatních ohledech, je to úplná balada,
dlouhá krásná balada o cestě do propasti
nebo, řekněme, neméně krásná —
o kulce do zátylku

(překlad Marie Iljašenko)