Blaničtí rytíři z komerčních rádií

Koncesionářský poplatek pro Český rozhlas se má po dvaceti letech zvednout o deset korun, čímž dosáhne historického maxima 55 korun měsíčně. Když vezmeme v potaz inflaci, reálná výše současného poplatku se přitom od roku 2002 snížila na reálných 25 korun. Jinými slovy, bez zvýšení mají média veřejné služby zaděláno na existenční problém.

Asociaci provozovatelů soukromého vysílání (APSV) v čele s ředitelem Rádia Impuls Jiřím Hrabákem toto „radikální“ zvýšení rovněž vede k existenčním obavám. Ne však o sebe, na srdci jim prý leží osud běžných českých domácností, pro které by bylo zvýšení poplatku „nepřiměřeným zatížením“. Své obavy proto sepsali do několikabodové petice s názvem „Dopis poslanci“. Vytvořili pro ni webový formulář, kde si každý uživatel může vybrat ze seznamu poslanců nebo senátorů a poslat mu předepsaný text se sedmi argumenty proti zvýšení poplatků, přičemž strach z finančního ohrožení českých domácností stojí na prvním místě.

Dejme teď stranou, že petice je politický nástroj, který má primárně sloužit k vyjádření občanského protestu nebo postoje ve chvíli, kdy jsou ohrožena něčí práva. Podle Ústavy mohou sice podat petici i právnické subjekty, pokud je to v souladu s cíli jejich činnosti. V tomto případě je ale petice APSV součástí širší kampaně, kterou jednotlivé stanice nezastupují svá práva, ale soukromé obchodní zájmy, přičemž ty občanské svým jednáním v důsledku poškozují. Indicií je už to, že svou antikampaň vedou jen proti ČRo, a ne ČT, sledují tedy soukromé cíle, ne obecný zájem. Konkrétně jde o Evropu 2, Frekvenci 1, Radio Bonton, Kiss Radio, Radio Beat, Country Rádio, Rádio Impuls, Rádio Blaník, Hitrádio, Fajn rádio, Rock Rádio aj.

I další body zmíněné petice jsou snůškou dezinformací a zkreslení, za které by se nemusely stydět ani ruské trollí farmy. APSV v nich například tvrdí, že „Český rozhlas dosud neprošel nezávislou finanční kontrolou, která by prokázala efektivitu jeho výdajů“, nebo že „odmítá poskytnout veřejnosti podrobné informace o svých skutečných nákladech“. Zákon o Českém rozhlase i kodex ČRo přitom jasně definují hospodaření i výběr rozhlasových poplatků a hospodaření musí ČRo dokládat v každoroční výroční zprávě, která je transparentně k dispozici. ČRo dokonce několikrát veřejně deklaroval, že se nebrání spadat pod pravomoci Národního kontrolního úřadu.

Dále pak APSV tvrdí, že „současné příjmy Českého rozhlasu jsou vyšší než součet příjmů všech soukromých rádií v České republice“, přičemž se tváří, že ČRo je jediný subjekt. Ten přitom provozuje 12 celoplošných a 14 regionálních stanic, včetně zahraničního vysílání na objednávku státu.  

O tom, co si zástupci APSV myslí o inteligenci svých posluchačů, vypovídá bod sedmý, nazvaný „Nepodložená inflace“. Píše se v něm, že „automatické navyšování poplatků na základě inflace bez veřejné kontroly může vést k nekontrolovatelným výdajům“. Za prvé — novela nezavádí automatické navyšování, k tomu by došlo až v případě, že by inflace od poslední změny stoupla o šest procent. Navíc pokud ředitelé komerčních rádií považují inflaci za nepodloženou, měli by se majitelé zmíněných rádií zamyslet nad tím, kdo jejich podnik vede. Bezobsažná poznámka o „nekontrolovatelných výdajích“ nás pak vrací o několik odstavců výše k zákonu o ČRo a výročním zprávám.

Naprostým blábolem jsou pak zmínky o „zpoplatnění mobilních telefonů“, kdy APSV vyvolává dojem, že domácnosti budou platit za každý digitální přístroj zvlášť. Novela přitom jen dohání reálný stav, kdy většina posluchačů už neposlouchá ČRo z tranzistoráku, ale třeba přes mobilní aplikaci. Reálně bude platit každá domácnost jen jeden poplatek bez ohledu na to, kolik kdo z jejích členů digitálních přístrojů vlastní.

O samotné novele by se jistě měla vést — a také se vede — bouřlivá diskuse. APSV ovšem na svém webu, skrze vysílanou kampaň a vyjádření Jiřího Hrabáka vytváří dojem, jako kdyby ČRo něco upekl s Ministerstvem kultury za jejich zády. Během uplynulého roku přitom mezi Českým rozhlasem a APSV proběhlo několik jednání, na kterých si veřejnoprávní a komerční média snažila vymezit jasnější hranice. Ty se ostatně snaží pojmenovat i memorandum mezi ČRo a Ministerstvem kultury, které si APSV vynutilo jako podmínku dalších jednání. Teď ale v petici před memorandem naopak varuje jako o nástroji politické manipulace (v evropských zemích je institut memoranda běžná věc). Z vyjádření Reného Zavorala navíc vyplynulo, že komerční rádia sdružená v APSV požadují, aby ČRo ve své veřejné službě opustil vysílání sportovních, zábavních a publicistických pořadů a věnoval se v podstatě jen regionální žurnalistice a vysílání pro menšiny.

Nelze popírat, že od institutu koncesionářských poplatků se v jiných evropských zemích postupně ustupuje — v současné době jsou zavedeny v 10 z 27 zemí, ty české jsou mimochodem čtvrté nejnižší. V naprosté většině zemí, kde byly zrušeny, ovšem veřejnoprávní média nejsou financována z veřejného rozpočtu, což by politikům dávalo do rukou skutečnou moc, jak jimi manipulovat. Ostatně právě proto tento návrh podává Babišovo — zatím opoziční — ANO. Ve Finsku a Švédsku se příspěvek na veřejnoprávní média vybírá formou speciální daně, která je od veřejného rozpočtu odloučena. K jejímu zavedení pak zmíněné země nevedla nespravedlivá výše poplatků, ale jejich špatná a nepřehledná vymahatelnost.

Dezinformační kampaň APSV přichází v politickém kontextu, kdy v přímém přenosu sledujeme, jak PiS zničilo polská veřejnoprávní média, Fidesz zlikvidoval ta maďarská a Ficův Smer rozbil ta slovenská. Jak devastující vliv to mělo na tamní občanskou společnost, můžeme pozorovat ve slovenských průzkumech o vlivu ruské dezinformační scény. Čtvrtina Slováků například věří, že vakcína proti covidu mění DNA.

Pokud tedy APSV v čele s Jiřím Hrabákem chtěla vyvolat konstruktivní diskusi, jak tvrdí, volí k tomu pochybné, agresivní a velmi diskutabilní metody. Svou dezinformační kampaní, kterou spustila na všech rádiích sdružených v APSV, paradoxně dokazují, jak velmi a proč veřejnoprávní Český rozhlas potřebujeme a proč si po dvaceti letech zvýšení koncesionářského příspěvku o 10 korun zaslouží.