Frivolní Evropa vs. puritánské Spojené státy

Robert Muchembled, emeritní profesor univerzity Paris-Nord, je autorem více než dvaceti knih přeložených do patnácti jazyků. Specializuje se na období raného novověku, na sociální dějiny, na materiální kulturu mezi lety 1400 a 1789. Jeho výzkum cílí na marginální jevy raně novověké společnosti (do povědomí široké historické obce se uvedl svými pracemi o dějinách ďábla či čarodějnictví, např. Dějiny ďábla, Argo 2008), na konflikty, které vyvstávaly mezi lidovou kulturou a kulturou elit, ale i na antropologii moci, na dějiny násilí a v neposlední řadě na podoby sexuality našich předků. Databáze Bibliothèque nationale de France nabízí ke jménu Roberta Muchembleda rovných 90 bibliografických položek.
V knize Orgasmus na Západě francouzský historik hledá odpověď na poměrně komplikovanou otázku: Je orgasmus v dějinách viditelný? Vždyť jde o nekomunikovatelnou individuální emoci, o dlouho skrývaný a špatně sdělitelný stav těla. O kulturní realitu, patřící ke kolektivnímu vědomí, jemuž ale uniká. Dějiny orgasmu jsou dějinami skrývaného těla, zakázaných tužeb, těla spoutaného imperativy církve (církví) a morálky.
Chronologické vymezení spisu je (v případě historika raného novověku pak zvlášť) velmi ambiciózní. Autor si předsevzal prozkoumat období trvající zhruba půltisíciletí, od renesance po současnost (přesněji začátek třetího milénia). Rozhodl se porovnat dva významné evropské a odlišně se vyvíjející státy, Francii a Anglii, a objevil, že si v pojetí sexuality byly překvapivě blízké. Pracoval s prameny, které jsou toho nesporným důkazem. Jde o dokumenty týkající se dějin těla, pohřbené v hlubinách archivů a knihoven, přesto překvapivě hojné a překvapivě sugestivní.
Autor nepopírá své zaujetí pro anglofonní svět — jak píše v úvodu ke knize, během stáže na Institute for advanced Study v Princetonu využil bohatství tamní knihovny a ponořil se i do kultury Nového světa. Podle vlastních slov pochopil, „jak moc se dnešní ‚stará Evropa‘ liší od této země, zrozené z vlastní dřiny, od země stále spjaté s mužskou a soutěživou vizí existence a ponechávající méně prostoru pro okamžitá potěšení…“ . A vskutku, konfrontace „frivolní“ Evropy s „puritánskými“ Spojenými státy prostupuje celou knihou a autor ji syntetizuje i v jejím závěru.
Základní teze, která celým dílem prostupuje, zní, že transformace erotických podnětů utváří základ originality našeho kontinentu už od dob renesance a odlišuje ho od kontinentu Severní Ameriky, přesněji Spojených států, neboť pokud se týče Kanady, její vztah k sexualitě má překvapivě blízko k evropskému modelu.

Kniha Orgasmus na Západě je strukturována do čtyř velkých celků. První z nich, ryze teoretický, kde si autor klade otázky po podstatě sexuality a stanoví základní parametry západního přístupu k sexualitě v uplynulém půltisíciletí, je rovněž retrospektivou vztahující se k období před 16. stoletím, období středověku, období sexuality relativně svobodné. Teprve epocha od 16. století začala tělesný prožitek spojovat s bolestí, trestem nebo vzpourou. Autor reaguje na některé teze Michela Foucaulta, proti jehož paradigmatům (paradigma hysterizace ženského těla, pedagogizace dětské sexuality, socializace reprodukčního chování, psychiatrizace perverzních slastí) se vymezuje. Více souzní se závěry Maxe Webera o postavení individua v raném kapitalismu, které novému typu člověka přisuzují významné místo, a Norberta Eliase. Eliasovo pojetí kultury jakožto vývoje osobnosti ve prospěch globálního pokroku skrze „civilizaci mravů“ je mu nejbližší.
Vztah k sexu a tělu autor sleduje v kontextu střídajících se kultur; restriktivního katolického a méně restriktivního protestantského náboženství, umírněnosti osvícenských filosofů nebo lékařů 19. století a nakročení k uvolnění mravů po první světové válce. Vrcholem jsou „šedesátky“, čas sexuální revoluce, jejíž podmínkou byla dostupná a spolehlivá ženská antikoncepce.
V této první části Muchembled hledá definici „osoby“, „Já“, „jedince“. Jak tvrdí, pro vyjádření sebe sama je nezbytné přestoupit, zpochybnit náboženské a morální povinnosti, což bylo údajně mimořádně obtížné. Proto je v 16. a 17. století ve Francii jen několik mužů a ještě méně žen (autor jmenuje jen královnu Margot, Markétu z Valois, první manželku prvního Bourbona Jindřicha IV.), kteří se odvážili čelit křesťanskému tabu a svazujícím omezením.
Druhá část knihy je věnována období raného novověku, od 16. století do roku 1700. Rozkoš už není přípustná, jedinec je pod dohledem různých strážců. Pohlavní styk je tolerován, jen pokud vede k početí, to praví posílená posttridentská katolická církev. Ke cti (znovu) docházejí i Gallénova a Hippokratova pojednání o humorálním těle. Rebely proti těmto omezením jsou na obou stranách Kanálu nejen muži, ale i ženy. Proč je ale právě rok 1700 předělem, autor nespecifikuje.
Třetí díl sleduje období let 1700—1960, kdy se tvrdě střetly svoboda mravů a puritánství a kdy první z nich zvítězila. Libertinskou radost z orgasmu poněkud kalily dobové lékařské teorie omezující sex požadavkem (manželské) umírněnosti (nejen ve viktoriánské Anglii), erotika získala ale mocnou zbraň: pornografii. I když Evropa nadlouho utkvěla na „dvojím mužském metru“ (tak říká autor dvojímu morálnímu standardu, jinému pro muže a jinému pro ženy), v 60. letech minulého vítězí v Evropě hédonismus. Zato Spojené státy lpějí na přísných mravech.
Poslední část knihy je věnována období od „šedesátek“ „dodnes“ — tj. do přelomu tisíciletí. Jen trochu informovaného čtenáře okamžitě napadne, že za jedno čtvrtstoletí se pojetí rozkoše mohlo poněkud změnit, že diskrepance mezi mužnými ctnostmi Spojených států a frivolní Evropou už nemusí být zvlášť hluboká. Pochybující čtenář bude mít pravdu jen částečnou: změny byly skutečně hluboké, do sexuální revoluce patřila i rehabilitace někdejších „sodomitů“ — gayů a leseb (ve srovnání s mužskými homosexuály byly pronásledovány světskou i církevní mocí méně urputně) — a „onanistů“. Převratnou změnou byla rehabilitace ženské rozkoše, kterou středověk sice uznával, ale 18. a 19. století v zájmu zdravého plození odmítalo. Antikoncepce umožnila ženám osobní rozhodování a dala jim sexuální identitu, až dosud vyhrazenou mužům. Legalizace interrupce byla další převratnou změnou, v roce 1973 dokonce i ve Spojených státech. Francouzský originál knihy už ale nemohl zaznamenat skutečnost, že nejvyšší soud Spojených států 24. června 2022 rozhodl o ukončení ochrany práva na interrupce zrušením rozsudku Roe vs. Wade. To v praxi znamená, že rozhodování o interrupcích bude v režii jednotlivých států. Diskrepance mezi puritánskou „Amerikou“ a uvolněnou Evropou (přesněji Francií a Anglií), kde konečně odzvonilo patriarchátu, tedy nezmizela.
Co se týče smyslnosti, šly Anglie a Francie paralelní cestou. Spojené státy, aspoň jejich konzervativní část, stále nesou hluboký otisk společného represivního modelu, který Evropa dávno opustila ve prospěch modelu sexuálního, z nějž těží především ženy. Osvobozeny „pilulkou“ od obav spojených s reprodukčními povinnostmi, mohou nyní požadovat plnou rovnoprávnost s muži a bez ostychu se věnovat tomu, čemu se říká tělesná rozkoš… Západní bytost si prostě může užívat svého těla naplno, ale, jak autor dodává, je výrazně usměrňována svým společenstvím. V závěru knihy mluví dokonce o „tyranii orgasmu“, která, společně se zákony ekonomického trhu, odsuzuje tuto západní bytost k neustálé soutěživosti, k dobývání osobního úspěchu, ke snaze dokázat, že je nejlepší.
V Muchembledově knize už rovněž nemohl být zachycen problém evropského multikulturalismu, který postavil část starého kontinentu před složitou otázku: pro řadu imigrantů je evropský standard akcentující sexuální svobodu žen a společenský respekt k jiným sexuálním identitám nepřijatelný. Co bude dál?
Na to odpověď v čtivém a originálním Muchembledově Orgasmu na Západě: dějinách rozkoše od 16. století do současnosti najít nemůžeme. Dvě desetiletí mohou někdy opravdu sehrát klíčovou roli.