Za literaturou na českých jevištích

Adaptaci slavného románu Johna Steinbecka Hrozny hněvu nabízí od 14. 9. na své velké scéně Horácké divadlo Jihlava. Tom Joad se vrací z vězení, kde si odpykával trest za zabití člověka v hospodské rvačce. Při návratu domů však mladíka čeká nemilé překvapení. Pole, na němž rodina po několik generací hospodařila, bylo zkonfiskováno korporátem a celou krajinu devastuje dlouhodobé sucho. Rodina Joadových opouští pod tlakem společensko-klimatických změn svoji farmu a vydává se na dlouhou pouť za novým domovem. Budou mít na západě víc štěstí? Uspějí mezi nespočtem dalších, které potkal stejný osud? A co má společného americký jihozápad s českou Vysočinou? 
 
Nové ostravské činoherní divadlo Studio G uvede 28. 9. inscenaci Kerouac. S proslulým americkým beatnikem se projdeme denní i noční Paříží, navštívíme knihovny, katedrály i bary a podíváme se také do Bretaně. Jack ve Francii pátrá po stopách svých předků, kteří v 18. století odešli z Bretaně do Kanady. Najde však něco docela jiného. Ale co? Snad satori — to je v japonštině náhlé osvícení, probuzení, nebo prostě pecka mezi oči. Ale kde a jak k tomu přesně došlo během té šílené desetidenní spalující jízdy okořeněné spoustou piva a koňaku, milováním i momenty ticha a pokory? 
 
Ve středu 2. 10. budou moci návštěvníci divadelního studia v pražské MeetFactory poprvé zhlédnout inscenaci Díla. Autoportrét. Sebevražda, vycházející z trojice stejnojmenných knih francouzského fotografa, konceptuálního umělce a spisovatele Édouarda Levého a jeho tajemné a jedinečné osobnosti. Vzniká umělecké dílo svou fyzickou realizací, nebo již ve chvíli, kdy je mentálně počato? Jak umělecká samota, v níž se člověk pohlcený svým myšlením nachází, kontrastuje s prací divadelní, která je ze své podstaty založena na kolektivnosti a spolupráci? Jakým způsobem referuje absurdita jazyka o podstatě života jako takového?  
 
V Činoherním studiu Ústí nad Labem bude mít 11. 10. premiéru inscenace Červotoč — adaptace stejnojmenného románu, v němž debutující španělská autorka Layla Martínez fascinujícím způsobem ukazuje, jak v člověku roste nenávist. Nejedná se o psychologickou sondu, ale daleko více o metaforické obrazy, které začínají u malé dírky a končí u jámy hlubinné. Feministický horor o nepohřbených rodinných křivdách, kombinující černý humor s folklorem a katolickou tradicí. Z útrob červotočem rozežraného domu se ozývají dva ženské hlasy, které touží zastavit koloběh chudoby, násilí a vykořisťování.  
 
O den později, tedy 12. 10., uvede Městské divadlo Zlín ve svém Studiu Z adaptaci románu předčasně zesnulé spisovatelky a zlínské rodačky Hany Andronikovy Zvuk slunečních hodin. Bolestný mozaikovitý příběh o tom, jak osudová rozhodnutí natrvalo ovlivňují náš život, a o tom, jak pevná vazba na rodinu může být poutem i pastí, získal Literární cenu Knižního klubu a také cenu Magnesia Litera v kategorii objev roku. Architekt a stavitel Tomáš Keppler pracoval za první republiky pro Baťův koncern. Oženil se, jeho manželkou se stala židovská dívka Ráchel. Narodil se jim syn Daniel, který po 2. světové válce emigruje do Spojených států amerických, kde v Coloradu potká starší ženu Anne. Nečekaně zjišťují, jak moc toho mají společného… 
 
Od 18. 10. bude mít pražské Divadlo X10 na programu inscenaci Člověk se objevuje v holocénu, která je volnou adaptací jedné z posledních próz švýcarského literáta Maxe Frische. Rekonstrukce života člověka se skládá z rozpomínání a kolektivního uvažování o tom, kam v současnosti ukládáme své znalosti a vzpomínky. Pan Geiser je člověk a člověk se objevuje v krajině. Objevuje se v zeleném údolí švýcarských Alp a má svůj svět plný výstřižků z encyklopedií, přírodovědných vědeckých knih, grafů a informací. Romány, ty pro pana Geisera nejsou, naopak obrázky vymřelých obojživelníků ano. Svahy se sesouvají a pan Geiser to ví. Tuší. Paměť není jistá. Člověk žijící v samotě, odloučený od rodiny, uzavřený ve výškách alpských vrchů, oddělený od civilizace. 
 
Kafkova Proměna jako surreálná počítačová hra, která se mění v urputný boj o vlastní identitu a existenci v rychle se měnícím okolním světě. Co to dělá Řehoř Samsa u sebe v pokoji? Natáčí videa? Hraje počítačové hry? Propadá se do samoty? Zešílel? Sní, nebo žije? Rozezná ještě křehkou hranici mezi realitou a virtuální skutečností, do níž se převtělil? Probudí se někdy ze svých nepokojných snů? A bude to pak ještě vůbec on? Stejnojmennou inscenaci s Martinem Donutilem v hlavní roli nabídnou od 19. 10. Městská divadla pražská na scéně Divadla Rokoko. A o týden později, 26. 10., bude mít v Divadle Komedie (rovněž MDP) premiéru jevištní adaptace poetického i ironického románu Orlando z pera spisovatelky Virginie Woolfové. Feministická autorka v něm zkoumala dvě a více pohlaví, identitu člověka i společnosti a podstatu umění a došla k závěru, že budoucnost se jeví nadějeplně. A tvůrci inscenace se po stu letech ptají, zda to všechno nebyla jen iluze… 
 
O den dříve, tedy 25. 10., nabídne brněnské Divadlo Husa na provázku pod názvem Jednou nám za to děcka poděkujou jevištní zpracování oceňované prózy Petra Šestáka Vyhoření, nominované na cenu Magnesia Litera, jejíž autor překvapivou vybroušenou formou i naléhavostí výpovědi strhl pozornost k tématu našich současných kulturních válek. Kam až jsme schopni dojít přesvědčeni o oprávněnosti našeho spravedlivého boje? V ulicích města zuří nelítostný boj. Cyklisté versus motoristé. Svět redukovaný na ty se dvěma koly a ty se čtyřmi. Přes okýnko auta není žádný dialog možný. Jediný způsob, jak se potkat, je bouračka…
 
Rovněž 25. 10. proběhne na velké scéně Městského divadla Mladá Boleslav premiéra původní české hry Milena, napsané přímo pro toto divadlo. Dílo spisovatele a scenáristy Marka Epsteina nabízí „dvojpříběh“ plný zvratů, vzletů i pádů, který se odehrává na pozadí českých dějin většiny 20. století, a pojednává o novinářce, spisovatelce a překladatelce Mileně Jesenské a její dceři — básnířce a výtvarnici Janě Krejcarové. V hlavních rolích se představí hostující Dagmar Pecková jako Milena Jesenská a Lucie Matoušková coby Jana Krejcarová alias „Honza“.    
 
V sobotu 26. 10. budou moci návštěvníci smíchovské MeetFactory poprvé zhlédnout dramatizaci jednoho z méně známých, ale zároveň nejtemnějších a nejkomplikovanějších děl Irvina Welshe, jenž v něm klade skrze svůj typicky drsný, a přesto objevný jazyk zneklidňující i záludné otázky. Protagonista Nočních můr s čápem marabu Roy Strang leží v kómatu. Bez možnosti komunikovat s vnějším světem se noří stále hlouběji do sebe. Jeho sny jsou dobrodružné jako lov dravé zvěře v Africe i tísnivé jako život nevinného chlapce uprostřed džungle edinburského předměstí. Nad všemi surreálnými vizemi se však čím dál zřetelněji vyjevuje skutečná podoba znepokojivých událostí jeho nedávné minulosti plné násilí, frustrace, rváčství — a především hluboké viny. 
 
Ve stejný den (26. 10.) nabídne Slovácké divadlo v Uherském Hradišti novou dramatizaci jednoho z nejzásadnějších literárních děl 20. století, Orwellovy Farmy zvířat. Na statku pana Jonese se jednoho dne zvířata vzbouří proti lidem a nastolí si svůj vlastní řád. Nový režim se zdá být zpočátku skvělý, jenže: „Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější!“ Prase Napoleon za pomocí psů, které si potají vycvičilo, převezme moc a prostřednictvím demagogie si podmaňuje ostatní zvířata čím dál víc, aniž by si uvědomovala, že se mají hůře než kdy předtím. Alegorická bajka o ruské revoluci a stalinské diktatuře, která v době svého vydání vyvolávala mnohde rozpaky a odpor, načež za tzv. studené války byla naopak hojně využívána jako nástroj antikomunistické propagandy, je především nadčasovým podobenstvím o tom, jak snadno se zprvu ušlechtilá, idealistická myšlenka může zvrhnout v totalitní ideologii.  
 
Pražské Studio Hrdinů uvede 29. 10. premiéru inscenace Zabít člověka, volně inspirované novelou Rudá jízda od Isaaka Babela, na kterého navázal ve svém scénáři současný slovenský spisovatel Michal Hvorecký. Po sto letech se jako tragické déjà vu připomíná ruská agrese vůči demokratickým hodnotám. Ruský vývoz revoluce ve 20. letech minulého století se podařilo odrazit, sovětskou mstu na Ukrajině v podobě nelidského hladomoru bohužel již ne. Současná ruská agrese vůči Ukrajině, potažmo proti jakékoliv podobě demokratických hodnot a jejich šíření v blízkosti Ruska je výzvou k širšímu zamyšlení… 
 
Slezské divadlo Opava nabídne 10. 11. premiéru adaptace satirického románového bestselleru Už je tady zas!, jehož autor — německý spisovatel a novinář Timur Vermes — už zdomácněl i u nás. Mrazivě aktuální tragikomedie pracuje s fikcí, kdyby Adolf Hitler v roce 1945 jen usnul a ve své uniformě se probudil v naší současnosti. Svět 21. století Hitlera přijme jako geniálního komika, který ze své role nikdy nevypadne. Když se dostane do televizní show, je z něj rázem hvězda a sledovanost je na maximu. Vše vypadá jako dokonale záměrná parodie, jenže je tohle ještě zábava? 
 
Od 14. 11. přibude na program Národního divadla v Praze, respektive Stavovského divadla, dramatizace slavného románu Gustava Flauberta Paní Bovaryová. Nadčasový příběh o šedi všedního života, vysněných představách a všudypřítomné reklamě na štěstí. O touze po vášni, blaženosti a opojení. Tragédie moci deziluze, která je silnější než vůle žít. Naivní Ema touží po vzrušujícím životě a velké lásce, kterou poznala jen na stránkách milostných románů. V manželství s rozvážným a starostlivým venkovským lékařem však její sny a růžové vidiny narážejí na šeď všedního života. Ema se dusí obyčejností a banalitou, chvilková vzrušení jí přinesou milostná vzplanutí, ale ani ta neodpovídají vysněným představám. Lepší život se zdá být ke koupi na dluh a zcela na dosah. Vábení lesku ideálního světa však přinese jen ztroskotání při nárazu na neúprosnou realitu.