Nejhorší místo na zemi

Zdá se, že slovenský komiks je na tom — co se osobitosti týče — výrazně lépe než ten tuzemský. Je to zásluha především dvou autorů, Branka Jelinka a Daniela Majlinga, jejichž díla se k nám ze slovenštiny už léta překládají. Jejich komiksům se u nás může fantazií, svébytností, celistvostí světů, groteskním humorem a nezaměnitelným výtvarným rukopisem rovnat snad jen Vojtěch Mašek.

Komiksy všech tří zmíněných autorů působí jako díla psaná v noci: pod rozsvícenou lampou se jejich autorům za zády plazí nejrůznější noční představy, které přetvářejí do světů, v nichž se prostředí, postavy i zápletky, stejně jako kresba pohybují na pomezí snu a reality. Komiksy Daniela Majlinga přitom nejsou po výtvarné stránce na první pohled příliš výrazné, vyznačují se však jedinečnou poetikou, díky níž se autorovi daří budovat atmosféru, dramata i humor. Jeho hrdinové jsou loseři a trapáci, žádní velcí dobrodruzi, spíše postavičky, jež potkáte osaměle bloumat na nočních benzinkách nebo u pisoárů v nonstopech. Kromě typického cynismu, černého humoru a postavy intelektuála v milostných nesnázích, které jsme obdivovali už v jeho první vydané sbírce komiksových povídek Rudo, se v posledních dvou knihách dostává do popředí i mystický svět tajuplného Gemeru, v němž se spřádají nejrůznější podivnosti a stýkají ty nejnepravděpodobnější charaktery. Gemer je zároveň region na jihovýchodě Slovenska sousedící s Maďarskem (ve stejných místech se odehrává i předchozí autorův komiks Zóna).

V podvečer jednoho dne dorazí sanitka na místo uzavřeného stavebního objektu. Žena, jež záchranáře zavolala, je přivede k úzké rouře, protože před chvílí viděla, jak do ní spadl malý chlapec. Záchranáři místo obhlédnou a zjistí, že roura se stáčí do strany a navíc je moc úzká, aby se do ní kdokoli ze záchranářů spustil. Jeden z hrdinů dostává spásný nápad a na scénu povolává maďarského trpaslíka Zsolta, který v záchraně malého chlapce objeví smysl svého postižení a svého života. Jenže v rouře nic není a trpaslík se navíc zasekne. Žena mizí, není jasné, jestli to byla past, nebo viděla někoho jiného spadnout někam jinam. Začíná hra s časem a boj o to, dostat se k němu co nejrychleji. Na scéně se postupně objevují další podivné postavy: policejní komisař honí fekálního fantoma, po okrese se pohybují dva psychiatři, jeden pravý a jeden falešný, přičemž nikdo nemůže přijít na to, který je který, a do toho se navíc blíží koncert Jona Bon Joviho, o němž fantazíruje maďarská sekretářka starosty Plešivce, a v jeskyních objeví nesourodý pár chlapce, kterého nikdo nepostrádá. Spousta příběhů je rozehrána a čtenář jen dychtivě očekává, jak se protnou.

Přestože se postavy i jejich výchozí situace mohou jevit jako reálné, zatížené všedními problémy, za chvíli čtenář nabývá dojmu, že se mnohem spíše ocitl v halucinačním a snovém světě švédského autora Maxe Anderssona a jeho komiksů Pixy nebo Vykopávka. V jeho dílech stejně jako v těch Majlingových máte pocit, že se může hned v příštím panelu stát cokoli. Jeví se to možná jen jako sbírka gagů a bizarních postaviček, za tím vším je však cítit tajemství, jež dříve či později odhalí něco děsivého o celém Gemeru. A Daniel Majling je schopen tuto temnotu překrýt černým humorem, groteskou a absurditou. Příkladem budiž zmíněná sekretářka, jež zažívá halucinaci, v níž jí John Bon Jovi vyznává lásku. Když jí zpěvák řekne, aby se s ním přestěhovala, kam bude chtít, odpoví mu, že nedokáže opustit Plešivec, městečko v Gemeru, že miluje jeho přírodu i obyvatele. Absurdní scéna s ironickým komentářem vyvolává ještě absurdnější reakci starosty a novináře, kteří jsou jí přítomni.

Není to jen vesnice Plešivec, okolo níž se toho zatím odehrává nejvíc, ale i další městečka, jimiž Gemer prorůstá a kde dochází k podivným nepřístojnostem všedního života, jež připomínají atmosféru seriálového Twin Peaks. „Prostě v tomhle kraji existuje příliš mnoho těl, živých i mrtvých, o jejichž identitě nemůžeme s jistotou říct absolutně nic. Je to zkrátka Gemer.“ Tak lakonicky shrnuje postava jednoho z domnělých terapeutů pocit, s nímž budeme první svazek trilogie Daniela Majlinga odkládat. Struny vztahů a příběhových linek jsou napjaté dostatečně, aby nám čekání vydrželo i do dalšího dílu.