Vergilius urbexu a soucitný Théseus

Na výpravu do kladenské Poldovky s sebou Milan Ohnisko raději bere lékárničku. Spisovatelku Ivanu Myškovou — tentokrát v roli reportérky — vede na průzkum mezi opuštěné budovy továrny, do vyrabovaných hal, ale také na zrezivělé žebříky a propadlé střechy, odkud shlížejí do hlubin pod sebou.

„Fascinuje mě zdejší prázdný a přitom oduševnělý prostor i fakt, že právě tady byly za války nuceně nasazeny sestry Válovy a seznámili se tu, když tu oba pracovali, Bohumil Hrabal a Vladimír Boudník,“ vysvětluje v podcastu Milan Ohnisko, proč svou souputnici vede právě sem.

V jejich dialogu a sdílených fantaziích ožívají rezivějící konstrukce hutí a proměňují se v kostry plejtváků, znaky a obrysy na budovách jim připomínají neznámá náboženství. Milan Ohnisko se prodírá uschlými diviznami, zatímco vysvětluje, proč ho fascinují tato úzkostná místa stejně jako třeba filmy Andreje Tarkovského nebo Davida Lynche, odkud se vlastně rodí jeho básně a co živí jeho imaginaci.

Přestože ve verších miluje zenovou přesnost a čistotu, v životě miluje bloudění, špínu a prodírání. Jeho rozjařené literární hry však bývají tesknější a niternější, než by si býval sám přál. V podmanivém rozhovoru s Ivanou Myškovou se tak vyjevuje básník žonglující s paradoxy ­— Vergilius urbexu.

Soucitný Théseus

To básník a muzikolog Jonáš Hájek je zase břitký glosátor provinčnosti a světa přesyceného násilím a nerovnostmi. Jeho štiplavým básnickým rovnicím a souřadnicím, niternému vědomí souvislostí, které vyrůstá z dnes už výjimečného klasického vzdělání, je dobré naslouchat.

Přesto přehlednost není to, co staví do popředí. Z nalinkovaných cest uhýbá do neprobádaných terénů, i s mapou v ruce je ochoten k bloudění. Ivanu Myškovou bere na výpravu z Rilkovy Loučné do Smetanových Jabkenic, aby hovořili o jeho celoživotní fascinaci hudbou.

Zabloudí přitom do labyrintu zámeckého parku, který se zároveň stává metaforou básníkova vztahu k psaní. Při procházce lesem uvažují, jaký druh lesa to vlastně šumí v symfonické básni „Z českých luhů a hájů“, a u Bílkovy vily rozprávějí o Smetanově kvartetu „Z mého života“, které napsal (stejně jako celou Mou vlast) hluchý, a poslouchají krátký záznam tinnitu, aby zjistili, co otce české hudby pravděpodobně přivedlo k šílenství.

V závěru pak Jonáš Hájek prozradí, proč ho k napsání sbírky Výlet do Schengenu inspiroval například Zbigniew Herbert. „Nechat se ovlivnit, na tom se musí pracovat,“ říká básník a muzikolog a cituje přitom další svůj inspirační zdroj — Petra Borkovce.