Jak vyprávět dětem o normalizaci?
Přátelství, jež se zrodilo v lavicích první třídy základní školy, a je z něj první dětské kamarádství na život a na smrt stvrzené pokrevním sesterstvím. Společná tajemství a dobrodružství, solidární výpomoc, když hrozí trest od nespravedlivé učitelky. Eva Papoušková se v knize „Dnes nepůjdeš do školy“, kterou loni vydalo nakladatelství Argo, přidržuje osvědčených a nadčasových témat typických pro literaturu určenou dětem mladšího školního věku. Jen toto vyprávění autorka zasadila do konkrétního časoprostoru městské části Staré Brno v době normalizace.
Lze vůbec dětem zprostředkovat zkušenost s obdobím, které ještě zůstává v rodinné paměti několika generací, ovšem vzpomínky na ně se mohou diametrálně lišit? Eva Papoušková nahlíží na normalizaci dětskýma očima. Nesnaží se na pozadí každodenního rodinného života líčit velké dějiny, ale přibližuje dobovou atmosféru prostřednictvím dětských postřehů týkajících se absurdit a dvojaké morálky panující ve společnosti. Pro současného dětského čtenáře může být zajímavé právě to, s jakou samozřejmostí byly akceptovány dnes již nepřijatelné modely chování, přetvářka, lež a prosazování moci.
Obraz tehdejšího Brna i školního prostředí má daleko do idyličnosti, kterou známe z dobových pohlednic. Tichá poslušnost a potlačení jakékoliv osobitosti jsou předpokladem nejen školního úspěchu. Galina Miklínová, která s Evou Papouškovou spolupracovala i na knize Cílovníci (2018), situované do turbulentního poválečného období, nechává ve svých ilustracích z ponuré tonality šedomodrých, nazelenalých a hnědých odstínů vystupovat ve výrazných barvách trojici dětských hrdinů. Dvě vášnivé čtenářky se shodným jménem Eva, jež se navzájem obdaří přezdívkami Vinnetou a Pipi podle svých oblíbených románových postav, doplňuje jejich spolužák Karel, jenž je beznadějně zamilovaný do Pipi. Oč silnější přátelské pouto mezi nimi během školního roku vznikne, o to těžší bude poprázdninová rozluka. Na konci školního roku se trojice rozloučí a prázdniny jsou překlenuty konstatováním, že uběhly jako voda.
Pipi se z prázdnin v roce 1976 do školy totiž nevrátí a konsternované Vinnetou paní učitelka vysvětlí, že se tomu říká emigrace a že na kamarádku „tam venku čeká krásný život a že jí musíme přát štěstí, ale nesmíme nikomu říkat, že jí ho přejeme“.
Autorka se neuchýlila k popisu tradičních ideologicky motivovaných aktivit, jako prvomájový či lampionový průvod, ale soustředila se na přetlumočení dusivé atmosféry panující ve škole. Tu charakterizuje odosobněný přístup neurotizovaných učitelů, důraz kladený na uniformitu a formální kázeň, direktivní výchova bez zájmu o skutečné potřeby dětí a bez respektu k jejich individualitě. Přesto není obraz normalizačního školství černobílý. Oázu tvořivosti a fantazijního rozletu nacházejí děti v umělecké škole pod Petrovem, sídlící v uličce oprýskaných domů s temnými výklenky. Tam pan profesor Škarohlíd navzdory svému jménu dokáže nechat zazářit ve výtvarném ateliéru každé dítě právě v tom, co ho baví a v čem vyniká.
Papoušková skládá obraz normalizační doby z drobných střípků dětské každodennosti, v níž se i zdánlivě nevinná, ba užitečná činnost, jako například pokus vydávat vlastní noviny, může snadno stát nebezpečnou provokací. Dětští čtenáři patrně zcela neporozumí scéně, v níž se Vinnetou před spaním vyptává maminky na smrt Jana Palacha, nebo téměř magickému výjevu s propadem chodníku a tragickým úmrtím na jedné z frekventovaných brněnských ulic. Jako kdyby Jan Palach i nešťastná prodavačka květin, která životem doplatila na trestuhodnou nedbalost při havárii vodovodního potrubí, patřili k mytickým postavám. O to lépe však jejich osudy mohou navzdory scházejícím vysvětlujícím komentářům dokumentovat atmosféru rozpolcenosti, strachu, rezignované bolesti, jež život v normalizační době provázela.
Scenáristicky živé dialogy a skvěle odpozorovaná i zprostředkovaná mentalita dětí činí příběh čtenářsky atraktivním. A dětský čtenář možná ani nebude potřebovat žádné zprostředkování dobových souvislostí. Vždyť spolu s postavami Vinnetou a Pipi už chápe na pozadí zdánlivě bezstarostné reakce dospělých, kde je překročena ona nevyznačená hranice, za níž se prostírá „mlčení hlubší než propast Macocha“.
Eva Papoušková. Dnes nepůjdeš do školy. Praha: Argo, 2023.