Tahle Litera není pro mladé

Nepoměr mezi nominacemi pro malé a mladé se potvrzuje každý rok a není od věci se ptát, jestli by si nezasloužil vlastní řešení na míru. A to dříve, než se bude truchlit nad dalším čtenářským průzkumem nebo poklesem vzdělanosti. Výše řečené ovšem neznamená, že by letošní porota nenominovala v kategorii Kniha pro děti a mládež kvalitní díla. Próza Noemi Cupalové ilustrovaná Evou Horskou Blbá Vendula nečernobíle nahlíží na problematiku dětí s náročným chováním. Druhá nominace patří Jiřímu Dvořákovi a Daniele Olejníkové za Myko, stylizovaný svazek deseti čísel časopisu o houbách psaný houbami, který je knihou-artefaktem s potenciálem zaujmout i na zahraničních veletrzích. A konečně počin Toto není jenom kniha Kateřiny Přidalové, komplexně rozvíjející téma vizuální gramotnosti, je určený právě čtenářům od patnácti let.

Jenže jedna vlaštovka jaro nedělá, a i když se tu možná zakládá na nepsané pravidlo „alespoň jedné nominace pro mládež“ (loni byl nominován Rekrut 244), věnovat teenagerům speciální pozornost by bylo na místě. Průzkum Národní knihovny zaměřený na děti totiž dvakrát po sobě ukázal, že právě ve věkové kategorii patnáct až devatenáct let se rozhoduje o tom, jestli budou mladí lidé nadále číst, a navíc že právě oni nejčastěji tápou a nevědí, co mají číst, případně si myslí, že „nemají žádné zajímavé knihy“.

Jak to ale v rámci nejpopulárnější tuzemské knižní ceny zařídit?

První možnost je zavést speciální kategorii, ať už s názvem „pro mládež“, nebo méně přesněji, avšak současněji jako „young adult“, v níž by tituly pro dospívající byly vyzdvihovány a diskutovány zvlášť. A s tím přichází i první námitka: Co když nebude z čeho vybírat? Vzhledem ke skutečnosti, že nedávno byly zavedeny žánrové kategorie včetně humoristické literatury, bych se něčeho takového nebála. Podobně jako v původní kategorii by si i ta pro mládež mohla ponechat výhodu nominovat nejen prózu a populárně-naučnou literaturu, ale také poezii a komiks, což už každý rok slušnou úrodu udělá. Letos by tak mohly být čistě hypoteticky vedle Toto není jenom kniha nominovány komiksy Srdcovka nebo Prázdniny. Právě nedostatkem speciální kategorie naopak v minulosti došlo k tomu, že některé knihy vhodné pro mladé (ne nutně dospělé) publikum propadly sítem. Stalo se to určitě Poupátkům Hany D. Lehečkové, prvnímu tuzemskému románu o sexuálním zneužívání žaček ze strany učitele, který nakonec nebyl plně posuzován žádnou porotou.

Druhá možnost by se dala odkoukat od slovenských sousedů. Ti totiž mají speciální cenu René udílenou středoškoláky a provázanou s hlavní literární cenou Anasoft. Porota odborníků sestaví longlist, z nějž pak na základě diskusí na zapojených školách volí vítěze sami studenti. Nemusí se vůbec jednat o literaturu určenou pro mládež, na Slovensku se často jedná o rozšířený výběr z nominací ceny Anasoft. Kdybychom si na chvíli představili, že by Magnesia Litera kráčela ve slovenských stopách, výběr by mohly obohatit například letošní Rozložíš paměť Marka Torčíka, loňská Skutečná cesta ven Patrika Bangy nebo v roce 2019 Probudím se na Šibuji Anny Cimy. Vítěz by pak mohl jet spanilou jízdou po školách a přinášet současnou literaturu mladým lidem napřímo.

Dříve než se spustí salva námitek a argumentů, proč to není možné a že to stejně mládež nebude zajímat, vzpomeňme si, jak formativní bylo pro každého z nás setkat se v tomto věku se zásadní knihou. Třeba si pak uvědomíme, jak důležité je podpořit dnešní mladé lidi, aby měli možnost stejné zkušenosti.