Rychlé šípy sprejují graffiti
„Prázdniny“ výtvarníka Tomáše Staňka v nominacích na letošní ceny Muriel nebyly, přesto se ale jedná o jeden z nejzajímavějších domácích komiksů loňského roku. Důvody, proč se kniha mezi oceněnými neobjevila, jsou hned dva — rok 2023 byl nabitý kvalitními tituly a také „Prázdniny“ už jednou nominovány byly. Tehdy vypadaly trochu jinak a širší publikum k nim nemělo přístup.
V roce 2021 byl Tomáš Staněk nominován na cenu Muriel v kategorii studentský komiks za svou diplomovou práci Prázdniny, jež vznikla na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara v Plzni. Následně vyšla dvě alba v podobě žlutého a červeného sešitu formátu A4 v malém nákladu coby první publikace komiksového magazínu XRXmag a v roce 2022 Staněk Prázdniny vystavil na 9. ročníku festivalu ilustrace LUSTR. Knižně vyšly Prázdniny loni v nakladatelství Centrala, ovšem s podporou crowdfundingu. Nakladatelství je vydalo v tvrdých deskách, v kvalitní grafické úpravě a s bonusy. Možná to zní jako sumář nepodstatných technikálií, ale i takto klikatá může být v Česku cesta nezávislého komiksu ke čtenářům.
Léto, pražské ulice a pětičlenná klučičí parta hájící své teritorium skládají kombinaci, kterou dekódují i příležitostní čtenáři tuzemského komiksu. Jen v tomto příběhu se nejedná o dobrodružství Mirka Dušína, Jarky Metelky, Jindry Hojera, Červenáčka a Rychlonožky, ale Ghosta, Harryho, Metala, Redcapa a Speedyho. Staňkovi hrdinové jsou také o několik let starší; mají právě po maturitě, případně studují na Akademii výtvarných umění. Společným zájmem není skauting, ale graffiti, klubovnou se stal ateliér a tyhle Rychlé šípy se nazývají KRS crew (význam zkratky není přesně dán, základní označení zní Kluci rádi sprejujou). A jestliže jsou tu Rychlé šípy, tedy KRS, pak tu musí být také Bratrstvo kočičí pracky — BKP. Jen aktualizovaný název jejich crew se překládá jako Buzeranti a kriplové do plynu a jejich mottem je czech power.
Rychlošípovská aluze je jednou z možností čtení Prázdnin, pokud u, obzvláště mladšího, čtenáře nerezonuje, pak nastupuje druhá — pocta městu a graffiti subkultuře, kterou má Staněk jako writer poctivě odžitou. To je vlivem recyklace trendů devadesátých a nultých let opět v kurzu a komiksovému tvůrci nabízí bohatou estetiku a vlastní slang, z něhož lze široce čerpat. Graffiti především kvůli své formě vycházející z písma a šifrovací podstatě zůstávalo ve stínu přístupnějšího street artu, teď se ale zdá, že opět nazrál jeho čas.
V tomto ohledu se Staňkova KRS crew vrací ke kořenům — k osobní značce tagované ve veřejném prostoru namísto uměleckého konceptu vystaveného v galerii. Ilegalita a teritorialita, která je s tím bezpodmínečně spjatá, vytváří zápletky jednotlivých kapitol a honičky s policií, nádražní ostrahou či nepřátelskou partou pak dodávají akci a napětí. Osm kapitol tak propojují pouze postavy a jejich výpravy do ulic za dokonalou plochou pro jejich masterpiece. Jazyk postav stojí na obecné češtině říznuté slangem writerů a vtipných hláškách, jež uváznou v paměti.
Barevně Staněk zůstává jen u černé a bílé a vytěžuje její odstíny. Jeho kresby připomínají skici, které předchází sprejování, a celkově asketické barevné provedení odkazuje na grafickou podstatu graffiti. Bílé postavy se vynoří ze tmy, tmavé mizí mezi vagony, v podchodech a rumištích. Komiks je doplněn o fotografie jejich skutečných pieců, nechybí črty a epizodní příběhy z minulosti hlavních hrdinů, hiphopový playlist soundtracku a prostor pro vlastní tvorbu.
Jakkoliv domácí komiksový trh hlásí rok od roku vyšší čísla, obrat tvoří především překladové mainstreamové tituly a původních komiksů zůstává jen zlomek. V minulosti se nepoměr zahraničních a tuzemských titulů obvykle vysvětloval nedostatkem kvalitních scenáristů, nejméně posledních pět let už to ale není pravda. Aktuální příčina stále vězí v penězích, jelikož zaplatit původní komiks je v Česku drahý špás a bez státní podpory často také nevratný. Nakladatelé si tak hodně vybírají a raději sází na jistotu, kterou pro ně Staňkovy Prázdniny zrovna nezaručují, přitom svébytně stylizují přitažlivá témata v legendárních kulisách.
Ve výsledku se Staňkovi podařilo vystihnout atmosféru bezstarostného léta, kdy má mladý člověk pocit, že město je jeho a vše má před sebou, dokud zodpovědnost nezabuší na dveře. Jediná výtka tak směřuje k tomu, že podobně jako slavný Jestřáb nedokázal ani Staněk najít pro ženskou hrdinku jiný prostor než zcela okrajový. Oslava klukovské energie, která bez ohledu na dobu dává určité životní etapě nezapomenutelné kouzlo, jak píše autor v úvodu komiksu, mu ale vyšla dokonale.