OBTÍŽNÉ ÚVAHY „JAKO O DEBUTU“

Debut roku je kategorie ošemetná, jak se ukázalo i v aktuálně probíhajícím ročníku, jehož „cosi jako longlisty“ (FB profil Magnesia Litera) jsou vpravdě dlouhé, čímž vznikne o něco intenzivnější autorské zklamání, protože na zvolené tituly a jejich tvorstvo se vrhne jen krátké nadějeplné světýlko čelovky, která má skoro vybitou baterii — osvítí poznáním o kvalitě daných titulů pouze ty, kdož už vědí, protože jsou součástí umělecké obce, a za pár týdnů — nejpozději, jakmile dojde na shortlist — upadnou v původní tmu, stejně jako ještě o málo později dvě knihy z finále, které si výhru nakonec neodnesou (finální nominace oznámíme ve čtvrtek 14. března, longlisty byly publikované 5. března).

Zavedení longlistu je pěkný tah, jímž se naše jediné známé a prodejně efektivní literární ceny připodobní těm „západním“, ostatně slovo longlist/shortlist nemá český ekvivalent, a je tak ještě cizokrajnější. Longlist, shortlist, vítěz. Škoda že média a kupní síla na listy nehledí, nebo na ně aspoň nemají možnost hledět o trochu déle a více (není tisková zpráva ani setkání s novináři nad nominacemi). A možná by se rády podívaly aspoň na složení porot, na které se nějak pozapomnělo. A možná by čekaly poněkud jiný formát slavnostního zveřejnění než proklik na dokument z webu.

Debutem roku by měla být kniha, kterou napsal dosud neznámý tvůrce, jenž jejím vydáním nečekaně oslnil, a toto jeho první dílo bude příslibem příštích. Jak se v této kategorii cítí třeba proslulá Sylvie Lauder, proč jsou některé tituly ve dvou kategoriích (mezi „zavedenými“ v „hlavních“ sekcích poezie/próza/naučná a současně mezi mladými nadějnými: básnická prvotina Kláry Krásenské je pro jistotu v kategorii prvotin i v hlavní básnické sekci); a jiné podle stejného pravítka ne (Zofia Baldyga oproti tomu není se svou první v češtině napsanou sbírkou Poslední cestopisy mezi debuty, ale v hlavní kategorii básnické; zato sbírka „kojicích“ haiku Olgy Škochové Bláhové vydaná po 18 letech od jejich napsání se vešla pouze do prvotin). Kniha Michala Šamka figuruje v dětské a rovněž v debutové kategorii. Prvotina Lenky Kapsové: Padesátka. Čím žijí ženy v období přechodu je k nalezení v ČRo Plus Liteře za publicistiku i mezi nováčky. Jaký význam má vynášet stejné eso dvakrát, ale nesoustavně? Nejspíš půjde o výběrový efekt dvojitého podtržení paní učitelkou. Je to pěknější jednička, která ale bude z Bakalářů vymazaná už za týden.

„O sbírce Mýtinami Kláry Krásenské je obtížné vůbec uvažovat jako o debutu,“ píše se v anotaci. Proč nebo čím vzniká obtíž? Je to prostě debut, první publikovaná kniha, není to „jako debut“.

Knihu V pasti pohlaví zmíněné Sylvie Lauder by čtenář čekal v kategorii publicistické, ale co ho nemá, kromě zmíněné kategorie debutantské ji najde ještě v nominacích za naučnou literaturu. Jako nepříliš koncepční, jakkoli spravedlivé, působí zařazení post mortem sbírky (St. Dvorský) do hlavní básnické kategorie; to bychom v Liteře mohli čekat v uplynulých letech takových knih podstatně více, a ve všech kategoriích. Ale ono beztak půjde jen o longlistovou připomínku. Literatuře pro děti a mládež dominují naučné, didaktické knihy s osvětovým poselstvím. Skutečně nemá česká tvorba pro mladé k dispozici longlistový dostatek oceněníhodné příběhové beletrie nebo poezie? Případně, nehodí se tedy některé z těchto titulů do sekce naučné?

Literové longlisty přinášejí nezúčastněným působivý zmatek, ze kterého ale nakonec dobrý, všechno dobré, vyjde spolu s výherci na světlo i přední debutant/ka bez ohledu na věk, délku působení na literární scéně a kategoriální přihrádky, ve kterých se ocitl/a. A tak je všechno v pořádku. Longlist míří dovnitř literární obce, nikoli ven, ostatně je k dispozici v devadesátkovém PDF, které si běžný zájemce o doporučenou literaturu ani nadšený novinář nebude vyhledávat ani studovat.

Debutantka bude uvedena do literární společnosti a třeba si ji někdo vybere za manželku, pokud už nějakou nemá. Dvakrát.