Šum těla

Autor/ka a vypravěčská postava se totiž identifikují jako nebinární, což vedlo k různorodým, často i dosti kontroverzním reakcím. Bezprostředně po předání ceny se tak na sociálních sítích objevilo podezření, že ocenění bylo uděleno za příslušnost k LGBT+ komunitě a za „genderové politikaření“. Nenávistné projevy, osočování a ponižování zašly tak daleko, že skupina autorů sdružených v PEN Berlín považovala za nutné vyjádřit autorovi/ce solidaritu otevřeným dopisem. Vnímat rozhodnutí poroty pouze z hlediska společensko-politického by však byla chyba.

Kniha krve představuje nejen zajímavý debut, za nímž stojí více než deset let práce. V románu se otevírá množství osobních, prožitých a vytrpěných zkušeností. Ty sice samy o sobě kvalitu díla nezaručují, když však hlavní postava postupně odkrývá svou identitu a je nucena se s ní vyrovnávat, čtenář to téměř fyzicky cítí… Vystihuje to zmínka ve švýcarském deníku Neue Zürcher Zeitung, v níž padlo, že nebinární/mu autorce/ovi se podařilo „proměnit šum těla ve velkolepý román“.

Hlavní postava románu pochází z ošuntělého bernského předměstí a nyní žije v Curychu, kam odešla, aby se osvobodila od svých původních struktur a našla se ve svém nebinárním těle a sexualitě. Přiměje ji k tomu i konfrontace s nemocí babičky, která se propadá do demence. Hrdina/ka se tak musí znovu a znovu zaobírat svou minulostí. Rekonstruuje své vzpomínky, rodokmen (Blutbuch), pátrá po vlastní totožnosti a jazyku a jeho významu a roli v životě. Dalo by se říci, že čím více babička zapomíná, tím usilovněji protagonista/ka vzpomíná. Zkoumá rodinné vazby v mateřské linii a přemýšlí, proč se v dětství cítil/a tak odpojený/á od vlastního těla.

Samotný děj je zde přitom druhotný, primární význam mají forma a jazyk. Kim de l’Horizon experimentuje s nelineárním vyprávěním a různými styly psaní včetně divokých dialogů, dopisů, fragmentů a citací z odborných publikací, s inkluzivní gramatikou, dialekty i neologismy. Text místy plyne bez interpunkce a střídá tóny a nálady, což čtenářům, kteří na tuto experimentální hru přistoupí, poskytuje intenzivní, až opulentní jazykový zážitek. Poslední část knihy, dopisy babičce, je dokonce napsána v angličtině, což symbolizuje potřebu odstupu od mateřského jazyka (autorský překlad, pořízený překladačem DeepL, je připojen). Román se odvážně vzdaluje od tradičních narativních struktur, próza často přechází do poetických forem, výraznou roli sehrávají také detailní, velmi přímočaré popisy sexuálních zážitků curyšské queer scény, jež mohou být vzhledem ke svému naturalismu pro některé čtenáře za hranicí vkusu.

Zároveň de l’Horizon odkazuje na širokou škálu teoretických textů od Foucaulta a Derridy až po botanická pojednání a historické spisy o čarodějnictví, které vnímá jako vrchol emancipace. Každou kapitolu uvozují citáty od různých osobností a teoretiků z oblasti genderových studií.

Kim de l’Horizon hledá pro (svou) nebinaritu velmi kreativně nový jazyk a způsoby vyjádření, protože známé, konvenční formy už mu/jí nestačí. Kniha krve je mimo jiné oslavou metafor, (jazykových) obrazů a volných asociací. Je fascinující sledovat, jak se autor/ka odvážil/a „jít do bolesti“ (tak to se slzami v očích vyjádřil/a při přebírání ceny) a opustit všechny hranice toho, co je společensky přijatelné myslet si a říkat, stejně jako tabu týkající se vkusu — například při popisu některých sexuálních scén. Ty mohou kromě znechucení vyvolat ve čtenáři i stud, který ovšem nevyplývá z toho, že se jedná o homosexuální sex, nýbrž z faktu, že se tu o sexualitě a intimitě vůbec mluví s otevřeností, ba nevázaností, na niž nejsme zvyklí a dost dobře si s ní nevíme rady.

Autor/ka sugestivně vtahuje do světa svých emocí a traumat. Jeho/její román je nepřetržitou introspekcí opírající se o obrazy, metafory, invence a myšlenky, jež ke čtenářům neustále a plynule pronikají. Při čtení se však může snadno stát, že toho bude příliš mnoho, „stream of consciousness“ může svou intenzitou překvapit a posléze i zahltit. Další výzvu představuje vzhledem k absenci lineární struktury roztříštěná narativní forma. Navzdory čtenářské náročnosti a jakési neuchopitelnosti však román Kim de l’Horizon představuje velký vypravěčský zážitek. Bude zajímavé sledovat, jak se její/jeho psaní bude dále vyvíjet, a doufejme, že nezůstane pouze u jednoho experimentálního románu.