Spisovatelka naší doby

Cait Corrain byla tak blízko. Mladé Američance měl zanedlouho vyjít první fantasy román — a v kapse měla smlouvu s nakladatelským domem Penguin Random House rovnou na dva. Stačila však jen trocha hlouposti, pár prosincových dní, a ze snu o spisovatelském životě nezbylo nic. Corrain si totiž založila několik falešných účtů na čtenářské platformě Goodreads, kde kromě fingované propagace vlastního debutu zanechávala špatné recenze a jednohvězdičková (čili nejhorší) hodnocení svým spisovatelským kolegům a konkurentům. Celá věc musela prasknout a také praskla. Corrain se ještě stihla na X/Twitteru ke všemu přiznat, omluvit se a „vysvětlit“ celou kauzu psychickými problémy a návykovými látkami, což nicméně nepřesvědčilo její literární agentku a nakladatelství, které zrušily spolupráci, a vydání obou chystaných románů se odsunulo na neurčito.

Tragické postavy Cait Corrain si v předvánočním čase všimla řada světových médií. V jejich zájmu ovšem nebyl jen smutný osud jedné mladé ženy, ale i jeho další protagonista: platforma Goodreads a její moc. Kdyby Corrain napsala pár nenávistných blogů nebo rozdala špatné hodnocení na Amazonu, dotčené autory by to asi zamrzelo, ale oni sami i jejich vydavatelé by se s tím vyrovnali: nic, s čím by si šikovné PR neporadilo. To u Goodreads neplatí.

Cait Corrain se svou knihou, když se ještě vše zdálo na nejlepší cestě

Platformu založili v roce 2007 programátor Otis Chandler a stylistka Elizabeth Khuri. Čtenářskou databázi o pár let později koupil Amazon, jemuž se dobře hodila do portfolia doplňkových služeb k neustále bobtnajícímu knihkupeckému byznysu. Zhruba ve stejné době se kvůli hospodářské krizi smršťuje mediální trh — kultura jde z kola ven skoro vždycky jako první — a roste popularita sociálních sítí. A byť se opakovaně píše o Bookstagramu či BookToku, Goodreads zůstávají v jádru online čtenářské kultury. Amazon proto dnes velmi pravděpodobně právoplatně tvrdí, že služba představuje největší čtenářskou a knižní platformu vůbec. „Má takový vliv, protože existuje velká spousta lidí mimo newyorský nakladatelský ekosystém,“ vysvětluje problém pro The Guardian lapidárně kritička a spisovatelka Bethanne Patrick. Kam jinam potom mají profesionálové, novináři i čtenáři chodit pro informace? Souhra několika málo faktorů udělala z Goodreads globální místo, které musí v knižním průmyslu brát a také bere vážně úplně každý.

Patrné to je zejména u knižních segmentů, které v tradičních médiích neměly nikdy příliš zastání a jejichž čtenářstvo je na sociálních sítích jako doma. Typicky jde například o fantastiku nebo young adult. Zatímco novinka od Iana McEwana nebo diskutovaná nová autofikce doputují ke čtenářům a možná na bestsellerové žebříčky zavedenými kanály, debutanti jako Corrain musí spoléhat na to, že se v online prostoru povede vyvolat pořádné haló: řeč je jednak o Instagramu nebo TikToku — X/Twitter je zjevně především ke kydání špíny — a jednak právě o Goodreads, kde se připravovaná kniha může dostat do různých přehledů a žebříčků, a tím na sebe přitáhnout pozornost dalších influencerů nebo třeba novinářů. Provozovatelé platformy o této své pozici dobře vědí a ve funkcionalitě stránky jí jdou naproti: umožňují hodnocení a komentování knih ještě před jejich vydáním (což má prý po případu Corrain doznat jistých změn) — například dlouho očekávaná novinka od George R. R. Martina ze série Píseň ledu a ohně, která ještě nemá datum vydání, už dostala přes jedenáct tisíc hodnocení a pět set „recenzí“ — nebo i platí vlastní influencery, kterým nakladatelé posílají signální výtisky. Předpublikační ohlasy jsou proto sice skvělý nástroj pro PR, na druhou stranu však také přihrávka k review bombingu a úplnému potopení jakékoli knihy. Byla to tato dynamika, která v posledních letech stála v pozadí několika kauz odsunutí nebo úplného zrušení vydání některých románů.

Problém review bombingu se přitom netýká jen debutantů a začínajících spisovatelů, kteří nemají prakticky jiné propagační kanály než sítě a právě profil knihy na Goodreads. Své o tom ví například Elizabeth Gilbert, autorka globálního hitu Jíst, meditovat, milovat. Loni jí měl vyjít nový román The Snow Forest (Les sněhu) o ruské rodině, která v polovině dvacátého století hledá útočiště v sibiřské divočině. Kniha na sebe nestrhla pozornost kvůli ději, ale kvůli kontextu — čtenářům, respektive uživatelům Goodreads se nezdálo patřičné, aby takový román vycházel v době ukrajinské války. Gilbert a její nakladatel novinku stáhli z edičního plánu. A daly by se najít další příklady a ve všech názorových spektrech: některá kniha je málo citlivá k problémům rasismu, jiná „propaguje homosexualitu“, další je proruská, následující zase nebere v potaz palestinské hledisko, o kus dál jen někdo bez vlastní zkušenosti zneužívá koloniální témata… V běžném provozu to potom možná vypadá, že problém je v knihách, případně zdivočelých čtenářských klikách — ať už jim chceme říkat woke, alt-right, dezinfo scéna, nebo jakoukoli dnes už vlastně nicneříkající nálepkou. Za vším ale stojí design platformy a sociálních sítí, které k takové interakci vybízejí.

Goodreads se sice zavázaly k lepší moderaci a omezení praxe předčasného hodnocení, to však neřeší problém se závislostí nakladatelského průmyslu na platformách. A nejde „jen“ o špatné PR: jak dokazuje ve svých knihách například literární vědec Mark McGurl, institucionální a technologická řešení se promítají do samotné literatury, toho, co se píše a čte. Třeba tím, že se spisovatelé snaží vyhovět nárokům tržního prostředí, které dnes ztělesňuje pár anonymních hvězdiček hodnocení.

Cait Corrain je tak možná tragická postava, jejíž činy ani výmluvy si příliš nezaslouží ospravedlnění. Zároveň jde ale v něčem o symptomatický plod systému algoritmické kultury, spisovatelku naší doby, která ví, že jen dobře psát už nestačí.