Smích hyen

 

Martin Poch se narodil v Ostravě, vydal několik básnických sbírek (naposledy Poltergeist a Strana, obě 2023). V roce 2014 byl nominovaný na Cenu Jiřího Ortena za sbírku Jindřich Jerusalem. Žije v Praze. Přinášíme ukázku z připravované sbírky. 

 

 

Port Arthur

 

Byl to triumf vůle, nebo pudu,

ten jeho pozdní návrat domů?

To je přece ten rošťák odvedle!

Pamatuješ, ten rebel? Chudák!

 

Pajdavé berle, pohyb na chůdách,

nelidské stopy na písčitém břehu,

chatrná nosítka na velbloudím hrbu.

 

Zatracená gravitace! Ztracená generace!

 

Z vaku se vysype veškerá munice,

plastová pistolka a jiné fetiše

a po amputaci končetiny

nezbytné suvenýry:

vrozená spinální atrofie,

dýmějový mor,

chrlení krve,

covid 19,

a vůbec to nedůstojné umírání

v střízlivém světle na konci chodby.

 

Představuju si, jak odříkává růženec,

ten rošťák odvedle,

co jednou na sjezdu spisovatelů

jako smyslů zbavený

vyskočil na stůl,

aby zaúpěl:

Všichni jste jenom básníci!

 

Probuzení ve sluncem zalité oáze,

hrůza pomyslet –

co kdyby to dítě mělo v ruce samopal?

 

 

 

 

Death metal rhapsody

 

Poezie umírá,

zmítá se v agónii,

tentokrát je to vážné.

 

K symptomům patří i tato

beznadějně epigonská skladba

a všechny básně, co přijdou poté,

dále incestní vztahy v básnické obci

a v jejich důsledku chronická epizeuxis.

 

Pokud je v našich silách něco udělat,

teď je ta chvíle!

Mělo by to být jiné,

originální, převratné, mrazivé,

co tu ještě nebylo,

co se všichni snažíme vykopat ze země.

 

Jenže! Jsme tak maligní,

velikáni (mamuti srstnatí) spí

obtěžkáni těly, která se

jako ve Hře na oliheň

vyřazují ze hry.

 

Musíme se semknout

těsněji a skočit do té jámy

společně: promořit se četbou.

Vzít se za ruce a konečně vyrazit

do civilních zaměstnání ke své rodině.

 

Nechat ji zpráchnivět,

zpopelnit,

zhasnout všechna zařízení

a zapomenout, že existovala

 

a říct: Už nevzpomínáme.

 

Ale člověk je červ,

a tak je možné, že po mnoha a mnoha letech velké úlevy

a terapeutického ticha a zdravého pohlavního života

některá z budoucích generací tu mrtvolu vyhrabe…

 

A hele, Rimbaud!

 

 

 

 

Hyeny

 

+ Smích hyen

 

Vzpomínáme

na ty, kdo odešli sami,

na ty, po nichž tady nezbyl,

kdo by jim do černých pytlů sbalil věci.

 

Vzpomínáme

na ty bezejmenné

i ty se jménem, které už nikomu nic neřekne.

 

Vzpomínáme

na ty, jejichž náhrobek pohltila příroda –

to poslední,

co se dalo s trochou důvtipu přečíst, bylo

 

Vzpomínáme!

ozvalo se v savaně,

když zhasl poslední zdroj světla,

zazněl smích –

Oči nikdy nepřivyknou absolutní tmě!

 

 

++ Meditace o povaze hmoty

 

Jsou případy,

kdy to nejvýmluvnější není jméno

ani záhadně dochovaná fotografie,

ale chybějící písmeno ve slově

vzpomínáme –

děravé paměti vylomené zuby.

 

Jak to,

že když na nás někdo myslí,

vždycky to poznáme?

Zalije nás ten hřejivý pocit –

stopa zraněné antilopy

 

nebo vědomí mikroflóry,

že nejhlouběji uložené jsou chutě:

hlína, skála, kopyta, parohy

jemně natrávené.

 

Neomezené zdroje uvnitř temné jeskyně.

A všechny jsou jedlé!

 

 

+++ Hyeny chechtavé

 

Je lepší s vlky výt, nebo kňučet?

 

Hyenismus nás všechny přežije

 

a spasí. Slyším tě poprvé, podruhé,

 

prodáno šťastnému nálezci latimérie

 

dnes už zdaleka ne tak podivné.

 

 

++++ Zpěv antilop

 

Ani hrobové ticho zdaleka nestačilo vyjádřit ten jejich úprk!

 

 

 

 

Rovinné útvary

 

Mrzne mlha, sněží déšť, lidská těla-

lehátka v přetopené zimní zahradě.

Bouře jde, skleněné výplně vibrují,

otevírá se propast a nebude obrazná.

 

Člověk-vozík mezi regály a zbožím,

u chladicích boxů se propadá podlaha,

zamražené ryby, bílé jogurty a sýry mizí

v díře, která je všechno, jen ne obrazná.

 

Rodinný kruh u vánočního stromku,

prskavka dohořívá, až dohraje koleda,

děti půjdou rozdávat, lustr se naklání,

po stropě leze pavouk vzhůru nohama.

 

Zvláštní, vždycky jakoby spadla z nebe,

ta propast, pokaždé má pravidelný tvar,

čtverec nebo kruh, a vysoký obsah tuku.

 

 

Podle přirozeného práva

 

Třetí vrchol

milostného trojúhelníku

(který je podstatou každého vztahu)

obsazuje hyena lechtivá.

 

Vycvičená k vodění slepců,

milenců, vrahů, věštců

nejkratší cestou na centrálu

světového klimakteria

 

(k vyvrcholení svého druhu (kruhu)).

 

 

 

Přísná symetrie Ostrova

 

+ Rychle, dveře!

 

Žije tu jak nezvěstný,

na ulici zakopává

o ležící těla,

když je překračuje,

polyká slova na ex- (expat)

Přitom ví,

že kdejakej erotickej turista

je tu doma víc než on.

 

 

++ Snídaně do postele

 

V ložnici pod stropem

vznáší se nafukovací matrace,

z kuchyně vyzařuje klid

vybrakované lednice,

na podlaze dupačky,

vestavěná skříň je zřejmě průchozí,

posbírá hadry, poklidí oděvy,

zamrazí oběd, umyje nádobí, odchází.

 

 

+++ Na lesním hřbitově

 

Ani v rodném městě nezakotvil,

mateřský jazyk není virgule,

zjišťuje, když hledá hrob,

na který si matně vzpomíná,

ale tváře ani nábytek si nevybavuje.

 

 

++++ Kružnice opsaná

 

Je 22:22

v roce 2023,

odvedl svou daň,

daň z nemovitosti.

 

 

 

 

Černý humor / Divušce

 

+ Hned bych se sestěhoval!

 

Třeba na to nádraží,

kde se vrství omítky

(GRAB, ROB, HROB)

a jména na zvoncích.

 

Můžeš tam klidně kouřit

a přemýšlet o proměnách

přírody, předpovídat tromby

a tornáda a jejich vrtochy.

 

Dostaneme služební byt

s čekárnou pro hosty

a nástupištěm.

 

 

++ A větrníkem

 

Za prací budeme dojíždět tunelem,

a zatímco pokladna bude vesele chátrat,

projdeme oba tranzicí (Moldava/Rehefeld).

 

Když si vyjdeme vstříc, nic se nezmění.

A ještě vyřešíme ten problém,

kam s našimi urnami!

 

 

+++ Párová terapie

 

...já nechci, aby moje urna ležela v knihovně!

 

Každou krizi vyřešíte černým humorem.

Nejlepší sex mají hyeny, že?

Smíchejte svůj popel.

Requiem in pace!

 

 

++++ ♡♡♡♡

In Grab ist Fried, in Prag ist Schmerz.