Otázky literatury

Otázky literatury

1
A tak píšu…

2
Píšu za kvílení větru, drnčení okenních rámů, šumění příboje…

3
Píšu: „Vtom začalo něco neuvěřitelného!“

4
Píšu za šumění příboje, v záchvatu odporného stesku, za řinčení skla…

5
Píšu: „Těžko si představit, co to tu začalo!“

6
Píšu za řinčení skla, provázen posměvačnými pohledy lidí kolem, za kvílení větru…

7
Píšu: „Nedá se ani popsat, co to tu začalo!“

8
Proboha! Co to tu začalo?

9
A najde se vůbec někdo, kdo by dokázal vysvětlit, co to všechno znamená?

10
Jestli ano, pak kdo?

11
Jestli ne, pak proč?

12
A proč jsou tady děti?

13
Kde ty byly?

14
Co dělaly děti v lese?

15
Jednají děti správně?

16
Koho děti potkaly u domu?

17
Které z dětí se dobře stará o pokojové rostliny?

18
Co děti dělají špatně?

19
Proč jim všem někdo nevysvětlí, že tady nemají vůbec co dělat?

20
Proč je okno otevřené?

21
Co leží na stole?

22
K čemu jsou potřeba tyhle věci?

23
Jak je možné pojmenovat všechny věci jedním slovem?

24
Co doutnalo a uhaslo v krbu?

25
Kde doutnal a uhasl slabý uhlík?

26
Jaký uhlík doutnal a uhasl v krbu?

27
A vůbec, o co tu jde?

28
Kdo začal starému převozníkovi tykat a co z toho bylo?

29
Komu začal Nikolaj tykat a co z toho bylo?

30
Jak Nikolaj oslovil starého převozníka a co z toho bylo?

31
Kde se vzal starý převozník?

32
Co je to za Nikolaje?

33
Čí konkrétně život se tak radikálně změnil po náhodnou vyslechnutém telefonním rozhovoru?

34
A jaké konkrétně ohromující podívané jsme se my všichni stali svědky, když se nakonec rozplynul hustý černý kouř?

35
A čípak dítě nemluvilo do čtyř let, až najednou proneslo slovo „Mondrian“?

36
A jaké konkrétně hrdinské činy koná vášnivý milenec veselé pasačky, aby dosáhl její přízně?

37
A co odpověděla Kátěnka Baturinová anglickému tenistovi zaraženému jejím tak nečekaným sňatkem?

38
Co konkrétně ji přimělo prudce se otočit a mrtvolně zblednout?

39
A co se tam stalo, že když ho potom potkala na schodech opery, pohlédla na něj tak, jako by ho viděla poprvé?

40
A kolik let bylo Alexovi v době popisovaných událostí?

41
To by mě zajímalo, čím skončilo to nepřístojné pletichaření kolem dědictví?

42
A čím skončil spor o to, která z funkcí jazyka je primární?

43
A o to, kdo z Francouzů je lepší?

44
A o to, koho tam zastřelili v posledním dějství?

45
A o to, kdo má raději vlast?

46
A konečně, kde vede ta slovutná hranice, o které se tolik mluví?

47
Kde je?

48
A vůbec, k čemu to všechno je?

49
A jak se člověk, snad jménem Tupikin, ocitl v cizím bytě?

50
Co tam dělal?

51
Kdo to je?

52
Obličej. Dole úzký, směrem nahoru se rozšiřuje. Velké čelo. Výraz v očích surový, prostý oduševnělosti. Kdo to je?

53
Brada vysunutá dopředu. Krempa šedivého klobouku ohnutá dolů. Vratká chůze. Věčně provinilý pohled. Kdo to je?

54
A kdo říkal, že nechce jíst?

55
A kdo šel po slunečné straně ulice, zatímco na stinné se odehrávaly hlavní události?

56
A kdo řekl, že je mu to jedno?

57
A kdo zažíval nevysvětlitelné vzrušení při pouhém pohledu na bosá chodidla?

58
A kdo tvrdil, že vede přímý dialog s jazykem v jazyce jazyka?

59
A kdo si první všiml, že tu něco nehraje, ale zůstal zticha?

60
A přece, o čem se mluvilo během toho proslulého setkání?

61
A tohle je odkud?

62
Odkud se třeba vzala chromá vrána na špinavém sněhu?

63
A odkud, to by mě zajímalo, se vzal zborcený plot a ledem pokryté zápraží.

64
A zaschlý vrabčí trus na násadě lopaty?

65
A scvrklý špekáček na dolním schodu eskalátoru?

66
A uklouznout na banánové slupce?

67
A rozbít zbytkem křídy brýle učiteli rýsovaní a kreslení?

68
A snažit se ve třech nacpat živou slepici do kufru?

69
A chodit každý den na injekce půl hodiny pěšky tam a vzrušující vůně éteru?

70
A smrt opilého chirurga v příkopu?

71
A židovský holič v lázních v Mytiščích?

72
A samotné lázně?

73
Odkud to všechno je?

74
A vůbec, proč je všechno právě takhle a ne jinak?

75
A co je to za upravenou babičku, která hřbetem suché dlaně narovnává záhyb na naškrobeném ubruse a pořád něco vypráví a vypráví?

76
A co je to za sousedy, starý pár, který si mě prý pamatuje od narození?

77
A co s tím má co dělat galantnost profesora Volfsona, když o tom snad vůbec není řeč?

78
A co je to za kostkovaný pláštík, který si někdo zapomněl na lavičce v parku?

79
A co se to tam prostíralo až k horizontu? Na to už si nejspíš ani nevzpomenete…

80
A co je to za „nitku kopru“? Kde se vzala „nitka kopru“?

81
Jaký sakra stařík? S jakýma slzícíma očima? Kde se vzal?

82
Nebo tady se píše: „S tužkou v ruce bych mohl dokázat…“ atd. Co dokázat? S jakou tužkou?

83
A co je to za rty, které se jakoby křivily v jedovatém úšklebku? Čí jsou to rty? Proč?

84
Proč si najednou usmyslel, že zrovna já vím, kam se poděla jeho rýsovací souprava?

85
Jak to mám vědět?

86
A proč si otec s matkou najednou sotva viditelně vyměnili pohledy?

87
A proč cítím, jak nezadržitelně rudnu, jak se mi do očí vlévají slzy palčivé hanby?

88
A copak je možné zapomenout na ten okamžik, kdy uprostřed zvonivého ticha najednou tiše, ale zřetelně zaznělo: „Maminko, to já… To já jsem vzal tátovy hodinky…“?

89
Jak na to všechno zapomenout?

90
No tak kdo to byl?

91
A co potřeboval?

92
A proč tak zvláštně odešel a nerozloučil se?

93
A ke komu se obracela slova: „Hele, slyšel jsem to mockrát, ale neviděl…“?

94
A dál: „Řekni, kdo z nás dokázal prorazit?“

95
A tohle je o čem: „Až bude ledový vítr vát, já s krvavou kaší v puse bolestí nedokážu vstát a pro tebe vypravím se…“?

96
A tohle: „U tabule s kouskem křídy před tebou se vyjímá uprostřed homérické nudy lyrický hrdina“?

97
A tohle: „Nepřijdu, neopřu se, neudělám flek…“?

98
A dál: „A zjevím se ti bělejší než plátno…“?

99
A vůbec, co to všechno znamená?

100
A tak čteme.

101
Čteme za kvílení větru, drnčení okenních rámů, šumění příboje…

102
Čteme za šumění příboje, v záchvatu odporného stesku, za řinčení skla…

103
Čteme za řinčení skla, provázeni posměvačnými pohledy lidí kolem, za kvílení větru…

104
Čteme:

105
Proboha! Co to tu začalo!

106
Všichni povyskákali ze svých míst.

107
Lidé, kteří se neznali, se na sebe vrhli a objímali se a líbali.

108
Nějaký směšný tlusťoch vytáhl z výstřihu ubrousek a začal jím máchat jako praporem.

109
Velmi úctyhodně vyhlížející dáma vlípla šťavnatý polibek mladému knězi, čímž ho přivedla do pořádných rozpaků.

110
A co říct o dětech?

111
Všeobecná radost zkrátka neznala mezí.

112
V tu chvíli se každého z nás zmocnil jasný pocit, že všechno strašné a těžké v celém našem životě je nenávratně pryč.

113
A před sebou máme jen nekonečnou radost.

114
Radost navždy.

115
Ostatně všechno popořádku…

1992

Z ruského originálu Voprosy litěratury přeložila Alena Machoninová.